12. prosince 2008 15:45 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Každý den otvírám železná kamna

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
My žijeme v Praze. Architektura hraje v románovém díle Miloše Urbana důležitou roli. Je tomu tak i v románu Lord Mord. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy My žijeme v Praze. Architektura hraje v románovém díle Miloše Urbana důležitou roli. Je tomu tak i v románu Lord Mord. | foto: Jakub Hněvkovský, Lidové noviny
Prozaik Miloš Urban vydal nový román s názvem Lord Mord. Ten se vrací do konce 19. století, do doby, kdy probíhala asanace pražské čtvrti Josefov.

* LN Ve vašich knihách jsou často ženské postavy pouhými nástroji, nástroji na ukojení muže. Co tomu říkají ženy ve vašem nejbližším okolí?

Co se týče mé partnerky, tak se mi stalo to, že původně měla román Lord Mord redigovat, ale pak mi ho víceméně hodila na hlavu… Tak jsme si ho následně pročetli společně a já jsem jí vše uspokojivě vysvětlil… A ještě bych dodal, že ženy v mých románech jsou vedle toho, co jste řekl, také objektem silné erotické fascinace. Vedle libých představ ale autor do románu samozřejmě dává i to, co ho v myšlenkách děsí a provokuje. Jsem romantik, který musí být denně zklamáván realitou. Ale teď už jsem na lepší, „realističtější“ cestě.

* LN Proto jste napsal další román – a opět o Praze...

Ano, ale tentokrát jsem v tom nevinněji než v předchozích případech. To se dílem týká mého španělského angažmá. Uzavřel jsem totiž smlouvu s jedním španělským nakladatelem na pět knih plus jednu nenapsanou. A on vyjádřil přání, aby byla o Praze, zbytek že nechá na mně. A protože už jsem léta chtěl psát o asanaci, nebyl to takový problém spojit.

* LN Napadá mě, o čem byste psal, kdybyste se narodil třeba ve Varšavě?

Teď za mnou zrovna byl fotograf z Polska a říkal: Kdybyste se tehdy za války bránili, tak jste tady teď nic neměli… Nevím, o čem bych psal, kdybych byl Polák. Asi o moři. Já mám i lodičky rád.

* LN Má tedy hlavní hrdina vašeho nového románu hrabě Arco a ono sériové vraždění nějaký skutečný předobraz?

Tím předobrazem je zčásti Jack Rozparovač a starobylý Londýn, který už dnes bohužel není takový, jak si ho pamatuju ještě já z dětství. Chtěl jsem to přenést do Prahy, protože tady se také vraždilo, a ne že ne. Pak jsem tam chtěl něco tradičního, nadpřirozenou bytost, ale žádného ohraného Golema. Tak jsem si vymyslel onoho Masíčka – a když už o tom mluvíme, jsem poměrně pyšný na to, jak se mi povedl.

Miloš Urban (1967)
Prozaik narozený v Sokolově debutoval knihou Poslední tečka za Rukopisy (1998), kterou napsal pod pseudonymem Josef Urban. Následovaly romány Sedmikostelí (1999), Hastrman (2001), Stín katedrály (2003), Santiniho jazyk (2005), novely Paměti poslance parlamentu (2002), Michaela (2004, pod pseudonymem Max Unterwasser) a Pole a palisáda (2007), knihu povídek Mrtvý holky (2007) a divadelní hry Trochu lásky (2003) a Nože a růže (2005). Nyní publikoval – stejně jako ve všech předchozích případech v nakladatelství Argo – román Lord Mord.

* LN Jste v literárním světě známý, vaše knihy jsou u čtenářů oblíbené. Jste zklamaný, že to nestačí na to, abyste mohl být na volné noze?

Ono to na volnou nohu je, ale když sečtu všechny své výdaje... Vystačilo by to třeba na dva roky, ale co já vím, co bude potom? A navíc je dobře, že chodím do práce, protože bych jinak zcela propadl do takzvaného syndromu železných kamen, kdy se člověk do sebe čím dál víc uzavírá a je tak spokojen. To je taková slavná pohádka, Železná kamna, a najdou se v ní všichni narcisové i narcisky. Kamna jsou pohodlná, stojí v temném lese a uvnitř sedí princ, co nechce ven. Vysvobodit ho musí krásná a milující princezna. Ale hrozí jí nebezpečí, že on ji zatáhne dovnitř a budou v těch kamnech hřadovat spolu, spokojení sami se sebou, ale uzavření světu.

* LN Svého času jako byste se také pokoušel vystoupit ze své tradiční role, třeba vydáním knihy Paměti poslance parlamentu, ale čtenáři vás zase rychle zahnali zpět k románům, kde se mísí historie, architektura, vraždy.

Já nejsem příliš velkým příznivcem pokroku, u mě se to spíš podobá pohybu kyvadla nebo spirále. Takže vrátit se k něčemu, to je pořád lepší než se nikdy nevrátit. Moje politické angažmá, tedy napsání zmíněné knihy, bylo zchlazeno ani ne tak čtenáři jako kritikou. Vzpomínám si, jak si tehdy div ne uplivovali: „Takhle tedy ne!“ No dobře. Tak ne. Stejně bylo naivní myslet si, že to bude číst nějaký politik.

* LN Před čtyřmi roky jste pod pseudonymem Max Unterwasser vydal knihu Michaela. Bylo příčinou tohoto kroku právě i to, že nešlo o „typického Urbana“?

Tehdy jsem byl ještě ženatý a bral jsem v potaz výhrady své manželky. Ona tenkrát říkala, že mé knihy by měly být méně dryáčnické, méně krvavé a měly by obsahovat méně ulítlých erotických scén. Nechtěla, aby její rodina, která čekala na každou mou novou knihu, něco takového četla. Já se autocenzuře bránil, ale zároveň jsem se svých příbuzných nechtěl nijak dotknout, tak jsem to tehdy vyřešil takhle. Ale pak mi došlo, jak to je bláhové a že na jemnocit někoho jiného nemůžu při psaní brát ohled, takhle se přizpůsobovat okolí se prostě dlouho nedá. Takže Michaela podruhé vyšla už pod mým jménem.

* LN Román Lord Mord je ale dalším typickým Urbanem…

Myslím, že to není typický Urban… Je minimálně vyzrálejší…

* LN Měl jsem na mysli téma…

Já se ale zas tak často do historického prostředí nespouštím. Pro ten konec 19. století jsem musel nastudovat spoustu věcí, taky jazyk, i když u mě není archaický, používá některá slova, která bychom dnes považovali za podivná. Do toho je ale zas na druhou stranu přimícháno něco ze současnosti nebo z nedávné minulosti, jako třeba proslulý jakešovský projev, který byl před časem na internetu zmixován s projevy radního Richtera. Říkal jsem si, že kdo to v mém textu najde, ten to najde, kdo ne, nic se neděje, to jsou jen takové legrácky.

* LN Ve vašich knihách hojně čerpáte z historických reálií, na druhou stranu říkáte, že vás studování pramenů příliš nebaví.

To je pravda, ale výhoda v případě románu Lord Mord byla v tom, že co se týče období přelomu 19. a 20. století, pracoval jsem především s prameny vizuálními. Už byla fotografie a Kříženecký se svou kamerkou běhal po Praze minimálně od roku 1898 – filmy si nechal dovézt z Francie. To byl pro mě vlastně i symbol nástupu nového, vizuálního věku, ta doba, kdy se Lord Mord odehrává.

* LN O tom, jak se tady tenkrát získával heroin, jste ale informace musel nastudovat.

To ano, na tom mi přijde nejzajímavější to, že tehdy se hydrochlor ještě prodával jako lék, ostatně tak to bylo s leckterými později zneužitými drogami. Chtěl jsem ukázat, že vlastně drogy zbytečně démonizujeme, což kdysi rozpoutali Američané, kteří se báli, aby drogy nezaplavily svět – protože by to neodpovídalo jejich kapitalistickému uvažování, člověk by pak nebyl tak spolehlivý, výkonný, výdělečný a ovladatelný…

* LN Jak to tedy podle vás z dnešního hlediska dopadlo?

Z mého pohledu je škoda, že jsou dnes drogy tak negativně vnímané a nepřístupné, že je třeba nemůžou legálně užívat umělci – aby si rozšiřovali vědomí, čemuž osobně zas tolik nevěřím, ale hlavně aby se dostali do sebe, do svého podvědomí a pak taky mimo sebe, mimo své vězení, svá železná kamna. Tomu by kontrolovaně užívané drogy mohly dobře pomoci.

* LN Na to by vám jistě lidé, kteří se tímto problémem zabývají, namítli plno protiargumentů.

Jistě, vím, že to asi není uskutečnitelné… Právě proto mě bavilo se přenést do časů, kdy člověk heroin ještě užíval jako lék a zároveň třeba dělal jakéhosi samaritánského dealera – jak pro lidi, kteří si chtěli od našeho světa odpočinout, tak pro ty, kteří nutně potřebovali lék – nebo aspoň tišidlo úporného kašle. Tehdy nakládání s chemickou substancí nebylo buď černé, nebo bílé. Dealer procházel světlem i stínem, na vlastní odpovědnost. Tuhle chytře vydělal, tamhle šlechetně pomohl. Takový je můj hrabě Arco.

* LN V úvodu románu Lord Mord je uveden citát z textu Viléma Mrštíka Bestia triumphans. To téměř vypadá, jako by psal o dnešních pražských vládcích…

Přesně tak, to město je i dnes ohroženo zájmem, který se vydává za bohulibý a dobrý pro všechny. Jenže někdo na něm vždycky vydělá víc a někdo na něm vydělá hrozně moc. Kdyby se na provádění asanace, stejně jako na výstavbu dnešních staveb v Praze udělala transparentní soutěž, tak by to bylo něco jiného. Ale je to pořád takové šedé, skryté, lidi nemají pořádnou kontrolu nad tím, co se děje. Případ Kaplický se mi právě zdál tím pozitivnějším příkladem, přestože soutěž neproběhla zcela šťastně a měla se opakovat. Moderní architektura, která by sloužila každému, kdo má zájem – Praha ji velmi potřebuje. A když to tak podivně zhaslo, tak mě samozřejmě napadlo, že tam musely být jiné zájmy.

* LN Myslíte tedy, že blob na Letné už nebude?

Nevím, on by také mohl být po určitých úpravách někde jinde. Ta stavba je pro mě víc univerzální, než by její tvůrce třeba chtěl přiznat. A chci, aby byla postavena – třeba v Roztokách u Prahy, proč ne? Aspoň by tam dostavěli pořádnou silnici a každopádně tam jezdí vlak. A u blobu by vznikly studentské koleje, možná celý kampus. To je jen takové snění. Ale pokud jde o Národní knihovnu, taky jsem slyšel zajímavý návrh, že by mohla být ve Strakově akademii a sklady zabudované ve skále pod Letnou. To by měli studenti ze stanice metra Malostranská kousíček! A vláda by mohla zasedat na Hradě, ten je beztak prázdný. Tedy aspoň myšlenkově.

* LN Lord Mord byl tedy koncipován i jako určitá kritika současných pražských politiků?

O tom, co dělají, příliš nevím, já to všechno vidím jen skrze média. Nicméně se domnívám, že po těch letech, kdy to tam všechno drží ODS, by bylo dobré, kdyby se ty vazby přetrhaly. Tím ale neříkám, že bych si dělal o sociálních demokratech nějaké iluze. Ale všechny ty kamarádšofty vedou hluboko do 90. let, a to není dobře, protože to nebyla „normální doba“. Ovšem už nejsem tak naivní, abych si myslel, že na tomhle může nějaká moje knížka něco změnit. Je to jen memento, jakési připomenutí, že protestovat se dá různě a že tlak na vedení našeho společenství, aby rozhodovalo citlivě a zodpovědně, je třeba neustále obnovovat. Jinak se stane hloupá krvavá tragédie. Říkejme jí revoluce – třeba. Nebo defenestrace.
Miloš Urban

* LN Když se ještě vrátím k Vilému Mrštíkovi, zajímavé také v souvislosti s Bestia triumphans je, že byl rodákem z Jimramova.

Tehdy, myslím, ještě i na Moravě brali Prahu za svou. Dnes už by se patrně ani na Národní divadlo nevybralo… Když přijedete na Moravu, tak se jistě najde v hospodě minimálně jeden člověk, který řekne, že to, co si dělají Pražáci v Praze, ho vůbec nezajímá, nějaký blob je mu, víte kde.

* LN Ale pak je zas ta písnička „My Prahu nedáme, radši jí zbouráme…“

To je děsivé… Když si člověk představí ty žižkovský pepíky, jak přišli na Staroměstské náměstí a složili mariánský sloup, to běhá mráz po zádech. Tak stupidní barbarství! Lumpenproletariát přiložil ruku k osvobození od habsburské nadvlády... Já jsem všemi deseti pro, aby se tam sloup vrátil, stejně jako Krocínova kašna a jsem i pro dostavbu Staroměstské radnice. Proč má být Staroměstské náměstí jen pro turisty a kýčovité vánoční trhy?

* LN Dá se také říci, že Lord Mord je i vyjádřením stesku po době, kdy Praha byla česká, německá a židovská?

Přesně tak, ještě bych k tomu doplnil: taky italská. Protože když jedete do Itálie, tak vidíte na domech tytéž reliéfy, jaké pak přenesli do Prahy potulní architekti, stavitelé a řemeslníci.

* LN Ještě než vás pustím do té všední reality, abyste mohl být znovu zklamáván, chci se zeptat, o čem bude vaše příští kniha, opět o architektuře a Praze?

Zaprvé se teď pokouším o knihu pro děti, byl jsem k tomu kupodivu přemluven. Dá se říct, že je to pro mě „výzva“ – dětskou literaturu jsem téměř nečetl ani jako dítě. A co se týče příštího románu pro dospělé, bude k dostání jen starším osmnácti let a bude o lese, o houbách, o drogách a ještě o těch věcech, o kterých teď nechci mluvit. To bylo tak: Byl jsem onehdy na houbách v Kokořínském dole a najednou jsem viděl dámu, celou v černém, v širokém klobouku a s černými brýlemi, v lodičkách na podpatku, které se bořily do jehličí. Nesla si kabelku, bůhví kam šla, ale byl jsem si jist, že má v té lesklé taštičce nabitý revolver. Byl jsem fakt rád, že nejde za mnou, a v hlavě mi vznikl příběh.

* LN Takže se bude psát, že nový Urban je na houby.

Vidíte, už máte titulek pro zdrcující kritiku…

  • 2Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.