LN Jak to vypadá, když operní diva cvičí novou roli?
Všichni prchají z dosahu! Teď například studuji roli Ortrud z Lohengrina a tam je šíleně dramatická scéna. Já jsem to doma rozjela na plný pecky a chudák Dorka (dcera Dorothea - pozn. aut.) úplně tiše seděla a myslela si, že mě ten pianista, co mě doprovázel, mučil. Pak se mě zeptala, mami, přijde ten člověk ještě někdy? (Do hovoru vstupuje pianista Vojtěch Spurný.) Já jsem zažil situaci, kdy seděla chůva s dětmi dole a Dáša nahoře zkoušela. Najednou přestala zpívat a ta malá říká, musíme tam rychle jít, nebo začnou znova!
LN Ono není asi moc jednoduché skloubit umění a rodinu.
Máte pravdu. Zpěváci, co nemají děti, mezi představeními odpočívají, nechávají to v sobě doznít. Já odpočívám se smetákem v ruce nebo s hrncem na plotně. Moje děti nějaké doznívání nezajímá.
LN Váš syn Theodor má absolutní hudební sluch. Co s ním děláte?
Hraje na klavír a na violoncello. A příšerně ho to otravuje. Nerad se učí. Asi jako každý kluk. Dokonce jsem ho přistihla, že neumí po čtyřech letech některé noty! Zahraje všechno, ale má to odposlouchané. Na druhou stranu je jasné, že když si ostatní hrají, tak ho nějak musím udržet doma, má spoustu zájmů, různé sporty, baví ho historie.
LN Myslíte, že má smysl, aby se věnoval klasice? Že je to perspektivní obor?
Na to není jednoduchá odpověď. V Německu se dává na kulturu čím dál míň peněz. Nejvíc mě ale štve to, jak se klasika dneska degraduje. Jdete kolem Obecního domu v Praze a několik chlapíků vám nabízí lístky na Čtvero ročních dob, Carmen. Nebo ty paskvily, co se stanou z toho, když se z opery udělá muzikál. Tomu já říkám splašky. Jenže jak mají lidi poznat kvalitu, když se jim tohle podbízí. Proč by pak chodili na operu nebo na Ebeny?
LN Přestože váš radikální odpor ke směšování žánrů je známý, nejsem si jistá, jestli je opodstatněný. Před týdnem měl pohřeb Lucianno Pavarotti a ten měl kromě klasické roviny i popovou. U něho vám to také vadilo?
Podle mě neměl zapotřebí dělat kšefty s popíkama, byť to bylo v mnoha případech pod rouškou charity. Klasika to nemá zapotřebí. Myslím, že za tím jsou jenom prachy. Pavarottimu bych ještě tu charitu věřila, ale tomu okolí - pořadatelům a podobně - ani omylem.
LN Ano, ale není nakonec dobře, že klasiku takhle popularizoval? Nikdo přece nemůže popřít, že to byl vynikající zpěvák, který, pravda, občas dělal i hodně komerční věci.
Ano. A jsme u toho. Kdy je začal dělat? Když jeho hvězda už pohasínala.
LN To je druhá věc. Ale tím, že stál na stejném pódiu s Bonem nebo Erikem Claptonem, asi přitáhl ke klasice i ty, co by se k ní jinak nedostali.
Jenže on to nedělal kvůli klasice, on to dělal kvůli kariéře. Prostě už na ty těžší kusy nestačil. Já ho ale rozhodně nechci soudit, protože sama nevím, co budu dělat, až nebudu moct.
LN Myslíte si tedy, že i pověstné objímající se trio Pavarotti-Domingo-Carreras vystupovalo hlavně pro kšeft? I když dělali dojem, že nejdůležitější je charita?
Je to všechno show. Vypadá to, jako by byli nejlepší kamarádi, a přitom jsou konkurenti. Když vám dá někdo za večer sto tisíc eur, tak co byste ho neobjala? Vždyť je to všechno prolhaný.
LN Takže vy byste nevystoupila třeba na Strahově s nějakou popstar, i kdyby vám to zaplatilo půl roku živobytí?
Ani kdyby mi to zaplatilo pět let dopředu. Mně tohle připadá jako podraz vůči tomu, za co léta kopu. Samozřejmě nevím, co budu říkat za deset let. Třeba měl Pavarotti stejné smýšlení jako já. Možná že po tak velké kariéře je odchod strašně těžký. Možná že třeba taky jednou budu mít pocit, že když už mě nikde jinde nechtějí, tak co bych si na ten Strahov nestoupla. Teď ale tuhle potřebu nemám.
LN Kdybych měla vypočítat, kde všude jste vystoupila, zabralo by to půl strany. Který ze světových koncertních sálů je pro vás nejprestižnější?
Carnegie Hall v New Yorku. Ale myslím, že jsou i hezčí.
LN A jaký je rozdíl mezi tím, když tam vystoupíte vy a když tam vystoupí Helena Vondráčková?
My jsme tam byli pozváni s Cleveland Orchestra v rámci turné po Americe.
LN Zatímco když si Carnegie Hall pronajmete, tak je to tak trochu zavádějící prestiž, ne?
No, je to tak. Ale zase si tam zazpívala, ne? Když jsem tam vystoupila já, tak se z toho nedělala v Čechách taková záležitost, ale pro mě to byl vrchol kariéry.
LN A kdyby byli v hledišti krajané, tak by to nebyl vrchol vaší kariéry?
Asi ne. Protože by to bylo koupené. Ale to je prostě Amerika.
LN V roce 1985 jste odešla z Československa do východního Německa. To jste si moc nepolepšila.
Co se týče režimu, tak ne. My jsme sice měli komunismus, ale kašlali jsme na něj, zatímco Sasíci ho žrali. Jenže já jsem šla do NDR, protože jsem byla v Národním divadle odmítnutá pro nedostatek talentu. Byla jsem zhrzená, a tak jsem jela předzpívat do Drážďan. Tamější šéf operního studia mě okamžitě angažoval. V podstatě hned po první árii. Nerozuměla jsem ani slovo, na všechno jsem jen přikyvovala a říkala danke.
Pokračování na straně 18
LN Jenže přišly i problémy...
Jedna obrovská třecí plocha nastala po dvou letech, co jsem byla v Drážďanech. Šéf Semperovy Opery mě nasadil jako sólistku, protože jsem byla dobrá. Jednou si mě pozval domů a nabídl mi role, které pro mě nebyly vhodné, a tak jsem mu řekla, že bych chtěla dělat něco jiného. On odpověděl, že na ty role, po kterých já toužím, už zpěvačky má. Prostě čekal, že dám „nohy do viktorky“. Což jsem samozřejmě neudělala a odešla jsem středem. To byl rok 1988. Druhý den jsme měli odcestovat do Hamburku. U autobusu mi bylo řečeno, že už je za mě angažovaná jiná kolegyně. Tak jsem zůstala doma. Ale nehroutila jsem se. Za dva dny jsem měla domluvené angažmá v Berlíně a toho šéfa, před nímž se všichni klepali, nakonec smetla revoluce.
LN Operní svět rozhodně není jen pozlátko, které člověk vnímá jako divák. Nedávno se dokonce objevily zprávy, že zpěváci dopují stejně jako sportovci a že si najímají klaky, aby vybučely konkurenci. Je to opravdu běžné?
Já jsem se s tím osobně nesetkala, ale dneska už věřím úplně všemu. Podle mého názoru je podplatitelná i kritika. Jistý dirigent, kterého tu nebudu jmenovat, veřejně prohlásil, že třetinu ze svých příjmů -a on vydělá nejméně tři miliony eur ročně - vynaloží na PR. V Drážďanech ho vybučeli, a stejně dostal dobré kritiky... Dnes se jedná o veliké peníze, je to byznys. Největší německý časopis Die Welt inkasuje pět tisíc eur za to, že si tam někdo nechá o sobě otisknout článek na dvě stránky.
LN A co ten doping? Myslíte, že to jde, dát si nějaké anabolikum a pak jít na jeviště?
Ale já jsem taky měla období, kdy jsem nešla na jeviště bez tří konví kafe a nějakých tabletek kortizonu, protože jsem byla unavená. V období, kdy jsem byla „vyhořelá“, jsem se teoreticky mohla hodit na tři čtvrtě roku marod. Ale to jsem neudělala, ani když jsem byla těhotná! Dva týdny před porodem a tři neděle po porodu jsem stála na jevišti. Za pětadvacetiletou kariéru jsem si nedovolila udělat půl roku pauzu. Protože pak si agenti řeknou, proč nezpívá? Ona asi už nemůže. Tohle prostředí je nemocný.
* LN Co teda bude s klasikou? Má vůbec cenu, aby se váš syn učil hrát na klavír a živil se tím, když je to všechno tak prohnilé?
Třeba bude jednou dělat architekta, já nevím. V dnešní době to má cenu, jen když je člověk absolutní talent a dříč. A ví, co chce.
LN Což jsou například lidi z Číny.
Ano, ale proč? Protože je doma drží zkrátka. Jsou pod bičem a hrajou. Kdežto dnešní evropská výchova je zase opačný extrém - dáš vlastnímu dítěti facku, a jdeš před soud.
LN Předpokládám, že vy doma používáte spíš český model výchovy. Shodnete se na ní s vaším mužem, který je Němec?
Ano, s tím nemáme problém. Já si dokonce myslím, že jsem mírnější, i když naše holčička by se mnou asi nesouhlasila. Ony si ty dcery dokážou tatínky pěkně omotat kolem prstu.
LN Váš manžel Klaus je také hudebník. Než jste se vzali, užíval si svobodného života - měl porsche a byl obletovaný ženami. Čím jste si ho získala?
Spíš čím jsem si získala jeho maminku. K tomu se váže jedna historka. Když jsem přišla k nim do rodiny, po druhé dvoudecce vína jsem začala vykládat, jak se dělají knedlíky. Detailně jsem vylíčila přesný postup asi u patnácti druhů, maminka na mě nevěřícně koukala a určitě si říkala, to si ale chlapec dobře vybral. Byla jsem dost mazaná. Jenže když jsem druhý den vystřízlivěla, přiznala jsem se, že to všechno vím jen teoreticky. Vždyť já jsem neuvařila ani jeden knedlík!
LN S manželem jste už devět let. Předtím jste prožila pár nevydařených vztahů. Přišla jste už na to, jak žít s mužem, aby to fugovalo?
Aniž by držel zobák a měl mě rád? Klaus teda zobák nedrží a má mě rád! Já si myslím, že k tomu není potřeba jeden, na to musí být dva. Když je někdo pitomej, tak prostě určité věci nepochopí, a můžete se snažit sebevíc. Ale když se chce, všechno jde. To je asi ten recept.
LN Takže spolu zestárnete?
Asi ano. Upřímně řečeno, kdybych neměla Klause, nebyl by tento způsob života možný. Ne že bych si svého muže držela doma proto, abych mohla dělat kariéru, ale my se vzájemně tak doplňujeme s celým tím aparátem, jako je dům, babysitter, uklízečka a všechno ostatní, že kdyby tohle nefungovalo, tak bych si musela střelit kouli do hlavy.
LN Jste oba berani, což je podle všech prognóz špatně. Věříte na to, že osud může být ovlivněný hvězdami, na život po životě?
Já bych tomu tak chtěla věřit! Lidi s vírou v Boha si život dokáží usnadnit. Mají pocit, že ten Pán, co za ně umřel, jim může seshora zařídit lepší život. Já tomu ale nevěřím.
LN A manžel je věřící?
Ne. Vystoupil z církve. Pochází z opravdu věřící rodiny, jeho tatínek věří v neposkvrněné početí! Tam jsme měli ohromné třecí plochy. Pro mě to jsou dogmata, jenže dneska se to v Německu bere strašně vážně. Všichni se zbláznili! Kluk má ve škole dvě hodiny náboženství. Když jsem řekla učitelce, která si stěžovala, že nestíhají učivo, aby zrušili náboženství, koukala, jako bych spadla z měsíce.
LN Zažila jste v Německu nějaký jiný kulturní šok kromě toho střetu s vírou?
Vlastně ne. Muž mi říká, že jsem němečtější než všichni Němci dohromady.
LN V čem se to projevuje?
Asi v mé pořádkumilovnosti, v systému, protože bez systému by u nás nemohla existovat rodina.
LN Jaké je největší úskalí pro Čecha, který žije v Německu?
Já ani nevím. Němce považuji za velice férové. Je tam obrovská životní úroveň. Prvotřídní zboží, školky, školy. Samozřejmě na to potřebujete mít peníze, ale to potřebujete i v Česku. Já bych neměnila. Asi bych si těžce zvykala na podmínky v Čechách.
LN A co vám tady vadí?
Neochota, arogance. Strašná arogance. V Německu jsou lidé slušní, všechno vám vysvětlí. Tady, když třeba zabloudíte s autem, vám akorát vynadají, že jste ženská, tak máte doma vařit.
LN Copak vás lidé v Čechách nepoznávají?
Někdy ano, ale když mě poznají, tak je to zase taková úslužnost, že raději lezu pod stůl a radši bych nebyla.
LNA tam? Pozná vás někdo v Německu?
Ne. Já když začnu u nás na vesnici zpívat, tak sedláci startujou traktory! Mně je v té anonymitě dobře.
LN Když se člověk podívá na váš život, připomíná amplitudy, které vedou strmě nahoru a stejně strmě dolů. Kde jste teď?
Teď se zvedám nahoru. Před dvěma lety jsem měla silný únavový syndrom. Dostal mě z toho sport, konkrétně běhání. A taky to, že prostě potřebuju pracovat, abychom měli z čeho utáhnout ten náš rodinný ansámbl.
LN Kolik tedy musíte vydělávat, abyste si mohli žít tak, jak si žijete?
To vám neřeknu. Ale měsíční režii má naše rodina 12 tisíc eur. Jenom hypotéka dělá 2,5 tisíce. To, že já si mohu odjet za angažmá a ono to všechno běží s těma všema chůvama a uklízečkama, to je tvrdě zaplacené. Samozřejmě že muziku jsem dělala hlavně z počátečního nadšení, z pocitu, že člověk chce předělat svět. Ale musím přiznat, že mi to nadšení už někdy chybí.
LN Jak dlouho to chcete ještě takhle dělat?
Nevím. Do pětašedesáti?
LN Takže dalších skoro dvacet let.
No ne, to je naprostý nesmysl. Abych nedopadla jako Nelly Gajerová, která si lakovala zuby bílým lakem na nehty, aby je mohla okázale na jevišti ukazovat. Pamatuji si, když jsem s ní dělala My Fair Lady, jak říkala texty, kterým už nikdo nerozuměl. Dušovala jsem se, že takhle skončit nesmím.
LN A pozná člověk, kdy by měl skončit?
Nevím. Ale měl by mu to někdo říct. Klausovi říkám, já vím, že tě budu proklínat a asi tě i zkopu, až mi řekneš, už tam nelez. Ale prosím tě, řekni mi to. Jestli mě máš jenom trochu rád, tak mi to řekni.
Všichni prchají z dosahu! Teď například studuji roli Ortrud z Lohengrina a tam je šíleně dramatická scéna. Já jsem to doma rozjela na plný pecky a chudák Dorka (dcera Dorothea - pozn. aut.) úplně tiše seděla a myslela si, že mě ten pianista, co mě doprovázel, mučil. Pak se mě zeptala, mami, přijde ten člověk ještě někdy? (Do hovoru vstupuje pianista Vojtěch Spurný.) Já jsem zažil situaci, kdy seděla chůva s dětmi dole a Dáša nahoře zkoušela. Najednou přestala zpívat a ta malá říká, musíme tam rychle jít, nebo začnou znova!
LN Ono není asi moc jednoduché skloubit umění a rodinu.
Máte pravdu. Zpěváci, co nemají děti, mezi představeními odpočívají, nechávají to v sobě doznít. Já odpočívám se smetákem v ruce nebo s hrncem na plotně. Moje děti nějaké doznívání nezajímá.
LN Váš syn Theodor má absolutní hudební sluch. Co s ním děláte?
Hraje na klavír a na violoncello. A příšerně ho to otravuje. Nerad se učí. Asi jako každý kluk. Dokonce jsem ho přistihla, že neumí po čtyřech letech některé noty! Zahraje všechno, ale má to odposlouchané. Na druhou stranu je jasné, že když si ostatní hrají, tak ho nějak musím udržet doma, má spoustu zájmů, různé sporty, baví ho historie.
LN Myslíte, že má smysl, aby se věnoval klasice? Že je to perspektivní obor?
Na to není jednoduchá odpověď. V Německu se dává na kulturu čím dál míň peněz. Nejvíc mě ale štve to, jak se klasika dneska degraduje. Jdete kolem Obecního domu v Praze a několik chlapíků vám nabízí lístky na Čtvero ročních dob, Carmen. Nebo ty paskvily, co se stanou z toho, když se z opery udělá muzikál. Tomu já říkám splašky. Jenže jak mají lidi poznat kvalitu, když se jim tohle podbízí. Proč by pak chodili na operu nebo na Ebeny?
LN Přestože váš radikální odpor ke směšování žánrů je známý, nejsem si jistá, jestli je opodstatněný. Před týdnem měl pohřeb Lucianno Pavarotti a ten měl kromě klasické roviny i popovou. U něho vám to také vadilo?
Podle mě neměl zapotřebí dělat kšefty s popíkama, byť to bylo v mnoha případech pod rouškou charity. Klasika to nemá zapotřebí. Myslím, že za tím jsou jenom prachy. Pavarottimu bych ještě tu charitu věřila, ale tomu okolí - pořadatelům a podobně - ani omylem.
LN Ano, ale není nakonec dobře, že klasiku takhle popularizoval? Nikdo přece nemůže popřít, že to byl vynikající zpěvák, který, pravda, občas dělal i hodně komerční věci.
Ano. A jsme u toho. Kdy je začal dělat? Když jeho hvězda už pohasínala.
LN To je druhá věc. Ale tím, že stál na stejném pódiu s Bonem nebo Erikem Claptonem, asi přitáhl ke klasice i ty, co by se k ní jinak nedostali.
Jenže on to nedělal kvůli klasice, on to dělal kvůli kariéře. Prostě už na ty těžší kusy nestačil. Já ho ale rozhodně nechci soudit, protože sama nevím, co budu dělat, až nebudu moct.
LN Myslíte si tedy, že i pověstné objímající se trio Pavarotti-Domingo-Carreras vystupovalo hlavně pro kšeft? I když dělali dojem, že nejdůležitější je charita?
Je to všechno show. Vypadá to, jako by byli nejlepší kamarádi, a přitom jsou konkurenti. Když vám dá někdo za večer sto tisíc eur, tak co byste ho neobjala? Vždyť je to všechno prolhaný.
LN Takže vy byste nevystoupila třeba na Strahově s nějakou popstar, i kdyby vám to zaplatilo půl roku živobytí?
Ani kdyby mi to zaplatilo pět let dopředu. Mně tohle připadá jako podraz vůči tomu, za co léta kopu. Samozřejmě nevím, co budu říkat za deset let. Třeba měl Pavarotti stejné smýšlení jako já. Možná že po tak velké kariéře je odchod strašně těžký. Možná že třeba taky jednou budu mít pocit, že když už mě nikde jinde nechtějí, tak co bych si na ten Strahov nestoupla. Teď ale tuhle potřebu nemám.
LN Kdybych měla vypočítat, kde všude jste vystoupila, zabralo by to půl strany. Který ze světových koncertních sálů je pro vás nejprestižnější?
Carnegie Hall v New Yorku. Ale myslím, že jsou i hezčí.
LN A jaký je rozdíl mezi tím, když tam vystoupíte vy a když tam vystoupí Helena Vondráčková?
My jsme tam byli pozváni s Cleveland Orchestra v rámci turné po Americe.
LN Zatímco když si Carnegie Hall pronajmete, tak je to tak trochu zavádějící prestiž, ne?
No, je to tak. Ale zase si tam zazpívala, ne? Když jsem tam vystoupila já, tak se z toho nedělala v Čechách taková záležitost, ale pro mě to byl vrchol kariéry.
LN A kdyby byli v hledišti krajané, tak by to nebyl vrchol vaší kariéry?
Asi ne. Protože by to bylo koupené. Ale to je prostě Amerika.
LN V roce 1985 jste odešla z Československa do východního Německa. To jste si moc nepolepšila.
Co se týče režimu, tak ne. My jsme sice měli komunismus, ale kašlali jsme na něj, zatímco Sasíci ho žrali. Jenže já jsem šla do NDR, protože jsem byla v Národním divadle odmítnutá pro nedostatek talentu. Byla jsem zhrzená, a tak jsem jela předzpívat do Drážďan. Tamější šéf operního studia mě okamžitě angažoval. V podstatě hned po první árii. Nerozuměla jsem ani slovo, na všechno jsem jen přikyvovala a říkala danke.
Pokračování na straně 18
LN Jenže přišly i problémy...
Jedna obrovská třecí plocha nastala po dvou letech, co jsem byla v Drážďanech. Šéf Semperovy Opery mě nasadil jako sólistku, protože jsem byla dobrá. Jednou si mě pozval domů a nabídl mi role, které pro mě nebyly vhodné, a tak jsem mu řekla, že bych chtěla dělat něco jiného. On odpověděl, že na ty role, po kterých já toužím, už zpěvačky má. Prostě čekal, že dám „nohy do viktorky“. Což jsem samozřejmě neudělala a odešla jsem středem. To byl rok 1988. Druhý den jsme měli odcestovat do Hamburku. U autobusu mi bylo řečeno, že už je za mě angažovaná jiná kolegyně. Tak jsem zůstala doma. Ale nehroutila jsem se. Za dva dny jsem měla domluvené angažmá v Berlíně a toho šéfa, před nímž se všichni klepali, nakonec smetla revoluce.
LN Operní svět rozhodně není jen pozlátko, které člověk vnímá jako divák. Nedávno se dokonce objevily zprávy, že zpěváci dopují stejně jako sportovci a že si najímají klaky, aby vybučely konkurenci. Je to opravdu běžné?
Já jsem se s tím osobně nesetkala, ale dneska už věřím úplně všemu. Podle mého názoru je podplatitelná i kritika. Jistý dirigent, kterého tu nebudu jmenovat, veřejně prohlásil, že třetinu ze svých příjmů -a on vydělá nejméně tři miliony eur ročně - vynaloží na PR. V Drážďanech ho vybučeli, a stejně dostal dobré kritiky... Dnes se jedná o veliké peníze, je to byznys. Největší německý časopis Die Welt inkasuje pět tisíc eur za to, že si tam někdo nechá o sobě otisknout článek na dvě stránky.
LN A co ten doping? Myslíte, že to jde, dát si nějaké anabolikum a pak jít na jeviště?
Ale já jsem taky měla období, kdy jsem nešla na jeviště bez tří konví kafe a nějakých tabletek kortizonu, protože jsem byla unavená. V období, kdy jsem byla „vyhořelá“, jsem se teoreticky mohla hodit na tři čtvrtě roku marod. Ale to jsem neudělala, ani když jsem byla těhotná! Dva týdny před porodem a tři neděle po porodu jsem stála na jevišti. Za pětadvacetiletou kariéru jsem si nedovolila udělat půl roku pauzu. Protože pak si agenti řeknou, proč nezpívá? Ona asi už nemůže. Tohle prostředí je nemocný.
* LN Co teda bude s klasikou? Má vůbec cenu, aby se váš syn učil hrát na klavír a živil se tím, když je to všechno tak prohnilé?
Třeba bude jednou dělat architekta, já nevím. V dnešní době to má cenu, jen když je člověk absolutní talent a dříč. A ví, co chce.
LN Což jsou například lidi z Číny.
Ano, ale proč? Protože je doma drží zkrátka. Jsou pod bičem a hrajou. Kdežto dnešní evropská výchova je zase opačný extrém - dáš vlastnímu dítěti facku, a jdeš před soud.
LN Předpokládám, že vy doma používáte spíš český model výchovy. Shodnete se na ní s vaším mužem, který je Němec?
Ano, s tím nemáme problém. Já si dokonce myslím, že jsem mírnější, i když naše holčička by se mnou asi nesouhlasila. Ony si ty dcery dokážou tatínky pěkně omotat kolem prstu.
LN Váš manžel Klaus je také hudebník. Než jste se vzali, užíval si svobodného života - měl porsche a byl obletovaný ženami. Čím jste si ho získala?
Spíš čím jsem si získala jeho maminku. K tomu se váže jedna historka. Když jsem přišla k nim do rodiny, po druhé dvoudecce vína jsem začala vykládat, jak se dělají knedlíky. Detailně jsem vylíčila přesný postup asi u patnácti druhů, maminka na mě nevěřícně koukala a určitě si říkala, to si ale chlapec dobře vybral. Byla jsem dost mazaná. Jenže když jsem druhý den vystřízlivěla, přiznala jsem se, že to všechno vím jen teoreticky. Vždyť já jsem neuvařila ani jeden knedlík!
LN S manželem jste už devět let. Předtím jste prožila pár nevydařených vztahů. Přišla jste už na to, jak žít s mužem, aby to fugovalo?
Aniž by držel zobák a měl mě rád? Klaus teda zobák nedrží a má mě rád! Já si myslím, že k tomu není potřeba jeden, na to musí být dva. Když je někdo pitomej, tak prostě určité věci nepochopí, a můžete se snažit sebevíc. Ale když se chce, všechno jde. To je asi ten recept.
LN Takže spolu zestárnete?
Asi ano. Upřímně řečeno, kdybych neměla Klause, nebyl by tento způsob života možný. Ne že bych si svého muže držela doma proto, abych mohla dělat kariéru, ale my se vzájemně tak doplňujeme s celým tím aparátem, jako je dům, babysitter, uklízečka a všechno ostatní, že kdyby tohle nefungovalo, tak bych si musela střelit kouli do hlavy.
LN Jste oba berani, což je podle všech prognóz špatně. Věříte na to, že osud může být ovlivněný hvězdami, na život po životě?
Já bych tomu tak chtěla věřit! Lidi s vírou v Boha si život dokáží usnadnit. Mají pocit, že ten Pán, co za ně umřel, jim může seshora zařídit lepší život. Já tomu ale nevěřím.
LN A manžel je věřící?
Ne. Vystoupil z církve. Pochází z opravdu věřící rodiny, jeho tatínek věří v neposkvrněné početí! Tam jsme měli ohromné třecí plochy. Pro mě to jsou dogmata, jenže dneska se to v Německu bere strašně vážně. Všichni se zbláznili! Kluk má ve škole dvě hodiny náboženství. Když jsem řekla učitelce, která si stěžovala, že nestíhají učivo, aby zrušili náboženství, koukala, jako bych spadla z měsíce.
LN Zažila jste v Německu nějaký jiný kulturní šok kromě toho střetu s vírou?
Vlastně ne. Muž mi říká, že jsem němečtější než všichni Němci dohromady.
LN V čem se to projevuje?
Asi v mé pořádkumilovnosti, v systému, protože bez systému by u nás nemohla existovat rodina.
LN Jaké je největší úskalí pro Čecha, který žije v Německu?
Já ani nevím. Němce považuji za velice férové. Je tam obrovská životní úroveň. Prvotřídní zboží, školky, školy. Samozřejmě na to potřebujete mít peníze, ale to potřebujete i v Česku. Já bych neměnila. Asi bych si těžce zvykala na podmínky v Čechách.
LN A co vám tady vadí?
Neochota, arogance. Strašná arogance. V Německu jsou lidé slušní, všechno vám vysvětlí. Tady, když třeba zabloudíte s autem, vám akorát vynadají, že jste ženská, tak máte doma vařit.
LN Copak vás lidé v Čechách nepoznávají?
Někdy ano, ale když mě poznají, tak je to zase taková úslužnost, že raději lezu pod stůl a radši bych nebyla.
LNA tam? Pozná vás někdo v Německu?
Ne. Já když začnu u nás na vesnici zpívat, tak sedláci startujou traktory! Mně je v té anonymitě dobře.
LN Když se člověk podívá na váš život, připomíná amplitudy, které vedou strmě nahoru a stejně strmě dolů. Kde jste teď?
Teď se zvedám nahoru. Před dvěma lety jsem měla silný únavový syndrom. Dostal mě z toho sport, konkrétně běhání. A taky to, že prostě potřebuju pracovat, abychom měli z čeho utáhnout ten náš rodinný ansámbl.
LN Kolik tedy musíte vydělávat, abyste si mohli žít tak, jak si žijete?
To vám neřeknu. Ale měsíční režii má naše rodina 12 tisíc eur. Jenom hypotéka dělá 2,5 tisíce. To, že já si mohu odjet za angažmá a ono to všechno běží s těma všema chůvama a uklízečkama, to je tvrdě zaplacené. Samozřejmě že muziku jsem dělala hlavně z počátečního nadšení, z pocitu, že člověk chce předělat svět. Ale musím přiznat, že mi to nadšení už někdy chybí.
LN Jak dlouho to chcete ještě takhle dělat?
Nevím. Do pětašedesáti?
LN Takže dalších skoro dvacet let.
No ne, to je naprostý nesmysl. Abych nedopadla jako Nelly Gajerová, která si lakovala zuby bílým lakem na nehty, aby je mohla okázale na jevišti ukazovat. Pamatuji si, když jsem s ní dělala My Fair Lady, jak říkala texty, kterým už nikdo nerozuměl. Dušovala jsem se, že takhle skončit nesmím.
LN A pozná člověk, kdy by měl skončit?
Nevím. Ale měl by mu to někdo říct. Klausovi říkám, já vím, že tě budu proklínat a asi tě i zkopu, až mi řekneš, už tam nelez. Ale prosím tě, řekni mi to. Jestli mě máš jenom trochu rád, tak mi to řekni.
