PRAHA Skoro tři hodiny trvající tisková konference, kterou včera svolalo vedení Národní galerie (NG), aby se obhájilo proti sílící kritice, mohla klidně trvat čtvrt hodiny. Její děj byl prostý: grémium vzorně podpořilo svého ředitele Milana Knížáka. Šéfové sbírek postupně v dlouhých monolozích dokládali, že instituce není ztrátová a funguje bezchybně.
Jediný dramatický okamžik nastal, když Tomáš Císařovský z iniciativy Čas na změnu vyzval Milana Knížáka, aby požádal svého zřizovatele – ministerstvo – o vypsání mezinárodního konkurzu na post ředitele NG. „Udělejte si to sami. Já stejně vím, že bych konkurz vyhrál.“ reagoval Knížák. Načež výtvarná publicistka Lenka Lindaurová suše poznamenala, že ale konkurz na ředitele NG nevyhrál. To byla chvíle pro náměstka Miroslava Tajče, který kdykoliv došlo k náznaku, že by pan generální mohl ztratit půdu pod nohama, přiskočil a podepřel ho novou hromadou čísel. V této chvíli šalamounsky pravil, že Knížák se konkurzu zúčastnil, což prý těžko někdo může zpochybnit.
Sám Milan Knížák promluvil až po hodině. To už bylo auditorium umláceno čísly, rozklady o skvělém programu, akvizici, zápůjčkách do prestižních galerií. Pan generální se snažil tvářit neutrálně, ale potěšení z toho, jak sešikoval své podřízené, nedokázal skrýt. Napadl bývalého šéfa staré sbírky Jiřího Fajta, své kritiky jako vždy označil za osoby zamindrákované a uvedl, že galerie dělá vše správně. „Vyčítá se mi, že mám podporu politiků. Kéž by to byla pravda, mohl bych je tak získat pro galerii,“ uzavřel. Šéf moderní sbírky Tomáš Vlček, který je drobnější postavy, působil dojmem, že se mu z Knížáka třese i malíček u nohy. Když na něj dorážel výtvarník Jiří David, aby přiznal, jak probíhal jejich telefonát, vypadal, že vleze pod stůl. Vedoucí staré sbírky Vít Vlnas byl zase nesnesitelně vtipný, do svých rozkladů zahrnul i Bohumila Kulínského a naoko se urážel, že není kritizován jako Knížák. To vše – jak jsme si v poslední době zvykli – se ovšem odehrálo bez zájmu ministerstva kultury.
