Koalice hledajících

"Izrael je přirozený spojenec států EU a je už šedesát let ve válce. Naší samozřejmou reakcí by mělo být jej podpořit..." Nechci s tímto názorem Jana Klusáčka polemizovat, ale situace se mi jeví přece jenom jinak. Především mám důvěru v sílu Izraele a věřím výrokům jejích představitelů, že Izrael nemůže být zničen i kdyby se zbytek světa postavil na hlavu.Dále nemohu přehlédnout, že na Blízkém východě trvá dlouhodobě patová situace a úplně všude přibývá rezignovaných hlasů těch, kteří už žádné řešení neočekávají. Potom se všechna prohlášení pro a proti Izraeli mohou stát součástí rituálu, který události nikam neposouvá. Domnívám se, že je dnes potřeba hledat na všech stranách lidi, kteří se s tímto stavem nechtějí smířit, a analyzovat zájmy a systémové důvody, které zavedly mírový proces do stavu nehybnosti. Při tomto přístupu si potom možná porozumí lidé uvnitř znepřátelených táborů, kteří touží nalézt cesty k řešení, proti těm, kteří buď z únavy rezignovali nebo jimž permanentní udržování válečného stavu a jalovost mírových jednání vyhovuje.