Komunistickému cenzorovi stačily dvě červené čáry, aby vymazal z oficiální historie jednoho ze tří československých hrdinů bojů o Kyjev. Pomohl si ještě razítkem „Závadné“ a tužkou napsanou poznámkou „Nekopírovat“. Od operace, ve které se režimu nepohodlný Josef Buršík proslavil, dnes uplynulo přesně 70 let.
Čechoslováci byli v listopadu 1943 ve správný čas na správném místě. Rudá armáda postupovala na západ a dostala se na dvou místech přes mohutnou řeku Dněpr. Původní sovětský plán útoku na hlavní město dnešní Ukrajiny počítal s využitím předmostí jižně od Kyjeva. Němci jej však překazili.
Rychlý postup Čechoslováků
Sověti se proto rozhodli udeřit ze severu a obejít město stojící na vyvýšeném pravém břehu řeky. Čechoslováci se tak dostali na špici úderu, který začal 5. listopadu a měl proniknout do centra města. Po poledni vyrazily na křídlech střední tanky, kterým velel právě Buršík, a rota lehkých tanků Richarda Tesaříka. Obrněnce doprovázeli samopalníci Antonína Sochora. Uprostřed útočili pěšáci.
„Postup Čechoslováků byl rychlý. Na to, jak krátký výcvik měli za sebou, to byl velmi slušný výkon,“ popisuje badatel Milan Kopecký. Buršíkův tank během dne rozstřílel několik protitankových děl a v tvrdé šarvátce v továrně Bolševik zasáhl transportér plný munice. Druhý den brzy ráno dosáhli českoslovenští vojáci břehu Dněpru – jako první ze všech jednotek. Byla to nejúspěšnější ofenzivní akce Čechoslováků na východní frontě.
Hvězda pro hrdiny
Trojice Buršík, Tesařík a Sochor si o pár měsíců později mohla za odvahu v kyjevských ulicích připnout na blůzu Zlatou hvězdu Hrdiny SSSR. S medailí zapózovali fotografovi před tankem T-34. Jenže komunistický režim nelikvidoval jen vojáky ze Západu. Antonín Sochor po válce pomáhal cvičit izraelské vojáky. V roce 1950 zahynul při automobilové nehodě. „Slyšel jsem, že si rodiče povídali o tom, že ho zabili. On sám se svěřil s tím, že má pocit, že jej sledují. Neustále chodil se zbraní,“ vzpomíná Richard Tesařík mladší – syn třetího z vyznamenaných.
Josefa Buršíka pět let poté, co dostal zlatou hvězdu – na den přesně –, poslal soud ve vykonstruovaném procesu na deset let za mříže a vyměřil mu pokutu 10 000 korun. Po odvolání mu soudci ještě čtyři roky přidali. Zavřeli ho na na Mírově, kde bojoval s tuberkulózou. Několikrát jej museli ošetřovat v olomoucké vojenské nemocnici. Jenže Buršíka válečné štěstí neopustilo. Za pomoci přátel a rodiny z nemocnice utekl a dokázal se dostat přes železnou oponu. Hrdina SSSR, který emigroval na Západ, musel zmizet z historie. Cenzorská tužka jej „uřízla“ ze známé fotografie. „Byl to jasný vzkaz pro archiváře, že část snímku s Buršíkem nesmí kopírovat,“ říká Viera Žižková z Vojenského historického archivu.
Od poloviny padesátých let žil Buršík ve Velké Británii. Po srpnu 1968 nakráčel na sovětskou ambasádu a vrátil na protest všechna vyznamenání. Komunistická lež vydržela čtyřicet let. Ještě v roce 1988 v oficiálních Vojenských dějinách Československa Buršíkovo jméno chybí (viz dolní snímek). Rehabilitace se Josef Buršík dočkal až po listopadu.
