Bez zkoumání a jediného důkazu český prezident i komunisté, ČSSD a nově i lidovci vyhlašují údajný konec mezinárodního práva a zhroucení systému mezinárodních institucí jako důsledek vyhlášení samostatnosti Kosova.
Vyhlášení samostatnosti Kosova na Srbsku prý vyvolá nekontrolovatelnou vlnu iredenty na celém světě.
Tento apokalyptický odhad nemá oporu ve faktech ani v moderní historii. Pomiňme, že formální vyhlášení kosovské státnosti bylo dlouhodobě připravovanou a vyjednávanou alternativou, které na základě řady mezinárodních projektů, včetně Ahtisaariho plánu, předem vyjádřily podporu klíčové země Evropské unie a Spojené státy. Česká republika byla o všech jednáních do detailu informována. Pomiňme i licoměrnost dnešního postoje Jiřího Paroubka, který jako premiér prosazoval zahájení jednání o rozdělení Kosova.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Čeští politici pateticky vnímají srbskoalbánské vztahy očima devatenáctého století a zjevně neznají ani ty nejzákladnější dohody a texty, vymezující a velmi podstatně omezující suverenitu nového kosovského státu. Uniká jim proto naprosto zásadní role a závazek Evropské unie (a tedy i České republiky) dohlížet, a případně vynucovat plnění ústavních závazků ochrany menšin, boje s korupcí a organizovaným zločinem, nezávislého soudnictví a svobody slova. Připočtěme dostatečně silnou mezinárodní vojenskou a policejní přítomnost a významná omezení počtů a výzbroje ozbrojených složek Kosova - a namísto strašáka nekontrolovatelného absolutně nezávislého hnízda narkomafie uvidíme bezprecedentně omezenou suverenitu a téměř úplný protektorát Evropské unie. Otázkou tedy spíše je, nakolik je česká politická reprezentace vůbec ochotná a schopná aktivně převzít svůj díl spoluzodpovědnosti za úkol Evropské unie v Kosovu. Nic jí nebrání postavit se třeba i do čela evropských snah o ochranu menšin a vybudování právního státu. Kosovský faktický protektorát EU není a nemůže být precedentem, stejně jako se jím nestala vojenská intervence Severoatlantické aliance, která v roce 1999 zastavila etnickou genocidu Miloševičova režimu proti pětině občanů tehdejšího Srbska. Tehdejší odpůrci intervence dnes používají stejné argumenty jako před devíti lety. Neexistuje jediná podobná situace, ve které by mezinárodní uskupení převzalo dlouhodobou právně zakotvenou spoluzodpovědnost za řešení problému. Neexistuje žádná jiná situace, která by stranám etnického sporu nabídla dlouhodobý cíl úplné integrace do fungujícího nadnárodního právního, ekonomického a politického rámce, tak jako je tomu v Evropské unii v případě Srbska a Kosova. Ani v Katalánsku, ani na Slovensku, ani v ruskojazyčných územích Gruzie či Moldavska. Česká politika by proto už konečně měla začít odlišovat fakta od propagandy. Srbsko dostává historickou šanci zbavit se zátěže Kosova a odpoutat se jednou provždy od dědictví válek devadesátých let, které dodnes až příliš určují jeho vnitřní politiku a připoutávají je k Rusku. Urychlené dokončení modernizace a přiblížení se Evropské unii je také nejbezpečnějším a nejrychlejším programem znovuspojení s Kosovem. Aktivní proevropská česká politika může v Srbsku i v Kosovu mnohému napomoci. Zatím se zdá, že nechce, protože dává přednost zapšklému slavjanofilství. Pokud Václav Klaus na své ohlášené návštěvě v Srbsku nebude ve shodě s EU požadovat vydání válečných zločinců do Haagu, připomene jenom doma i Evropě své bývalé sympatie k Miloševičovi. V Srbsku tím ovšem nadchne jenom protievropské nacionalisty. Určitě i ty z vedení Radikální strany, kteří dnes navrhují, aby sever Kosova jednostranně obsadily ruské vojenské jednotky. A spojovat se proti Evropě s Ruskem a srbskými fašisty, to by snad bylo až příliš nevkusné a komické i pro českou politiku.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Srbsko dostává historickou šanci zbavit se zátěže Kosova a odpoutat se jednou provždy od dědictví válek 90. let, které dodnes až příliš určují jeho vnitřní politiku a připoutávají je k Rusku
O autorovi| JAN URBAN publicista a historik, člen bývalé mezinárodní expertní skupiny pro Kosovo v letech 1999-2000
