„Pane Novotný, postupte si k výslechu, dveře číslo tři.“ Otevřou se dveře a z nich vystoupí vyšetřovatel s přísnou tváří. Venku mezitím vysílá místní rozhlas. „Tonoucí dítě včera zachránil jeden z pomocných pracovníků. Za hrdinský čin dostal deset tisíc bodů a stal se plnohodnotným občanem. Bylo mu přiděleno nové jméno a je nyní plně integrován do Systému,“ předčítá hlasatel. Kolemjdoucí věnují hrdinovi sborový potlesk.
Návštěvníci vesničky Zubří na Žďársku si uplynulý víkend mohli připadat jako na výletě do minulosti. Alespoň podle věrohodných kulis zážitkového víkendu Systém, v němž účastníci pod vedením organizátorů po dva dny předstírali život v totalitním státě.
Obyvatelé „vesnice“, kterou tvoří turistické středisko a přilehlé chaty, se společně účastní pietních aktů za padlé hrdiny Systému, připravují transparenty na oslavy fiktivního Dne rovnosti a společně jsou také svědky vykonstruovaného procesu. „Chceme, aby lidé na vlastní kůži pocítili, jaká může být totalita,“ říká jeden z organizátorů Pavel Hamřík.
Ráno se například začíná organizovanou rozcvičkou všech obyvatel. I zbytek dne je pod taktovkou Systému, ten ve hře představuje totalitní vládu země.
„Pouta byla opravdová pouta a doktor měl opravdovou ordinaci. Prostě žádné náhražky,“ pochvaluje si účastnice Lucie Vaškeová. „Předčilo to má očekávání. Hráčům se kroutil žaludek napětím,“ dodává. Podle organizátorů tvoří většinu účastníků mladí lidé, kteří nikdy nezažili komunismus, a chtějí zjistit, jak se tehdy vlastně žilo. Zúčastnit se mohl kdokoliv, kdo si víkendový pobyt zaplatil.
Scénář hry je v hrubých rysech dopředu daný. Organizátoři účastníkům na pátečních workshopech vysvětlují, v jaké situaci se budou nacházet, a probírají s nimi přidělené role. „To proto, aby do hry vklouzli snadno a věděli, kde je jejich místo,“ vysvětluje Hamřík. V rolích pak během víkendu musí řešit dramatické situace, které pro ně organizátoři nachystají.
Víkend pořádá občanské sdružení Court of Moravia. „Začali jsme před pár lety na menších, několikahodinových akcích,“ vypravuje Hamřík. „Poplatky od účastníků nám vždy jakž takž pokryly náklady. Nikdy jsme na tom ale nevydělávali, jsme nadšenci,“ dodává.
Přípravy trvaly téměř půl roku. „Je to jako u filmu. Někdo přijde s námětem, pak se piluje podrobný scénář, píšou se postavy. Nakonec se musí zajistit rekvizity, kostýmy nebo výprava,“ říká Hamřík. „Jen rozpočet máme trochu menší,“ dodává s úsměvem. I přesto dosahuje tří set tisíc korun. Část se hradí z účastnických poplatků, většina však putuje z grantů.
Systém klade důraz i na vzdělání. Tento víkend si akci užijí třídy středních škol. Organizátoři chtěli studentům dát názornou lekci z té části dějepisu, která se na školách příliš neučí. Jenže marně. Chybí zájem. „Měli jsme problém ze začátku naplnit kapacitu. Přičítám to tomu, že v našem školství je stále nechuť k jakýmkoliv alternativním formám výuky,“ vysvětluje Hamřík. I tento termín je už však téměř obsazený.
