Fidel má doktorát z pražské UK

Dnešní vedení univerzity by rádo diktátorovi titul odebralo, ale neví, jak na to.

Návštěva Fidela Castra v Československu v červnu 1972 měla pomoci k utužení vzájemných vztahů, které pošramotil rok 1968. Proto se hostitelé snažili udělat na kubánskou delegaci velký dojem: Fidelu Castrovi byl udělen Řád bílého lva první třídy s řetězem a čestná vědecká hodnost doktora právních věd.

Jako věcné dary pak Castro dostal kulovnici, sklo, výšivky a bibliofilský v kůži vázaný výtisk Fučíkovy Reportáže psané na oprátce.

Zpestřit pobyt v Československu mu mělo také kapesné ve výši pěti tisíc korun. Během slavnostního aktu v Karolinu, kterého se 22. června 1972 zúčastnili akademičtí hodnostáři i stranické vedení, prohlásil děkan právnické fakulty Zdeněk Češka, že Castro přispěl k „rozvoji revoluční zákonitosti“ a významně se zasloužil o „rozvoj socialismu i o světový pokrok“.

V následujícím projevu mimo jiné řekl, že kubánské revolucionáře „vysoce inspirovaly Fučíkův příklad a dílo“, a proto také „nelitovali života“. Do pamětní knihy Castro napsal: „Byla to pro mne nesmírná pocta, krásný a dojímající akt s opravdu revolučním obsahem, titul, slavnost i slova, jimiž univerzitní autority pozdravily naši delegaci.“

V poselství dále stálo: „Obyčejně nedůvěřuji tradičním věcem a excesivním formám, tuhým ceremoniím, ale dnes jsem se poučil, že zvyklosti, formy a světské ceremonie se mohou spojit s nejsolidnější a nejhlubší revoluční motivací. Díky!“

Současné vedení UK podle mluvčího Václava Hájka s čestným doktorátem pro Castra nesouhlasí, nemá však žádný právní nástroj, jak by ho kubánskému diktátorovi mohlo odebrat. „Po právní stránce nelze dovolit odebrání z žádných současných právních předpisů, včetně trestního zákona,“ říká Hájek. UK navíc již na počátku 90. let přijala opatření, aby čestné doktoráty nebyly udělovány žijícím politikům.

Podle Zdeňka Pousty z univerzitního archivu odebrala Univerzita Karlova čestný doktorát pouze jednou v historii, a to na nátlak rakouskouherské vlády v roce 1915 francouzskému historikovi Ernestu Denisovi, který se angažoval ve snahách o rozbití monarchie. Již v roce 1919 mu ho však s omluvou udělila znovu. Podle Zdeňka Pousty byl doktorem h. c. Univerzity Karlovy také třeba poslední rakousko-uherský císař Karel I. „Zdá se, že to za první republiky nikoho netížilo, a o jeho odebráni se nejednalo,“ říká Pousta.