Ten případ policejní brutality je vlastně užitečný.
Ukáže, jakou ochranu před zvůlí státu může očekávat každý z nás, pokud by se ocitnul ve špatný čas na špatném místě.
Že policie zakročí proti distribuci drog, je zcela zřejmé. Že přidá na síle, když zjistí, že podezřelým je Vietnamec, nikoho nepřekvapí. Že k mlácení přizve i sousedku, se ještě nevymyká naší fantazii. Že říká „jen si kopněte, nikdo nic nevidí, nikdo nic neslyší“, jen posílí naši dosavadní skepsi. Ale že si to vše policista natáčí na mobil, takový pocit suverenity chápeme jen stěží. Oni si museli být úplně jisti.
Ne že by se ti brněnští policisté vymykali chování druhu homo sapiens. I někteří američtí vojáci, později souzení za trýznění Iráčanů ve věznici Abú Ghraíb, si scény mučení nahrávali. I oni byli přesvědčeni, že nikdo nic nevidí, nikdo nic neslyší. Ale až do nynějška si většina z nás zřejmě myslela, že tohle se Česka netýká. Týká, a to tím naléhavěji, dokud se nedozvíme, co na to řekne česká spravedlnost.
