Představte si, že po staletí vytváříte a schraňujete majetek, který je vám zkonfiskován za nacistické okupace, protože jste - dle tehdejší dikce -prohlášeni za osobu říši nepřátelskou. Po ukončení války vám svítá naděje. Nová vláda vás však označí za Němce, i když jednoznačný důkaz vašeho údajného germánství neexistuje, a váš majetek propadne znovu, tentokráte novému, poválečnému státu. Rozhodnutí v kontextu poválečné doby respektujete, před komunisty pak raději odejdete do ciziny, čekáte a doufáte. Tak se dělo ColloredoMansfeldům až do sametové revoluce.
Tady startuje nové kolo naděje pro staré šlechtické rody, které měly historicky své majetky na území dnešní České republiky, nezpronevěřily se cti a nezradily svoji rodinu ani zemi. Jednoduchá rovnice demokracie = právní stát však ne vždy vychází.
V mnohém tisku se rozjíždějí štvavé kampaně proti „cizácké šlechtě“ a komentátoři brojí proti vydávání majetku.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Nebo alespoň, v mírnější formě, s uspokojením konstatují jeho setrvání v rukou státu. Jako by si dělali sami podivné nároky na všechny ty Orlíky, Hluboké a Opočna. Z jakého právního základu? Protože tam chodili se školní třídou na povinné výlety? A chápali tak, že ten hrad tam vyrostl sám od sebe a patří státu, lidu, tedy všem?
Čeká nás mezinárodní ostuda?
Dnešní, již demokratický stát před pár lety, tehdy pod vedením ČSSD, podporuje sestavení podivných komisí „Majetek“, pracujících přímo pro ministry, které mají za úkol všemi prostředky zabraňovat vracení rodových majetků. Do podobných akcí se zapojují policejní složky, vyrábějí se tisíce stránek nesmyslných spisů. A nejenom to, odposlechy telefonních rozhovorů mezi bezúhonným klientem a jeho právním zástupcem se mají stát „běžným jevem“, běžným postupem. Advokát Kinského dr. Čapek by mohl vyprávět. Podpořen ve svých právech našim Ústavním soudem (a velký dík za jeho rozhodnutí) ve snaze o odškodnění možná vyprávět bude - na soudních dvorech evropských. Nespěje Česká republika tímto přístupem k mezinárodní ostudě? Situace v restitucích pozemkového majetku, včetně památkových objektů dosud ve vlastnictví státu, začíná být pro český stát zřetelně nedůstojná. Restituční spory se vlekou více než jedno a půl desetiletí, stát vynakládá velké prostředky na právní služby, výsledky jsou velmi nepřesvědčivé, měnící se instanci od instance. Jsme součástí multikulturní Evropy, kde hrady a zámky, stejné jako ty „naše“, vlastní lidé z druhého konce světa a nikdo se nepohoršuje, protože jedna vysoká kultura respektuje druhou vysokou kulturu. Drtivá většina oprávněných potenciálních restituentů jsou pravděpodobně slušní a odpovědní lidé, jejichž předkové se v řadě případů zasloužili o stát. Mám na mysli samozřejmě ten český, resp. československý. Nehovořím o rodech a rodinách, které prokazatelně kolaborovaly s nacismem, tam zní zákony jasně a do budoucna zcela nezpochybnitelně. Ale řádně restituované památky kvetou a žijí. Vždy si to jasně uvědomím, když jedu kolem zámků Dobříš nebo Orlík. Jsou autentické ve své památkové podstatě a přitom zůstávají otevřené pro veřejnost.
Mnohojazyčná, tradiční kultura
Po čtyřech letech, kdy zámek Opočno opět patřil Kristině Colloredo-Mansfeldové, se na jaře musel vrátit zpět státu, rozsudkem z minulého týdne Krajský soud v Pardubicích už po třetí zrušil rozsudek Okresního soudu, že unikátní obrazárna, sbírka osobních zbraní Medicejů, rodový kočár i mobiliář zámku se mají navrátit rodovým majitelům. Nicméně soudy pokračují a mohou také skončit až u nejvyšších evropských instancí. Ale to poté s řádnou dávkou ostudy pro Českou republiku. Colloredové z Wallsee získali opočenské panství v roce 1635. V roce 1771 se František de Paula Gundaker Colloredo oženil s Marií Annou Isabelou z Mansfeldů. Zámek Opočno byl Josefu Colloredo-Mansfeldovi vyvlastněn za protektorátu. V různých médiích a podivných plátcích, ještě dnes vycházejících, se šlechtě říká „cizácká“. Kdybychom všichni byli tak věkovitě srostlí s naší zemí jako rod Colloredo-Mansfeld. Přeji paní Kristině Colloredo-Mansfeld, aby svůj majetek dostala co nejdříve zpět. Jsem si jistá, že naplní svůj zámek mnohajazyčnou, tradiční kulturou Bohemie.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Soudy pokračují a mohou také skončit až u nejvyšších evropských instancí. Ale s ostudou.
O autorovi| Lucie Talmanová, poslankyně za ODS, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
