Být umělcem je dobrovolný stav a umělecké výpovědi nejsou získávány na mučidlech. Přesto umělci i kritici rádi zapomínají, že percepce je rovnoprávný tvořivý akt a z „věcí“ dělá umění teprve obecenstvo. Proto i reakce na dílo může být vedena patosem a inspirací. Tak se také na výstavě Petera Fusse stalo. Fussovým programem, jak sama Jana Machalická uznává, je nasírat. A co zbývá nasranému obecenstvu, než se adekvátně bránit? Nesouhlasné pokývání hlavou nad dvojkou vína nikoho před svévolníkem neubrání. Umělec není papež a není neomylný ve věci víry a mravů. Je třeba zachovávat rovnováhu, a jestliže se umělecký program nemusí ničemu podřizovat, proč by se pro všechno na světě měla čemukoliv podřizovat percepce?
Umění žije vlastním životem. Ani tvůrce, ani kritik nezajistí, že dílo skutečně říká to, „co chtěl básník říci“. Každá řeč symbolů má elementární logiku a aby byly symboly skutečně funkční, musejí být společné. Peteru Fussovi se nechtěně podařilo odkrýt nezhojitelnou zapáchající evropskou ránu. Židé si to přece jenom nakonec všechno zasloužili, když jsou tak zlí, a my jsme to věděli předem. Když totiž dnes umírají v Palestině malé děti, znamená to, že z miminek hozených zaživa do pecí v Auschwitzu by dnes byli váleční štváči. Stejná logika platí i obráceně – dnešní svévolní umělci jsou vlastně těmi, kdo tam ta miminka házel. Peter Fuss ukázal, že jsme všichni potomci obětí a viníků. Duše i dílo přesahují čas i prostor a žádná diskuse není možná.
Pro izraelské Židy je bezesporu velice bolestné poznání, že když dostanou možnost, nechovají se lépe než jiné národy. Ovšem, nevidět rozdíl mezi trýznivým lokálním konfliktem a holokaustem je neuvěřitelná zpozdilost a hrubé podcenění. Kdyby se Izraelci opravdu chovali stejně jako nacisti, všichni Palestinci by byli mrtví.
To, že je Peter Fuss „částečný Žid“, je pro Janu Machalickou alibi. Přece když si TO myslí i Žid ... No, pravděpodobně má jen částečnou pravdu. Vždyť co je horšího než židovský pomlouvač Židů? Snad jen polská svině. Pan Fuss je obojí a jeho dílo mluví za něj a mluví k nám všem. Jen více takových výstav.
Umění žije vlastním životem. Ani tvůrce, ani kritik nezajistí, že dílo skutečně říká to, „co chtěl básník říci“. Každá řeč symbolů má elementární logiku a aby byly symboly skutečně funkční, musejí být společné. Peteru Fussovi se nechtěně podařilo odkrýt nezhojitelnou zapáchající evropskou ránu. Židé si to přece jenom nakonec všechno zasloužili, když jsou tak zlí, a my jsme to věděli předem. Když totiž dnes umírají v Palestině malé děti, znamená to, že z miminek hozených zaživa do pecí v Auschwitzu by dnes byli váleční štváči. Stejná logika platí i obráceně – dnešní svévolní umělci jsou vlastně těmi, kdo tam ta miminka házel. Peter Fuss ukázal, že jsme všichni potomci obětí a viníků. Duše i dílo přesahují čas i prostor a žádná diskuse není možná.
Pro izraelské Židy je bezesporu velice bolestné poznání, že když dostanou možnost, nechovají se lépe než jiné národy. Ovšem, nevidět rozdíl mezi trýznivým lokálním konfliktem a holokaustem je neuvěřitelná zpozdilost a hrubé podcenění. Kdyby se Izraelci opravdu chovali stejně jako nacisti, všichni Palestinci by byli mrtví.
To, že je Peter Fuss „částečný Žid“, je pro Janu Machalickou alibi. Přece když si TO myslí i Žid ... No, pravděpodobně má jen částečnou pravdu. Vždyť co je horšího než židovský pomlouvač Židů? Snad jen polská svině. Pan Fuss je obojí a jeho dílo mluví za něj a mluví k nám všem. Jen více takových výstav.
