Vážené redaktorky,
dovolte mi, abych Vám za sebe a za několik mých přátel a známých poděkovala za Vaši reportáž Láska po padesáti letech (relax ze dne 13. února 2010)
Už jsem několikrát v minulých letech žádala redakce seriózních novin, aby napsaly o životě spořádaných rodin, které vychovávají své děti odpovědně, bez různých podvůdků, čestně a pravdivě, bez drog a jiných nešvarů dneška. Někdo mi neodpověděl vůbec, jiní mi sdělili, že je to nezajímavé téma. Daleko přitažlivější jsou zprávy kdo koho podvedl, okradl, případně zavraždil, to asi "prodává" noviny.
Jsem vdaná 52 let (výročí jsme slavili dne 15.2.2010. ) Svého docela obyčejného manžela bych nevyměnila za žádného jiného. Čím déle spolu žijeme, tím více a vzácněji prožíváme náš společný život. Známe se tak dobře, že už víme, co ten druhý cítí, co prožívá.
Když jsme přede dvěma roky slavili zlatou svatbu, připravil nám náš vnuk s manželkou jakousi prezentaci našeho života z fotografií na počítači. Mezi přítomnými bylo oceněno, že fotografie ze zlatých svateb mých a manželových rodičů tvořily součást této prezentace.
Ano, byli jsme oba vychováni ve stabilním rodičovském prostředí, kde nedocházelo k nevěrám, rozvodům a jiným nežádoucím jevům, které jsou dnes běžné.
Současně s Vaší reportáží uvedla MF DNES ve svém magazínu č. 6 ze dne 11.02.10 reportáž Je monogamie normální? Pro třetinu Čechů je přirozené ji porušit. Já jsem ji neporušila, proto nemohu posoudit, zda je přirozené monogamii porušit. Jenom znám desítky dětí ze svého okolí, které mají sice několik maminek, tatínků, babiček, dědečků , tetiček a strýčků, ale uprostřed tohoto rodinného chaosu jsou obvykle sami. Potom se divíme, že nemají dostatek citu, jsou hrubí, neurvalí a mnohdy i nebezpeční. Je to jejich vina, nebo je to vina společnosti, ve které vyrůstají? Podívejme se na televizi, co vysílá. Přejedu někdy večer desítku stanic, televizi vypnu a vezmu si knížku. Kolik dětí to udělá? Pokud děti nebudou vyrůstat ve stabilním rodinném prostředí, nebudou chodit do kvalitních škol, budou se dívat na televizi a sledovat internet bez omezení, můžeme snižovat laťku trestní odpovědnosti i na 10 let, ale tím se problém nevyřeší.
Za současnou situaci s těžce vychovatelnou mládeží můžeme my, dospělí, kteří se pohoršujeme nad tím, že se velmi závažné věci dějí, ale nepřemýšlíme o příčinách těchto jevů a nesnažíme se je nikterak řešit a snažit se o jejich vyřešení.
Považovala jsem za potřebné Vám svůj názor sdělit a ještě jednou Vám poděkovat, že jste k novému svátku Valentinu, který je nám vnucován asi z důvodu zvýšení akumulace, nám dali skutečně hodnotný dárek, který tato společnost velmi potřebuje.
dovolte mi, abych Vám za sebe a za několik mých přátel a známých poděkovala za Vaši reportáž Láska po padesáti letech (relax ze dne 13. února 2010)
Už jsem několikrát v minulých letech žádala redakce seriózních novin, aby napsaly o životě spořádaných rodin, které vychovávají své děti odpovědně, bez různých podvůdků, čestně a pravdivě, bez drog a jiných nešvarů dneška. Někdo mi neodpověděl vůbec, jiní mi sdělili, že je to nezajímavé téma. Daleko přitažlivější jsou zprávy kdo koho podvedl, okradl, případně zavraždil, to asi "prodává" noviny.
Jsem vdaná 52 let (výročí jsme slavili dne 15.2.2010. ) Svého docela obyčejného manžela bych nevyměnila za žádného jiného. Čím déle spolu žijeme, tím více a vzácněji prožíváme náš společný život. Známe se tak dobře, že už víme, co ten druhý cítí, co prožívá.
Když jsme přede dvěma roky slavili zlatou svatbu, připravil nám náš vnuk s manželkou jakousi prezentaci našeho života z fotografií na počítači. Mezi přítomnými bylo oceněno, že fotografie ze zlatých svateb mých a manželových rodičů tvořily součást této prezentace.
Ano, byli jsme oba vychováni ve stabilním rodičovském prostředí, kde nedocházelo k nevěrám, rozvodům a jiným nežádoucím jevům, které jsou dnes běžné.
Současně s Vaší reportáží uvedla MF DNES ve svém magazínu č. 6 ze dne 11.02.10 reportáž Je monogamie normální? Pro třetinu Čechů je přirozené ji porušit. Já jsem ji neporušila, proto nemohu posoudit, zda je přirozené monogamii porušit. Jenom znám desítky dětí ze svého okolí, které mají sice několik maminek, tatínků, babiček, dědečků , tetiček a strýčků, ale uprostřed tohoto rodinného chaosu jsou obvykle sami. Potom se divíme, že nemají dostatek citu, jsou hrubí, neurvalí a mnohdy i nebezpeční. Je to jejich vina, nebo je to vina společnosti, ve které vyrůstají? Podívejme se na televizi, co vysílá. Přejedu někdy večer desítku stanic, televizi vypnu a vezmu si knížku. Kolik dětí to udělá? Pokud děti nebudou vyrůstat ve stabilním rodinném prostředí, nebudou chodit do kvalitních škol, budou se dívat na televizi a sledovat internet bez omezení, můžeme snižovat laťku trestní odpovědnosti i na 10 let, ale tím se problém nevyřeší.
Za současnou situaci s těžce vychovatelnou mládeží můžeme my, dospělí, kteří se pohoršujeme nad tím, že se velmi závažné věci dějí, ale nepřemýšlíme o příčinách těchto jevů a nesnažíme se je nikterak řešit a snažit se o jejich vyřešení.
Považovala jsem za potřebné Vám svůj názor sdělit a ještě jednou Vám poděkovat, že jste k novému svátku Valentinu, který je nám vnucován asi z důvodu zvýšení akumulace, nám dali skutečně hodnotný dárek, který tato společnost velmi potřebuje.
