Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Soudce Malenovský: Na rozdíl od Maďarska a Polska nemáme s právem EU problém

Právo

  11:31
LUCEMBURK - Jiří Malenovský je již dvanáct let českým soudcem na Soudním dvoru Evropské unie v Lucemburku. A v jediném velkém rozhovoru za poslední dobu říká, že evropské právo berou v Česku seriózně jen někteří jednotlivci, kteří si zvykli na soužití více právních systémů.

Jiří Malenovský, český soudce Soudního dvoru EU. foto:  Dan Materna, MAFRA

LN: Jaký je vztah českých soudů k Soudnímu dvoru? Předběžné otázky posílají výjimečně. Berou ho jako partnera?
Obecně řečeno je Česká republika bezproblémovým členským státem. Nemáme zásadní potíže se slučitelností domácího práva s právem EU, na rozdíl třeba od současného Maďarska a Polska. Je proto logické, že počet otázek není velký, protože soudci se většinou nesetkávají s urgentními problémy, které by si jejich podání vynucovaly.

Na druhou stranu je pravda, že otázek z České republiky by asi mělo být přece jen více. Právo EU berou totiž seriózně v úvahu jen někteří čeští soudci, zatímco uvnitř justičního systému jako celku je spíše nedoceněno, nebo dokonce ignorováno. Soudci si často vystačí jen s českým právem. Naši právníci také nemají v krvi řešení problémů pramenících ze soužití několika právních systémů jako ti z Belgie, Německa či Itálie, kde má stát federativní povahu. V podávání předběžných otázek z ČR jednoznačně dominuje Nejvyšší správní soud. Na rozdíl od Nejvyššího soudu, který je překvapivě dosud spíše pasivní.

LN: Jaká je praxe kladení předběžných otázek? Ptají se soudy hlavně na problematické aspekty výkladu, nebo vám chodí i „hlouposti“?
Je třeba si uvědomit, že když už soudce předběžnou otázku položí, sleduje tím někdy určitý záměr. Nemusí chtít jen vyložit evropské právo, ale třeba si i „vyřídit účty“ s nadřízeným soudem, proti kterému hodlá použít příznivý rozsudek našeho soudu obrazně jako „kladivo“. Je proto třeba vidět za samotné znění předložené otázky. Zdánlivá hloupost v její formulaci jí pak přestane být. V drtivé většině případů jsou položené otázky fundované i racionální.

LN: Už dvanáct let jste soudcem Soudního dvora EU v Lucemburku. Jaký je to život?
Nazval bych to s nadsázkou „zlatou klecí“. Společenský život v Lucembursku v podstatě nevedu, není na to čas. Jde o ryze profesionální pobyt, takže kromě normální lidské komunikace s kolegy na Soudu jen pracuji a v „bílých týdnech“ jezdím do České republiky. V mladším věku by zřejmě tento model byl hůře snesitelný, ale v mém věku už s tím nemám problémy.

.