Oběti zločinů nemůžou doplácet na chybu ministerstva, zlobí se Šabatová

Každý měsíc přijme ministerstvo spravedlnosti zhruba 40 žádostí o peněžitou pomoc od obětí trestných činů či pozůstalých. K srpnu tohoto roku jich bylo celkově 447, o rok dříve jich úřadu dorazilo přes pět stovek. Jenže ne všechny stihne resort posoudit v tříměsíční lhůtě, jak mu ukládá zákon (více v boxu na konci článku - pozn. red.). Například jen letos bylo ze všech 447 žádostí zatím rozhodnuto jen o necelé třetině.

Úřad veřejného ochránce práv problém registruje již delší dobu. Pamatuje dokonce na případ, při němž oběť trestného činu čekala na finanční „náplast“ více než rok. „Stěžovateli jsme pak doporučili, ať si podá žádost o odškodnění za nesprávný úřední postup,“ řekla serveru Lidovky.cz Iva Hrazdílková z kanceláře ombudsmanky.

Takový případ není nijak ojedinělý.

„O problému víme z podnětů, které občas dostaneme, z nichž je vidět - a jednání na ministerstvu to pak potvrzují -, že tříměsíční lhůta není dodržena,“ uvedla Hrazdílková

To, co momentálně úřad ombudsmanky řeší jako pochybení a problém, by se však do budoucna mohlo stát běžnou záležitostí. S jedním výrazným rozdílem: takové jednání by pak bylo v souladu se zákonem. Ministerstvo totiž navrhuje, aby byla lhůta prodloužena na dobu neurčitou.

Důvod? Úředníci nestíhají v zákonné lhůtě sesbírat všechny spisy potřebné k posouzení žádostí. Zhruba polovina žádostí se podle Hrazdílkové týká případů, kdy je trestní spis ještě „živý“ a pracují s ním orgány činné v trestním řízení, tudíž ho nemohou ministerstvu zapůjčit.

Pelikánův úřad navíc argumentuje, že není v jeho možnostech, aby pracovníci objížděli místa, kde je spis veden kvůli prostudování. To stojí i v důvodové zprávě k návrhu novely zákona.

Jenže proti připravované novele zákona se ostře staví ochránkyně veřejných práv Anna Šabatová. Je přesvědčena, že oběti trestných činů nebo pozůstalí po obětech jsou už tak dost traumatizováni a je třeba, aby se jim pomoci dostalo včas. Smyslem finanční pomoci je totiž zmírnění negativních a traumatických dopadů na oběti.

„Plně souhlasíme s tím, že má-li peněžitá pomoc obětem sloužit k překlenutí jejich zhoršené sociální situace, měla by být poskytnuta pokud možno bez zbytečného odkladu,“ uznává ministerstvo. „Na druhou stranu ke kladnému vyřízení žádosti o peněžitou pomoc je třeba prokázat okolnosti opravňující její poskytnutí, což často bez znalosti informací obsažených v trestním spise nelze,“ dodává mluvčí ministerstva Tereza Schejbalová.

Pomoc musí být včasná, říká ombudsmanka

Šabatová přesto kritikou nešetří. Ministerstvo podle ní své problémy s obstaráním všech potřebných dokumentů přenáší na oběti trestných činů. „Těm je naopak třeba pomáhat a ulehčovat jejich situaci,“ zlobí se. „Finanční pomoc je nakonec to nejmenší, čím obětem trestných činů můžeme pomoci. Stejně důležitá je včasná zdravotní a psychologická pomoc,“ dodává veřejná ochránkyně práv. Zároveň upozorňuje, že nelze akceptovat prohlubování problémů obětí trestných činů kvůli nedostatku ministerstva.

Nejde o první případ, kdy ministerstvo nestíhá vyřizovat záležitosti občanů ve stanovené lhůtě. Server Lidovky.cz před nedávnem upozornil na to, že Pelikánův úřad nezvládá vyřizovat žádosti o odškodnění za soudní průtahy. Nechává tak stovky lidí žádající finanční „odměnu“ od státu v nejistotě. Navíc jim radí, aby se paradoxně obrátili znovu na soudy. (ČTĚTE VÍCE - pozn. red.)

Resort se navíc ohání tím, že by měla novela zákona pozitivní dopad. „Je třeba zdůraznit, že navrhovanou úpravou má být reagováno na faktické možnosti ministerstva při vyřizování podaných žádostí tak, aby při této činnosti nedocházelo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nedodržení zákonné lhůty pro rozhodnutí za situace, kdy nelze ve věci fakticky rozhodnout z důvodů neovlivnitelných ministerstvem,“ podává alibi.