Mistr obratů

Při čtení ufňukaného zdůvodnění odmítnutí rozhovoru Jiřího Paroubka s LN z pera "vedoucího sekce PR a marketinku ČSSD" Petra Dimuna jsem nabyl přesvědčení, že paranoia kolem velkého mediálního spiknutí proti Paroubkovi nejen obchází Lidovým domem, ale že je i velmi nakažlivá. Petr Dimun se zdá být nejnovější obětí. Pokud zastává názor, že Lidovky byly plné "osobní nenávisti vůči Jiřímu Paroubkovi, pak mohlo právě Paroubkovo interview přinést pohled z druhé strany. Dimun poukazuje na vznik Topolánkovy vlády za pomoci přeběhlíků a řadu skandálů, vyvozuje z toho snahu bývalé vládní koalice udržet se u moci za každou cenu a tudíž jakousi "oprávněnost" Paroubkových veletočů. Přeběhlictví dvou poslanců do středopravého tábora možná nebylo etické, nebylo ale protiprávní ( poslanec se řídí v první řadě svým vědomím a svědomím ). Co se afér a skandálů týče, jejich šňůra nebyla za vlád sociální demokracie o nic kratší a méně závažná. Daniel Kaiser má ale zcela pravdu tvrzením o fenoménu neodpovědnosti předsedy ČSSD, který nemá v posledních dvaceti letech obdoby. Tolik fundamentálních změn názorů a nedodržování daného slova jsem u žádného jiného politika nezaznamenal. Připomínám jen jeho obrat o 180 stupňů v otázce radaru, předčasných voleb a Janotova balíčku. Politika je především umění kompromisu, což Jiřímu Paroubkovi patrně ještě nikdo nevysvětlil. A po tolika veletočích z jeho strany už jen úplně naivní člověk může uvěřit jeho slovům o tom, že nehodlá vládnout spolu s komunisty. Využije této možnosti při první vhodné příležitosti.