Pan Jakl, jakožto tajemník prezidenta republiky, se opět pustil do Lisabonské smlouvy a Evropské unie. Vadí mu omezování suverenity jednotlivých států a její antidiskriminační pravidla. Je tedy stoupencem neomezené suverenity a diskriminace? To snad ne, i když to tak vypadá.
V prvním případě (suverenity) by totiž hájil Evropu konfliktů, ne-li rovnou válek. Celá moderní historie Evropy (od renesance do 2. světové války) přece o jiných eskapádách nesvědčí. Suverénní státy suverénně napadaly jeden druhý, pokud sjednaly smír, neváhaly jej suverénně porušit. EU v oblasti vztahů mezi státy nepotřebuje nic více, než právě udržení státní suverenity svých členů na velmi krátkém a silném řetězu. Teorie plné suverenity státu v Evropě je v dnešní době nesmyslná a škodlivá.
Pokud jde o zákazy diskriminace podle evropských pravidel, vycházejí z toho, že ochrana lidských práv je evropská hodnota prvního řádu již od přijetí francouzské Deklarace lidských práv a svobod. Protože však od jejího přijetí uplynulo více než 200 let, potřebuje Evropa rozvinutí těchto pravidel i na polích, které dříve regulovala morální pravidla, pokud ovšem existovala, resp. pokud se dodržovala skutečně mezi všemi. Ti lidé, kteří dodržují běžná morální pravidla dnes, se vůbec nemusí cítit antidiskriminačním zákonem ohrožení, ba dokonce ho nemusí ani číst. Na ty, kteří si ponechali své atavismy nebo kteří „zvlčili“ v průběhu překotného budování kapitalismu s latinsko-americkými rysy, bude tento zákon slabou, alespoň však nějakou metlou. Číst jej však určitě musí zástupci suverénních států, aby si uvědomili, kde jsou meze jejich suverenity vůči „poddaným“ občanům.
V prvním případě (suverenity) by totiž hájil Evropu konfliktů, ne-li rovnou válek. Celá moderní historie Evropy (od renesance do 2. světové války) přece o jiných eskapádách nesvědčí. Suverénní státy suverénně napadaly jeden druhý, pokud sjednaly smír, neváhaly jej suverénně porušit. EU v oblasti vztahů mezi státy nepotřebuje nic více, než právě udržení státní suverenity svých členů na velmi krátkém a silném řetězu. Teorie plné suverenity státu v Evropě je v dnešní době nesmyslná a škodlivá.
Pokud jde o zákazy diskriminace podle evropských pravidel, vycházejí z toho, že ochrana lidských práv je evropská hodnota prvního řádu již od přijetí francouzské Deklarace lidských práv a svobod. Protože však od jejího přijetí uplynulo více než 200 let, potřebuje Evropa rozvinutí těchto pravidel i na polích, které dříve regulovala morální pravidla, pokud ovšem existovala, resp. pokud se dodržovala skutečně mezi všemi. Ti lidé, kteří dodržují běžná morální pravidla dnes, se vůbec nemusí cítit antidiskriminačním zákonem ohrožení, ba dokonce ho nemusí ani číst. Na ty, kteří si ponechali své atavismy nebo kteří „zvlčili“ v průběhu překotného budování kapitalismu s latinsko-americkými rysy, bude tento zákon slabou, alespoň však nějakou metlou. Číst jej však určitě musí zástupci suverénních států, aby si uvědomili, kde jsou meze jejich suverenity vůči „poddaným“ občanům.
