O tom, co je pravověrné rozhoduje Strana. Lidská individualita je zločinem. Kam až mohou dospět rebelové, kteří se odhodlají postavit totalitní moci?
To zkoumá slavný román 1984 britského spisovatele George Orwella, od jehož prvního vydání uplyne 8. června 60 let.
Hlavní hrdina románu Winston Smith se lopotí v oddělení záznamů na Ministerstvu pravdy, které se zabývá manipulováním minulosti. Trápí ho bércový vřed a znechucení nad vlastním životem utápí v odpudivě chutnajícím ginu Vítězství. Jednoho dne roku 1984 si mimo zorné pole vševidoucí obrazovky Velkého bratra začne vést deník a pomalu dochází k názoru, že je třeba postavit se systému na odpor v zájmu zachování zdravého rozumu. Jeho rozhodnutí ještě posílí nečekaný milostný vztah s nespoutanou Julií.
Inspirace ze španělské občanské války
Taková je v kostce zápletka znepokojující knihy, kterou časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších románů vydaných po roce 1923. Orwell ji dokončil rok před svou smrtí. Původně zanícený socialista v ní zúročil své zkušenosti ze španělské občanské války, kam původně přijel jako válečný reportér a kde nakonec skončil jako voják bojující proti fašismu. Kromě hrůz války tam zažil hluboké rozčarování, když si uvědomil, že sovětští velitelé provádějí čistky i ve vlastních řadách a odstraňují každého, kdo nevyznává stalinistický komunismus.
Právě nechvalně známé praktiky stalinismu i dalších diktatur, počínaje likvidací odpůrců, posloužily Orwellovi jako předloha k literárnímu výletu do budoucnosti. V antiutopickém textu do krajnosti rozvedl potenciál totalitní moci manipulovat s lidskými bytostmi pomocí vyspělé techniky a nevědomosti.
Nevědomost je síla, zní jedno z hlavních hesel všemohoucí Strany. Válka je mír. Svoboda je otroctví, hlásají další dvě.
Vaporizace, doublethink, newspeak, udržovací válka
I románová Strana si dovede obratně poradit se svými odpůrci, když nepohodlné osoby prostě nechá vaporizovat (vymazat) z povrchu zemského i z paměti druhých jako by nikdy neexistovaly. Ke kontrole kolektivního myšlení užívá řadu propracovaných technik, například doublethink (dvojité myšlení). Ten předpokládá schopnost věřit dvěma zcela protikladným informacím.
Nástrojem k upevnění pravověrného myšlení je i takzvaný newspeak, který má zjednodušit jazyk natolik, aby ideologicky závadné myšlenky nebylo možné ani slovně vyjádřit. Světové mocnosti v Orwellově podání nevedou válku proto, aby vyhrály, ale aby obyvatelé nebohatli a neměli čas přemýšlet.
Protitotalitní poselství románu se přirozeně nelíbilo dotčeným soudruhům v Sovětském svazu ani Československu. Kniha se v komunistických zemích ocitla na indexu a čeští čtenáři si ji mohli poprvé oficiálně přečíst až v roce 1991. Předtím vyšla pouze samizdatově. Symbolicky v roce 1984 ji vydal Index v Kolíně nad Rýnem s doslovem Milana Šimečky.
Velký bratr - motiv reality show
Naléhavost tématu i kvalitu literárního zpracování dokládají početné adaptace. Román, publikovaný prvně londýnským vydavatelstvím Secker & Warburg, byl upraven pro rozhlas, divadlo a několikrát byl také zfilmován, první televizní adaptace byla natočená už v roce 1954. Motiv Velkého bratra coby absolutní autority opakovaně využívají tvůrci reklam i režiséři hudebních videoklipů. Vypůjčili si jej i autoři novodobých reality show.
Právě vydaný román japonského spisovatele Harukiho Murakamiho s názvem 1Q84 určitě není posledním dílem odkazujícím na Orwellovu předlohu.
Česky vyšel román až v příznačném roce 1984Až desítky let po svém prvním vydání v roce 1949 se dostal k českým čtenářům překlad slavného románu George Orwella 1984. Na rozdíl od jeho dřívější Farmy zvířat, která stihla v tehdejším Československu vyjít ještě před komunistickým pučem, byť byla poté z knihkupectví stažena, román 1984 dostal českou podobu až v roce, který stál v jeho titulu. První překlad vznikal v samizdatu a vyšel v zahraničí. Jednou z těch, kdo se na šíření samizdatového překladu podíleli, byla i socioložka Jiřina Šiklová. "Psalo se na strojích s šestnácti průklepáky a překlad se vozil do zahraničí, já jsem byla spojkou," vzpomínala. Spolu s Milanem Šimečkou, který k překladu své ženy Evy napsal do knihy doslov, se pak za šíření zakázaného díla dostali do vězení. Citace z knihy, které často zlidověly a staly se mnohdy i jakousi symbolickou řečí, paradoxně používali ve vězení ke vzájemnému dorozumění, dozorci je neznali. Šimečkův doslov má název Můj soudruh Winston, čímž s užitím jména hlavního hrdiny odkazuje k tomu, jak román původně popisující diktaturu vzniklou na Západě velmi chápali lidé z tehdejší východní části Evropy. Letopočet v názvu románu 1984 také někteří vykládají jako reakci Orwella na události v Československu v únoru roku 1948, román dopsal v témže roce. Kniha 1984, která vizionářsky popisuje totalitní systémy poválečné Evropy, vyšla 8. června 1949. Mnohé momenty z fiktivního světa, včetně například permanentního udržování války, neustálé manipulace jedincem i jeho myšlenkami a vzpomínkami i jeho stálým sledováním, odpovídají pocitům, které zažívali lidé na východní straně železné opony. V komunistickém Československu kniha nevyšla. V undergroundových podmínkách vznikal její překlad v letech 1983 a 1984. Příznačně autoři překladu kvůli utajovanému způsobu práce zažívali podobné pocity, které se velmi podobaly momentům z knihy. Překlad Evy Šimečkové vyšel v německém nakladatelství Index v Kolíně v roce 1984, tuto edici uvádí katalog Národní knihovny jako první české vydání. Po roce 1989 pak román vyšel i v Československu v roce 1991 v nakladatelství Naše vojsko; použit byl překlad i doslov pro kolínskou edici. Překlad Evy Šimečkové byl použit i pro vydání v Levných knihách v roce 2000; Levné knihy vydaly před dvěma lety i zvukovou nahrávku stejného textu na deseti CD. Překlad Evy Šimečkové je dostupný i na internetu, stejně jako původní text. |
