V nedávné době jsme byli svědky jednoho soudního procesu – matka se soudila se zdravotnickým zařízením o špatně provedený výkon - přerušení těhotenství, na základě kterého se jí narodila nechtěná zdravá dcera.
Vůbec nechci polemizovat o výši náhrady paradoxně za narozený život ani o formě procesu. V žádném případě nechci ani náznakem mentorovat, ani poukázat na etický a morální problém celého případu.
Spíše se chci zaměřit na pocit nechtěného dítěte. Matka nechtěného dítěte chce celý příběh osvětlit tehdy, až dítě bude patřičně připravené. Moc bych si přála, aby se matka snažila vcítit do postavení svého dítěte, jen tak snad bude moci vše dítěti vysvětlit s pokorou a prosbou...
Ze své dosavadní praxe si troufám tvrdit, že nechtěné dítě jen ztěží přijme odpovídající vysvětlení a v tomto uvedeném procesu pravděpodobně již vůbec ne. Charakter člověka se formuje určitě již před narozením tím, jak se k tomuto nenarozenému dítěti matka a okolí chová, jaké pocity k dítěti zaujímá. Pokud se jedná o dítě, o kterém matka uvažuje, že se nemá narodit, dítě doopravdy nebude mít lehký citový život. Prenatální vývoj zcela určitě ovlivňuje i vývoj po narození.
Nechtěné děti v našem zařízení – Dětském centru ve Veské – máme a se svými pracovnicemi bychom dlouho o nich mohly vyprávět.. Jejich počátek bytí na tomto světě je téměř vždy shodný – provázený vždy výrazným a nápadným neklidem, pláčem, neschopností zaujmout klidné postavení miminka s přijímáním adekvátní péče. Ani po předání do rodiny tyto děti často nemají snadný život, často je provází i nadále neklid , který se projevuje různým způsobem od hyperreaktivity, forem dysfunkcí , bouřlivé revotly v nesnadném dospívání až po vyloženě negativní projevy v životě. Základ je určitě již v období před narozením, kdy byly nechtěné.
Snad jenom čas a trpělivé vysvětlování nechtěnému dítěti, že má rodinné zázemí, že ho má někdo rád, někdo je s ním a sdílí s dítětem bolesti i strasti, těmto jedincům přinese konečně kýžený vnitřní klid. Bohužel, nechtění často napáchá velké životní pohromy pro jedince i okolí, i s tím máme zkušenosti.
Přeji dívce, která se narodila přes nechtění matky a která přežila sourozence, aby našla co nejdříve smíření s matkou, se sebou, s okolím. Aby našla co nejdříve smysl současného žití a aby co nejrychleji pochopila, že život je dar a jako s darem je třeba s ním zacházet.
