20. dubna 2017 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Zemanův poradce Nejedlý kličkoval, říká Češka, jež psala pro NY Times o napojení Hradu na Kreml

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 108Diskuse
Hana De Goeij, novinářka, publicistka, spolupracovnice The New York Times. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hana De Goeij, novinářka, publicistka, spolupracovnice The New York Times. | foto:  Petr Topič, MAFRA
PRAHA Napojení Kremlu na českého prezidenta Miloše Zemana a vliv dezinformačních webů v Česku pomáhala odhalovat i česká novinářka Hana De Goeij. Série dvanácti reportáží amerického listu The New York Times (NYT) o ruském vlivu minulý týden dostala Pulitzerovu cenu. „Je to důkaz toho, že se vyplácí nasazení a prostředky, které do věcí vkládají,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Americký deník New York Times na konci loňského roku v rozsáhlém článku rozebral, jestli má ruský prezident Putin se Zemanovými sympatiemi pouze štěstí, nebo jej podporuje finančně. Proruské postoje české hlavy státu označil za příklad úspěšného uplatňování ruského vlivu.

Jako příklad prostředníka Rusů si autoři reportáže, mezi nimi i De Goeij, vybrali Martina Nejedlého, jednoho z nejvlivnějších mužů na Hradě, jehož kancelář sousedí s prezidentovou. „Posilování vazeb na energetické překupníky, kteří vděčí za své jmění Rusku a mají významný politický vliv, je klasickou ruskou metodou,“ stojí v článku amerického listu z přelomu roku.

Ruské metody ovlivňování evropských států, jejich politiků a veřejnosti jsou i ústředním motivem celé dvanáctidílné série Russia’s Dark Arts, která byla oceněna Pulitzerovou cenou.

Lidovky.cz: Jak jste přišli na možné vazby zaměstnanců prezidentské kanceláře a lidí kolem prezidenta Zemana na Kreml? Nabídla jste to téma vy?
To byla záležitost šéfa moskevské kanceláře Neila MacFarquhara. Obrátil se na mě s tím, že tyto informace má a je potřeba je prověřit. Požádal mě, abych našla lidi, se kterými bychom mohli mluvit, nebo věděl už dopředu, s kým mluvit. Hovořil se mnou i Martin Nejedlý, který byl vlastně hlavní postavou toho příběhu. Odpovídal ale pořád na něco jiného. Neil (MacFarquhar) pak přiletěl z Moskvy a společně jsme se setkávali s dalšími pro článek důležitými lidmi.

Lidovky.cz: Proč s tou sérií reportáží NYT vůbec přišli?
Ruská přítomnost nejen v České republice je dost výrazná. Pořád navazují na vztahy, které tu měli v době, kdy jsme spadali do sféry jejich vlivu. Zajímavostí třeba je, že ruská ambasáda v Česku je jednou z největších, co po světě mají. Proporčně není vůbec odpovídající velikosti republiky ani významu vzhledem k Rusku. Ale nebylo to zaměřeno jen na Česko. Dívali se i na Skandinávii či Slovensko, celá síť se rozšiřovala podle toho, kde se narazilo na nějaké zdroje. Má práce na oceněné sérii začala v podstatě tím, že jsem pomáhala rozluštit, či dešifrovat informace na ruských dezinformačních webech. V srpnu se v rámci toho NYT věnovaly propagandě těchto webů, které právě působí i u nás.

Lidovky.cz: Jakým způsobem jste se na tom prvním článku o dezinformačních webech podílela?
Měli předem vyhledané články ze zkoumaných webů, jako je Sputnik. Já jsem pomáhala s reáliemi. Bylo úsměvné, jaké se v těch článcích objevovaly faktografické i geografické chyby. Motali dohromady Česko a Slovensko, vůbec to nedávalo smysl. Zaráželo mě, že to někdo může brát jako bernou minci a řídit se těmi informacemi.

Lidovky.cz: Co pro vás osobně znamená, že jste se mohla podílet na oceněných reportážích?
Měla jsem z toho strašnou radost. Je to ocenění toho, že svou práci novináři NYT dělají strašně dobře a vyplácí se nasazení a prostředky, které do věcí vkládají. Na běžných článcích spolupracuje řada lidí, před otisknutím mi to třeba pětkrát vrátí a i pak to projde rukama tří dalších. A následně ještě přiletí fotograf, aby to nafotil.

Lidovky.cz: Bylo to plánováno dopředu jako série, nebo vznikaly články jednotlivě a až zpětně dávalo smysl je propojit do celé série?
Myslím si, že se to rodilo už s tím, že vznikne série a článků bude víc. Na redakční radě v New Yorku přemýšleli, na jaké téma by se podrobněji podívali. Rusko je výbušné, takže aniž by se na začátku šlo do nějakých detailů, rozhodli se, že se podívají na to, jak v tuto chvíli funguje ruská propaganda ve zbytku světa. Dopředu byly dány oblasti, na které by bylo dobré se podívat a začalo se na tom pracovat.

Lidovky.cz: Jak je možné, že pod článkem o ruských dezinformačních webech není nikde zmíněno vaše spoluautorství?
Existují pravidla, kdy spoluautorství pod článkem zmiňují a kdy ne. Občas se stane, že na něčem spolupracuji, ale nejsem tam podepsána. Často poskytnu jen nějakou rešerši, která se ani v článku nemusí objevit. Toho „odpadního“ materiálu je celkově poměrně dost. Třeba pokud tam nejsou citace lidí, se kterými jsem opravdu mluvila, pod článek mě nepodepíšou.

Jedna z verzí fotografie ruského prezidenta Vladimira Putina, za jejíž zveřejnění mohou lidé k soudu.
Miloš Zeman při rozhovoru s Vladimirem Putinem v Kremlu

Lidovky.cz: Jaké jsou vaše běžné úkoly?
Jsem vlastně externí redaktorka, či stringer. To znamená, že pro ně monitoruji situaci v České republice. Když něco potřebují, obrátí se na mě. Funguje to v několika módech. Buď jim nabízím témata, nebo když se tu něco děje, dávám jim echo. Příkladem je kybernetický útok na ministerstvo zahraničí z konce ledna. Anebo když je nějaká celosvětová událost, ozvou se, pokud potřebují vyjádření premiéra nebo nějaké jiné osobnosti.

Lidovky.cz: Jak reagují čeští respondenti, když se jim představíte jako spolupracovnice NYT?
Česká zvláštnost je, že spousta lidí se s médii nechce bavit. Jsou dva typy postojů. Někteří si uvědomují, co to pro ně může znamenat, když se jejich jméno objeví v NYT objeví. Buď jsou strašně žhaví, protože je to obrovská publicita, nebo s vámi ze stejného důvodu mluvit nechtějí, protože by je to ukázalo v negativním světle. Pak jsou ale lidé, kterým paradoxně vůbec nedochází, že když něco řeknou, dostane se to do českého prostředí. Spoustě lidí přijde nerelevantní mluvit se světovým deníkem, protože žijí v českém prostředí. Jiní NYT zase vnímají pouze jako newyorské a ne globální médium. Ale české úřady v devadesáti procentech případů vyjdou vstříc a dodávají věci v termínu.

Lidovky.cz: Co považují v NYT za zajímavá témata z České republiky?
Buď to musí být kuriozity, jako například když jsem minulý rok psala článek o nejvíce knihovnách na obyvatele v České republice. Nebo o tom, že první úspěšný císařský řez, kdy přežila matka i dítě, se konal na dvoře Jana Lucemburského v Praze. Mají rádi místopisné věci o nějakém trendu. Zajímalo je třeba české víno z jižní Moravy. Teď připravuji článek o vltavínech. To je české unikum, nikde jinde na světě je nenajdete. Pak ještě chtějí věci, které ilustrují nějaký regionální trend, naposledy například článek o kvalitě potravin v porovnání s Německem.

Lidovky.cz: Podílela jste se ale například i na zprávě o vloupání do bytu Petry Kvitové, po kterém skončila s pořezanou rukou.
Jde o to, že v takových situacích chtějí mít co nejexkluzivnější a nejdetailnější informace, proto volají mně, abych zkontaktovala nějaký relevantní zdroj, který nemají agentury.

Lidovky.cz: Takže svým způsobem se musíte být schopna vyznat v jakémkoliv tématu.
Vždy je potřeba kreativně vymyslet, kudy se na koho dostat. Musím mít přehled o všem, téma může přijít z jakékoliv oblasti.

Lidovky.cz: Je práce v českých médiích srovnatelná s prací pro globální deník?

V mnoha aspektech ano. Proces zjišťování, co je dobrá story, je stejný. Odlišnost je v tom, co si mohou dovolit nasadit za lidskou sílu. Někdy třeba vyšlou člověka na „fact-finding mission“ (volně přeloženo jako mise pro zjišťování faktů – Pozn. red.), někam přiletí, stráví tam dva tři dny na náklady redakce, promluví s několika lidmi a pak zjistí, že žádný příběh z toho není a vrátí se domů. Někdy sbírají informace s nejistým výsledkem i měsíc. Mohou si to dovolit. Obdivuji, že jsou pak schopni zhodnotit, že z toho námětu nic nebude. U nás na tak precizní práci nejsou často prostředky ani čas. To je asi ten nejzásadnější rozdíl. Navíc v Česku mi například nikdy nikdo nevrátil článek tolikrát k přepracování. Což je ale na druhou stranu výborná škola.

Lidovky.cz: Na čem nejvíc editoři „bazírují“, když musíte přepracovávat článek?
Nejčastěji jde o stylistiku, hodně dávají důraz na to, aby použité citace dávaly přidanou hodnotu a nebyly tam jen proto, aby tam byly. Lpí na široké rozmanitosti zdrojů.

Lidovky.cz: Tlačí vás třeba nějaké požadavky, že musíte nabídnout určité kvantum námětů za určitou dobu?
Vůbec. Oni dostávají takových nabídek a témat z celého světa, že je nic netlačí. Jednou moje známá česká novinářka měla výborný rozhovor globálního dosahu. Nabídla jsem jim jej, ale odmítli, protože nepracují s neprověřeným autorem. Radši se vzdali exkluzivního tématu, než aby riskovali neprověřeného člověka.

Lidovky.cz: Není komplikujícím faktorem při vaší práci časový posun?
Byl asi jen jednou, když v Praze zatkli ruského hackera, o kterém si mysleli, že byl zapleten do nabourání amerických demokratů před volbami. To mi volali ve dvě v noci z New Yorku, jestli bych nemohla něco zjistit. Naštěstí ale moji editoři sídlí v Londýně.

Lidovky.cz: Jaký mají američtí novináři názor na autorizaci, kterou v Česku někdy respondenti vyžadují?
To je odvěké téma, se kterým bojuji. Jsem odpůrce autorizací. Pokud někdo souhlasí, že bude mluvit, měl by být dostatečně profesionální, aby věděl, co říká, a novinář by měl být dostatečně profesionální, aby měl novinářskou čest a nekrátil tak, aby to měnilo význam. Když po mě někdo žádá věci k autorizaci, z New Yorku mi ani konečnou verzi článku nepošlou, aby to umožnili. Přes to nejede vlak. Kolegů se to někdy i dotkne, když po nich Češi žádají autorizaci, protože to vnímají jako zpochybnění jejich profesní cti.

Lidovky.cz: Jak se člověk dostane od studia na brněnské Masarykově univerzitě k práci pro NYT?
Začala jsem s nimi spolupracovat v roce 2010. S tehdejším korespondentem jsem se znala, požádal mě, jestli bych nepomohla s článkem o ruské komunitě v Karlových Varech. To bylo poprvé, kdy jsem s nimi spolupracovala. Začínala jsem od píky a dělala jsem všechno, co bylo potřeba. Spolupráce zafungovala a obraceli se na mě dál. Když někdo potřeboval něco z Prahy, ozvali se. Naše spolupráce se budovala sedm let a jsem ráda, že mám takovou důvěru, že už nějakou dobu píšu věci sama.

  • 108Diskuse


Jakub Fajnor

Autor

Jakub Fajnorjakub.fajnor@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.