Neodsouvejme své hrdiny do zapomnění

Jsou-li představitelé státu a armády přesvědčeni, že posílají vojáky bojovat a umírat za správnou věc, neměli by jim upírat veřejné pocty, když na to umírání opravdu dojde. Nemluvím teď o superagentech s několikanásobnou identitou, ale o řadových vojácích a policistech. Nebál bych se zřídit jim pamětní desku nebo po nich pojmenovat ulici, a to se ovšem těžko dá udělat anonymně. Jistě se musí zlá zpráva sdělit nejdříve rodině, ale ta přece ví, koho měla doma a kam šel a na to nejhorší musela být aspoň trochu připravena. Možná, že jí taktní zájem veřejnosti i médií o jejich padlého pomůže víc, než když "neštěkne ani pes". Žehráte na nedostatek hrdinů v našem národě, a když už se nějací vyskytnou, chcete je odsunout do zapomnění. Jeden hrob neznámého vojína už máme; ty další by tabulku se jménem mít měly.