Jde totiž o slovo přejaté, které (stejně jako výrazy protekce, protektor, protektorát) pochází z francouzského protéger, které vzniklo z lat. slovesa protēgere s významem ,krýt, chránit‘.
K rozšířené, ale nesprávné podobě respektivě mnohé uživatele češtiny také asi svedly české výrazy, a to příslovce laskavě, zajímavě… Výraz respektive je však lat. původu a na jeho konci je náležité pouze e.
Při tvoření slov dochází, jak bylo uvedeno v 7. lekci, k různým hláskovým změnám. To platí i o dvojici vyjímat – výjimka. Zatímco základové sloveso má dlouhou kořenovou samohlásku a krátkou samohlásku v předponě, u slova výjimka a výjimečný je tomu naopak.
K nesprávné podobě přídavného jména standartní (náležitá je standardní) patrně vede výslovnost podst. jména standard [standart], od něhož je odvozeno. Hláska t se však vyslovuje pouze v 1. pádě, v dalších pádech i v přídavném jménu se má vyslovovat [d], tj. [standardu], [standardy], [standardní].
