Své někdejší členství v KSČ jsem nikdy netajil. Mohu to dokladovat několika články v tisku z minulých let. Ve vztahu ke kauze Hučín to však považuji za nepodstatné, neboť to spolu nesouvisí.
Poněvadž ale pan Zejda chápe mé údajné zamlčení členství v KSČ za „projev značné drzosti“, musím stručně reagovat.
Ve zmíněném JZD jsem skutečně pracoval v letech 1970-1977, s komunistickou stranou jsem však již v té době neměl nic společného. Do strany jsem vstoupil jako devatenáctiletý student Vysoké školy zemědělské v Brně v roce 1964. Byla to chyba, které nelituji, neboť v akademickém prostředí v těch letech již probíhal tvrdý střet mezi reformním a konzervativním proudem uvnitř strany. Myslím, že tam jsem absolvoval první lekce občanské zodpovědnosti. V lednu 1969 jsem byl skutečně zvolen předsedou základní organizace KSČ na jednom hospodářství Státního statku, kde jsem byl zaměstnán. Bylo to ale proto, že jsem obhajoval ideály pražského jara a odsuzoval vstup vojsk Varšavské smlouvy. Po nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ jsem se funkce předsedy pod hrozbou zrušení celé základní organizace vzdal. V září 1969, tedy půl roku před čistkami v KSČ, jsem požádal o zrušení svého členství. Bylo to neprodleně provedeno formou exemplárního vyloučení. Potom již přišly hlavně důsledky. Takže o jaké drzosti z mé strany může být řeč?
Poněvadž ale pan Zejda chápe mé údajné zamlčení členství v KSČ za „projev značné drzosti“, musím stručně reagovat.
Ve zmíněném JZD jsem skutečně pracoval v letech 1970-1977, s komunistickou stranou jsem však již v té době neměl nic společného. Do strany jsem vstoupil jako devatenáctiletý student Vysoké školy zemědělské v Brně v roce 1964. Byla to chyba, které nelituji, neboť v akademickém prostředí v těch letech již probíhal tvrdý střet mezi reformním a konzervativním proudem uvnitř strany. Myslím, že tam jsem absolvoval první lekce občanské zodpovědnosti. V lednu 1969 jsem byl skutečně zvolen předsedou základní organizace KSČ na jednom hospodářství Státního statku, kde jsem byl zaměstnán. Bylo to ale proto, že jsem obhajoval ideály pražského jara a odsuzoval vstup vojsk Varšavské smlouvy. Po nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ jsem se funkce předsedy pod hrozbou zrušení celé základní organizace vzdal. V září 1969, tedy půl roku před čistkami v KSČ, jsem požádal o zrušení svého členství. Bylo to neprodleně provedeno formou exemplárního vyloučení. Potom již přišly hlavně důsledky. Takže o jaké drzosti z mé strany může být řeč?
