13. listopadu 2007 15:36 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

O skutečném ohrožení

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Ad LN 12. 11.: Bitva o Prahu

Souhlasím s Bohumilem Doležalem, že několik stovek neonacistů nepředstavuje pro naši demokracii žádné faktické  nebezpečí. A že aktuálnější  hrozbou je  názorový  odklon od spojenectví s USA a příklon k „jakési neutralitě, jež je jen předstupněm  ke spojenectví s Ruskem“.  Je to stejné jako v 80. letech minulého století.  Tehdy se antiamerikanismem zaslepená západoevropská levice chovala podle podobného vzorce:  čím hlasitěji  protestovala  proti instalaci raket USA v některých státech NATO, tím méně byla s to uvědomit si skutečné ohrožení, které představovaly  existující raketové  systémy zacílené z území SSSR na  země ležící na západ od železné opony.  Dnes bipolární svět  „papírově“  neexistuje, v našem geopolitickém prostoru  však reálně  přežívá. Není v tom  jen symbolika: obrátit se zády k Americe znamená otočit se čelem k Rusku.

Přesto si myslím, že Bohumilem Doležalem poněkud znevážená „národní antineonacistická jednota“ byla tentokrát na místě.  Ne kvůli „potenci“ radikálů  samotných, ale s ohledem na  oběti nacistických zvěrstev.  Nechat  obdivovatele hitlerovského režimu   pochodovat  pražským Židovským městem by  se rovnalo poplivání  svaté  památky všech lidských bytostí postižených holocaustem. Něco tak nemravného je neslučitelné s hodnotami, k nimž se hlásí   společnost, jež má ambici  považovat se za civilizovanou.  Zdá se, že  tuto morální dimenzi „bitvy o Prahu“   veřejnost i politické  elity pochopily, a proto spontánně vznikla ona „jednota národa“. V tomto specifickém případě na ni můžeme být  hrdi. 

Lubomír Stejskal, mrstejskal@gmail.com