Za Bushe fungovalo Guantánamo jako doklad evropské mravní převahy: bylo svůdně jednoduché s tímto heslem na rtech protestovat proti nezákonnému zadržování „ilegálních bojovníků“. Za Obamy to bude horší: prezidentův rozkaz věznici uzavře, ale osud vězňů nevyřeší. Co s těmi, kteří nemohou či nechtějí na americké území? Co až Obama požádá evropské státy, aby některé z vězňů převzaly?
I Praha se snadno ocitne v dilematu. Je těžké najít argumenty pro převzetí vězňů, i když vytěsníme právní kličky. Vždyť my máme dost svých starostí. Vždyť my jsme ty lidi nezavřeli. Ale ještě obtížněji hledáme argumenty proti. Nechceme snad být spojencem Ameriky v dobrém i ve zlém? Chceme naopak převzít argument Javiera Solany, že „Guantánamo je americký problém“? Není to jen americký problém. Spočívá totiž v tom, že USA převzaly „špinavou práci“ za zbytek svobodného světa.
Co vlastně Amerika může dělat s lidmi, které nelze soudit podle amerických zákonů? Někteří z těch, jež propustila, byli pak dopadeni či zabiti opět pod vlajkou Al Kajdy, takže samotné propuštění nese rizika. Může je dopravit do zemí, jako je Jemen. Tamní prezident už pro ně přislíbil „rehabilitační proces, který zabrání, aby se opět přiklonili k extremismu“. Nebo je mohou převzít země evropské včetně Česka.
Nelíbí-li se vám dosavadní praxe Guantánama, odpovězte si na otázku: Bude „rehabilitační proces“ v Jemenu k vězněným férovější? A vadí-li vám zároveň nápad, aby nějaké vězně převzalo Česko, ptejte se dál: Když Americe nedáme jinou možnost, než ty lidi předat do Jemenu a tím je vystavit „rehabilitačnímu procesu“, kde zůstala evropská mravní převaha?
Česká vláda, jíž se dovoz vězňů příliš nelíbí, kalkuluje z pozice toho, kdo se už snaží o americký radar a kdo proti Guantánamu nikdy nic nenamítal. Takže nejsme zavázáni. Jenže něco k zamyšlení tu je. Pokud převzetí vězňů alespoň zvážíme, ocitneme se v roli mouřenína a zažijeme, zač je toho loket být v kůži Ameriky. Pokud tu myšlenku rovnou odmítneme, ocitneme se spíše v roli vyčuraného spojence.
I Praha se snadno ocitne v dilematu. Je těžké najít argumenty pro převzetí vězňů, i když vytěsníme právní kličky. Vždyť my máme dost svých starostí. Vždyť my jsme ty lidi nezavřeli. Ale ještě obtížněji hledáme argumenty proti. Nechceme snad být spojencem Ameriky v dobrém i ve zlém? Chceme naopak převzít argument Javiera Solany, že „Guantánamo je americký problém“? Není to jen americký problém. Spočívá totiž v tom, že USA převzaly „špinavou práci“ za zbytek svobodného světa.
Co vlastně Amerika může dělat s lidmi, které nelze soudit podle amerických zákonů? Někteří z těch, jež propustila, byli pak dopadeni či zabiti opět pod vlajkou Al Kajdy, takže samotné propuštění nese rizika. Může je dopravit do zemí, jako je Jemen. Tamní prezident už pro ně přislíbil „rehabilitační proces, který zabrání, aby se opět přiklonili k extremismu“. Nebo je mohou převzít země evropské včetně Česka.
Nelíbí-li se vám dosavadní praxe Guantánama, odpovězte si na otázku: Bude „rehabilitační proces“ v Jemenu k vězněným férovější? A vadí-li vám zároveň nápad, aby nějaké vězně převzalo Česko, ptejte se dál: Když Americe nedáme jinou možnost, než ty lidi předat do Jemenu a tím je vystavit „rehabilitačnímu procesu“, kde zůstala evropská mravní převaha?
Česká vláda, jíž se dovoz vězňů příliš nelíbí, kalkuluje z pozice toho, kdo se už snaží o americký radar a kdo proti Guantánamu nikdy nic nenamítal. Takže nejsme zavázáni. Jenže něco k zamyšlení tu je. Pokud převzetí vězňů alespoň zvážíme, ocitneme se v roli mouřenína a zažijeme, zač je toho loket být v kůži Ameriky. Pokud tu myšlenku rovnou odmítneme, ocitneme se spíše v roli vyčuraného spojence.
