Nejslavnějším vítězem za 51 let Velké ceny Eurovize je skupina ABBA, která v roce 1974 vyhrála s písní Waterloo. Letos se do soutěže poprvé hlásí i Češi.
Mají přitom v případě potřeby v ruce tři „divoké karty“ - k sedmi oblíbeným rádiovým interpretům tedy přiřadí tři interprety podle vlastní úvahy.
V úvahu připadají například kapely Divokej Bill, Chinaski, Kryštof, Wanastowi Vjecy nebo Support Lesbiens, zpěváci David Koller a Anna K. V souladu s pravidly soutěže se mohou zúčastnit nahrávky, které nevznikly později než 1. října loňského roku.
O výběru skladeb ještě včera odpoledne jednal pětičlenný tým vedený šéfrdamaturgem Centra dramatické, divadelní a hudební tvorby Ivanem Hubačem.
Jak včera sdělil mluvčí ČT Martin Krafl, interprety oznámí začátkem února.
„Vybereme prvních sedm písní, které budou splňovat kritéria soutěže,“ uvedl začátkem měsíce pro LN jeden ze členů komise. Právo tří divokých karet hodlají podle Ivana Hubače uplatnit členové komise výběrem mezi vítěznými interprety českých hudebních anket, aby je nikdo nemohl podezírat z protežování svých oblíbenců.
Ani včera však nikdo ze zástupců týmu, který skladby vybírá, nechtěl být konkrétnější. Jisté je tedy prozatím jen to, že průvodcem národního večera bude zpěvák Jiří Korn. Od února chystá ČT kampaň, jejíž součástí budou vizitky vybraných deseti zpěváků, a zároveň představí soutěž Eurovize krátkými klipy. Každý soutěžící si bude moci vybrat svého patrona, který bude spolu s interpretem či interpretkou komunikovat s diváky.
Velká cena Eurovize patří mezi nejdéle vysílané televizní pořady na světě. S odhadovaným počtem 100 milionů televizních diváků loňského finálového koncertu zároveň také k nejsledovanějším -trumfnou ji jedině sportovní přenosy, například ty nedávné z mistrovství světa v kopané.
Sportovnímu utkání se Velká cena Eurovize ostatně podobá přinejmenším v jednom důležitém ohledu: obrovské množství diváků se mění v hudební fanoušky hlavně proto, že cena Eurovize je vlastně mezistátní zápas, v němž budeme i my letos fandit těm „našim“. Tedy pokud se dostanou až do finále, pořádaného letos 12. května v Helsinkách.
Přitom stojí za připomenutí, že Češi už svého zpěváka v soutěži měli - v roce 1968 jím byl Karel Gott. S písní Tausend Fenster tehdy zastupoval Rakousko.
První ročník ceny Eurovize se konal roku 1956 ve švýcarském Luganu. Inspirovaný festivalem v San Remu i divem technického pokroku, jakým tehdy byla televizní síť, byl také jedním ze symbolů jednoty poválečné západní Evropy.
Podle pravidel Evropské vysílací unie (EBU) vysílací prostor pokrývá nejen kontinentální Evropu v rámci jejích geografických hranic: soutěže Eurovize se mohou zúčastnit také Maroko nebo Izrael.
Amambanda, amambana...
Velká cena Eurovize má poměrně striktní pravidla, některá z nich se ovšem postupem času několikrát změnila. Od počátku 80. let ji hostí země, odkud pochází vítěz minulého ročníku. Skladba ani její provedení nesmí „uškodit pověsti festivalu“ a na pódiu nesmí vystupovat nikdo mladší šestnácti let.
Všechny vokály musí být zpívány živě, není dovolen ani doprovodný zpěv z playbacku. Až do roku 1973 byl také jediným povoleným hudebním doprovodem orchestr přímo na pódiu.
Povinnost pořadatelů jeho přítomnost zajistit přestala pravidla vyžadovat dokonce až v roce 1999. Úspornou změnu si vyžádal Izrael, který toho roku Velkou cenu Eurovize hostil.
Změny v pravidlech se za více než padesát let konání festivalu dotkly také jazykových kritérií. V ročníku 1974 poprvé neplatil požadavek, aby interpreti zpívali ve svém národním jazyce. Tehdy zvítězila čtveřice Švédů s písničkou Waterloo. Později skupina ABBA oplatila Velké ceně Eurovize službu, kterou jí při rozjezdu kariéry udělala -vítězství kapely ABBA totiž vzhledem k její pozdější proslulosti patří k hvězdným okamžikům soutěže. Koncem 70. let se pravidla znovu vrátila k požadavku zpívat v národním jazyce, a když před osmi lety toto nařízení opět pominulo, ukázalo se, jak tvořivě lze s jeho absencí naložit.
Belgická kapela Sanomi soutěžila roku 2003 s písničkou ve vymyšlené řeči, loni zas nizozemský příspěvek Amambanda rovněž doplnil říkačky v prosté angličtině vymyšlenými slovy (Amambanda, amambanda, gwena mamba gwena mamba...).
Daleko větší váhu než požadavky, jejichž cílem je co nejvíc od sebe odlišit vystupující jazykem i lokálním koloritem, má podle všeho v dění kolem Velké ceny Eurovize politika.
Izrael? Neexistuje!
V roce 1978 přerušila jordánská televize přímý přenos a na obrazovce se místo toho objevily obrázky květin. Své vystoupení totiž právě zahájil Izhar Cohen, zástupce Izraele. Když se ukázalo, že Velkou cenu Eurovize vyhraje, Jordánci přenos přerušili a v tamních novinách vyšlo oznámení, že zvítězila Belgie. Ačkoliv ta se ve skutečnosti umístila druhá.
V té době se proti Eurovizi vyhranil také „socialistický tábor“. Od roku 1977 východoevropské země trumfovaly vlastní variantou Velké ceny Eurovize, totiž Písňovou soutěží Intervize. Vystupovala v ní taková esa sovětské populární hudby jako nezapomenutelná zpěvačka Alla Pugačevová.
Můj pěkný koník aneb Pošlete to nejblbější
Čtyři země mají svou účast ve finále vždy jistou, protože do rozpočtu Velké ceny Eurovize přispívají největším dílem: jsou jimi Německo, Francie, Španělsko a Británie.
Řeklo by se, že právě Británie bude v Eurovizi jednoznačným favoritem. Omyl - Britům slouží Velká cena Eurovize hlavně jako nedocenitelný terč vtipů. Zpětně viděno, hlavně starší vtipy na její účet připomínají dnešní zlehčování politické korektnosti. V roce 1970 uvedli Monty Pythoni parodický skeč ze soutěže Europolice Song Contest, v níž soutěží ve zpěvu příslušníci policejních jednotek rozličných evropských zemí.
Britský komik Sacha Baron Cohen zas jako kazašský Borat při uvádění předloňských cen evropské hudební televize MTV otevřel večer slovy „Vítejte na Velké ceně Eurovize“ a ocenil Madonnino vystoupení pochvalnými slovy na adresu vystoupivšího „transvestity“.
Podobně tvořiví jsou také sousední Irové. Velké ceně Eurovize věnovali jeden díl seriálu Father Ted, jehož hlavními postavami jsou kněží: Irové prý dosavadními sedmi vítězstvími a z toho plynoucím pořádáním dalšího ročníku přišli o tolik peněz, že se tentokrát rozhodnou nominovat do Eurovize nejblbější z možných skladeb, kterou zpívají velební otcové Ted a Dougal. Nakonec s písní Můj pěkný koník slavně zvítězí...
Výtky, že vyhrává ten nejprůměrnější pop pro největší počet posluchačů, ovšem loni vyvrátila finská rocková skupina Lordi s vizáží příšerek z béčkového horroru. Zdá se ale, že vítěze určují důležitější hlediska.
„Nezáleží na tom, jak je písnička dobrá nebo špatná - v dnešní době rozhoduje politika!“ říká jeden z typických hlasů britského veřejného mínění na diskuzní stránce BBC pod článkem o sedmačtyřicetiletém zpěváku Morrisseym, který se letos postaral o mimořádné zvýšení zájmu ostrovanů o cenu Eurovize.
Proč neřeknou mně?
Utrápený narcis britského popu a jeden z nejlepších textařů a interpretů své generace totiž prohlásil, že loňský výsledek v Eurovizi je pro Británii naprostá katastrofa (Daz Sampson skončil s písničkou Život teenagera devatenáctý z 24 účastníků). „Proč neřeknou mně?“ napadlo ho prý tehdy. A i když nebyla Morrisseyho účast v letošní Velké ceně Eurovize doposud oficiálně potvrzena, BBC s ním podle zpráv jedná.
Jak však podotkl na toto téma zpola vážně list Guardian, „jeden z důsledků okupace Iráku je, že Britové by Eurovizi nevyhráli ani s písní tak dobrou, že by z ní oněměli i zpěvní ptáci ve větvích.“
