Zvoní rudý telefon.
Polský premiér: Tady Donald.
Hlas z telefonu: Tady Vladimír. To je skvělé, naše krizová linka skvěle funguje. Jaké je u vás počasí?
Polský premiér: Znáš to, jako u vás v Kaliningradu. Takový začínající podzim. Jak bylo na Sibiři?
Ruský premiér: Šlo to. Jen těch Číňanů je tam už víc než komárů. A ty víš, kolik je tam komárů. A jak s Jaroslawem?
Polský premiér: Ten už se asi úplně zbláznil. Ale chápu to, je to rána. Pošlete nám tu další várku papírů?
Ruský premiér: Jasně, mám to tady. Takže jste chtěli rozpis snídaní, obědů a večeří řídící věže ve Smolensku, zkoušku splachovacího zařízení na toaletách, to ti rovnou řeknu, že nesplachovaly, průměrné počty zajíců v okolí letištní plochy a rozbor vzorku průměrné smolenské mlhy...Je toho celkem osm tisíc stránek. Jenom tak na okraj, vím že mi do toho nic není, ale k čemu to potřebuješ?
Polský premiér: Ale já nic nepotřebuju. Oba víme, jak to bylo. Mlha, nařídili mu přistát a ten pilot to prostě nezvládl... Ale Jaroslaw zase přišel s novou teorií spiknutí, tak to musíme znovu vyšetřit. Takže díky a my se za týden zase ozveme.
Ruský premiér: Žádný problém. Co budete potřebovat, to vám vyrobíme. Vždyť jsme přece KGB... (smích)
Polský premiér: (nucený smích) No to bylo dobrý...
Ruský premiér: Ale proč volám. Už jste ho zatkli?
Polský premiér: Aha, myslíš toho Zakajeva?
Čtěte také |
Ruský premiér: Samozřejmě že myslím toho zkurv..., tu svi.. čečenskou, toho..., promiň, vždycky se rozčílím. (z dálky "pane premiére, vaše prášky")
Polský premiér: Už je to v pořádku.
Ruský premiér: (po delší pauze) Ano, v pořádku. Takže máte ho?
Polský premiér: To víš, že máme.
Ruský premiér: To je dobře, protože víš, našli jsme nějaké zajímavé věci o tom tvém dědečkovi z wehrmachtu, které by mohly Jaroslawa zajímat...
Polský premiér: (zrudne a zvýší hlas) Ale o tom jsme už mluvili.
Ruský premiér: Já neříkám, že je to pravda. KGB dokázala vyrobit všelijaké dokumenty, samozřejmě, že je to asi zfalšované, ale kdo to dnes pozná. (smích)
Polský premiér: (zakryje sluchátko) Ireno, moje prášky. (přiběhne sekretářka s prášky) Děkuji. Ano Vladimíre, rozumím tomu, že ty falsifikáty zničíte?
Ruský premiér: Spolehni se. Hlavně, že jste ho zatkli. Posílám k vám své lidi a ti domluví předání. Měj se, musím končit, pozval jsem si Medveděva na kobereček, plácal zase něco o demokracii. (smích)
Polský premiér: Taky se měj. Tak to bychom měli. (obrací se ke svému hostu, který sedí na židli před jeho stolem) Pane Zakajeve, kde jsme skončili. Jak se vám u nás líbí? Je ten hotel v pořádku? Můžeme vám v něčem pomoci a na kdy jste chtěl tu letenku do Londýna? Irenko, máte už hotový ten čaj pro pana Zakajeva? (opona)
P.S.: Tento příběh se nikdy nestal a nemá nic společného s realitou.
P. P.S.: Realita může být daleko horší.
