26. listopadu 2015 13:39 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

PEŇÁS: Něžní Vikingové
aneb Kodaňský design

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Uprostřed té krásné severské zahrady, kterou podzim potáhl zlatým emajlem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Uprostřed té krásné severské zahrady, kterou podzim potáhl zlatým emajlem. | foto: Jiří PeňásLidovky.cz
København se česky jmenuje tak, jako by to město leželo někde na Ohři. Když jsem jako malé dítě slýchal Suchého a Šlitrovu píseň, kde se zpívá „Strýček Nimra koupil šimla v Kadani“, myslel jsem si, že toho šimla (nevím, jestli jsem věděl, co je to šiml), koupil v Kodani.
Pak jsem si oblíbil jednu kavárnu na rohu Kongens Nytorv, což znamená Královské nové náměstí.

Pak jsem si oblíbil jednu kavárnu na rohu Kongens Nytorv, což znamená Královské nové náměstí.

Teď, když jsem tam poprvé v životě byl, zpíval jsem si tuto starou dánskou píseň v duchu každou chvíli: ani nevíš, jak to šimrá, když mi lezeš po dlani... v Kodani... A někdy jsem si ji zpíval nahlas. Neboť byl důvod a mě se chtělo. Dánsko mi připadalo jako vhodné místo pro hlasitý zpěv.

O Kodani se toho dá jistě říci mnoho různého, pokud ji dobře znáte. Já nikoli, tak řeknu, že se mně tam nejvíc líbilo to světlo, prostor, vzduch, voda, barvy, střídmost, čistota, blondýny a kola. Pak jsem si oblíbil jednu kavárnu na rohu Kongens Nytorv, což znamená Královské nové náměstí. Do něj ústí ulice Strøget, to by se dalo prý přeložit jako čára. Kousek dál je pestrobarevný Nyhavn – Nový přístav s mnoha hospodami a bary a pitoreskní námořnickou atmosferou, kterou ani turisti úplně neničí. Aspoň teď na přelomu října a listopadu.

O Kodani se toho dá jistě říci mnoho různého, pokud ji dobře znáte..

O Kodani se toho dá jistě říci mnoho různého, pokud ji dobře znáte..

Dánsky se lze naučit snadno: ny je nový, torv náměstí čili trh, havn přístav a hus je dům. Horší je to s výslovností, takže když jsme jeli ve vlaku z letiště, poslouchal jsem hlášení stanic a ozvalo se třeba něco jako „oešt“ a venku byla cedule Ørestad.

Moře se k ní dostává několika úhlednými kanály, po nichž je dobré se projet lodí, ani to moc nestojí.

Moře se k ní dostává několika úhlednými kanály, po nichž je dobré se projet lodí, ani to moc nestojí.

Kdybych měl rychle Kodaň popsat, tak bych řekl, že leží na úplné rovině, mírný hrbol jsem zaznamenal jen směrem k pevnosti Kastellet, ale ten bude umělý. Moře se k ní dostává několika úhlednými průlivy a kanály, po nichž je dobré se projet lodí, ani to moc nestojí. Moderní architektura na okrajích je úžasná a možná nejlepší na světě, střed města se jeví přehledný a úhledný. Vede jím ona již zmíněná ulice Strøget, která je prý nejdelší pěší zónou v Evropě: začíná na radničním náměstí a táhne se až k té kavárně, kde město přechází v královskou čtvrť.

Ta je neokázalá a tím sympatická. Královské paláce Amalienborg jsou tak akorát, takže nenahánějí zvláštní hrůzu, ale respekt ano. Vládne tady, ovšem bez jakýchkoli pravomocí, královna Markéta II. čili Marghrethe II. z rodu oldenburského. Je velmi oblíbená, navzdory, nebo možná i díky tomu, že kouří jednu cigaretu za druhou, z čehož má trochu žluté zuby, jak je vidět na fotografiích – osobně jsem ji bohužel nepotkal. Za to kouření byla kritizována, tak už to nedělá na veřejnosti, hulí doma v rokokovém paláci nebo někde na venkově. Královský rod je podobně jako v jiných skandinávských zemích takovou symbolickou rodinou pro štěstí, klid a zábavu liberálně naladěných poddaných. Ti správně ví, že změnit se může třeba všechno, ale dvě tři věci by měly zůstat stát, neboť je to dobré pro stát. Třeba konstituční monarchie a některé zvyky.

Vyzbrojeni jsou bohužel nikoli meči, ale samopaly..

Vyzbrojeni jsou bohužel nikoli meči, ale samopaly..

Pěkně je to vidět na stráži, která se předvádí na palácovém náměstí před královskými rokokovými domy. Mají podobně jako angličtí brigadýři velké huňaté čepice, ale nikoli červené, nýbrž temně modré kabáty a světle modré kalhoty s bílou lampasou. Vyzbrojeni jsou bohužel nikoli meči, ale samopaly, takovými škorpiony. Zvláštní je jejich zvláštní ležérní chůze, jako by lážoplážo se sunou po své trati a přitom dělají jako by nic. Opravdu to vypadá, že jsou jen tak na procházce, jen si ještě k tomu zapálit. Ve skutečnosti jde o velmi vydrilovaný a vypracovaný krok, jen má vypadat, že ne. Když je chvíli pozorujete, vidíte, že to dělají synchronně a s přesností hodin, ovšem tak, aby tam ta preciznost nebyla hned vidět, ale stejně to bylo precizní. Přišlo mi to velmi dánské, i když nevím úplně co to znamená.

Pravděpodobně to bylo z pohádek Hanse Christiana Andersena.

Pravděpodobně to bylo z pohádek Hanse Christiana Andersena.

Dánové jsou mi sympatičtí od chvíle, co jsem se o jejich existenci dozvěděl. Pravděpodobně to bylo z pohádek Hanse Christiana Andersena, které mi byly předčítány v raném dětství, což mohlo zanechat následky, neboť jsou jak známo všechno možné, jen nikoli veselé. V trochu pokročilejším věku jsem se zajímal chlapecky o Vikingy, takže mi utkvěla v paměti přitažlivá jména vůdců či králů Harald Černozub a Svend Vidlí vous a jejich příslovečná krvežíznivost a krutost. S oblibou jsem si představoval stav berserk, při kterém se vikingský bojovník promění v rozzuřeného medvěda, ve vraždící automat, jenž necítí bolest a mlátí kolem sebe hlava na hlava. Se zatajeným dechem jsem četl už nevím v jakém vikingském vyprávění o stavu zběsilosti, kdy netrpěliví muži v očekávaní blízkého boje a vraždění hryzali okruží svých štítů, takže si ho museli po obvodu potáhnout zvířecí kůží, aby se nevylámali zuby. A četl jsem, jak loupení a rabování bylo několik století největší vikingskou zábavou, ba způsobem i smyslem života, ale i podmínkou k udržení společenského zřízení. A to souviselo s několika okolnostmi, především neschopností nebo nechutí živit se vlastní prací a žít usedlým způsobem života a s tím související neustálou demonstrací bojovnosti.

A za druhé s prostředkem který jim to umožnil: s jejich vlastním vynálezem malé a obratné a nesmírně hbité lodi, kde zkombinovali vesla s plachtami. Díky tomu byli schopni přiveslovat hluboko do vnitrozemí, až třeba na Paříže a Londýna nebo do Novgorodu, kde de facto založili jako Varjagové Rusko, ale stejně tak díky těm plachtám uměli dovedně manévrovat i na moři. A s touto nejlepší zbraní své doby, to znamená 8. a 9. století, naháněli hrůzu celé pobřežní Evropě, od Finského zálivu před Britské ostrovy až po Sicílii.

Tak si seveřané pomalu začali zvykat na usedlý způsob života, místo loupení se naučili mnohé užitečné činnosti..

Tak si seveřané pomalu začali zvykat na usedlý způsob života, místo loupení se naučili mnohé užitečné činnosti..

Ale pak to skončilo, Vikingové pomalu s nájezdy přestali, ne snad dobrovolně, ale proto, že se domorodci začali být schopni bránit a výlety se stávaly čím dál tím méně bezproblémovými. Tak si seveřané pomalu začali zvykat na usedlý způsob života, místo loupení se naučili mnohé užitečné činnosti, ve který pak dosáhli špičkové úrovně, například takový dánský design je možná nejlepší na světě, hned vedle švédského a norského – a taky finského. Člověk to skutečně vidí na každém kroku, při pohledu do restaurací, které jsou útulné a dokonale vkusné, nebo obchodů, jež připomínají malé galerie, ale nejvíc asi při pohledu do vyleštěných oken, jež díky tomu, že jsou podobně jako v Holandsku bez záclon, takže umožňují pohled do interiérů, do bytů obyčejných Dánů, jejichž pokoje jsou krásné, světlé a čisté, opatřené velkými knihovnami, elegantními svítilnami a dobře umístěnými obrazy, jako když hledíte do výtvarného díla, což se líbilo i té Pařížance, která se jen tak obyčejným rohlíkem opít nedá.

Ten výraz bude způsoben i tím, jak se po ní lidé nesmyslně sápají a jak na ni šahají...

Ten výraz bude způsoben i tím, jak se po ní lidé nesmyslně sápají a jak na ni šahají...

Takže jestliže se z krvelačného lidu za tisíc let vyvinuli tihle mírumilovní a kultivovaní lidé, je to, jak se říká, dobrá zprava a my ji můžeme vztáhnout i na současná neklidná a neposedná etnika, která se třeba také jednou zklidní a budou se věnovat zušlechťování svého příbytku a okolí, místo jejich demolicím a vyhazováním do vzduchu. Škoda, že my už u toho nebude, ale tu naději si ponechme. Dánové nám mohou býti příkladem.

V centru Kodaně byli myslím ale spíš turisté než přistěhovalci, kteří žijí na předměstích. Vlastně i těch turistů bylo na začátku listopadu tak akorát, nejvíc se jich tlačilo kolem Den Lille Havfrue čili Malé mořské víly, která sedí od roku 1913 s takovým poněkud unylým výrazem na kameni u přístavu. Ten výraz bude způsoben i tím, jak se po ní lidé nesmyslně sápají a jak na ni šahají, snad v domnění, že jim přinese štěstí nebo co. Chudák socha se tak jednou za deset let stane obětí nějakého psychopata, který si na ni vezme kladivo nebo pilu, takže už dvakrát jí byla zničena hlava, jednou pravá ruka. Jednou byla poleptána kyselinou a naposledy v roce 2003 na protest proti globalizaci, jako by za ni mohla, polita barvou. Vystát frontu na to, aby se s ní člověk vyfotografoval, zabere aspoň deset minut, navíc některé národnosti, především Asiaté, ale také Italové a Španělé, kteří jsou navzdory ekonomické krizi všude, to podnikají obzvláště důkladně, takže ona znalkyně designu, která toužila se vyfotografovat se mnou a s tou sochou, se pustila do organizovaní a sjela několik turistických skupin, které se raději rychle rozprchly.

Znázorňeno je na něm divoké býčí spřežení, jež švihá bičíkem jakási mytologická ženská postava..

Znázorňeno je na něm divoké býčí spřežení, jež švihá bičíkem jakási mytologická ženská postava..

Nedaleko od víly se nachází jiná, mnohem mohutnější plastika. Znázorňeno je na něm divoké býčí spřežení, jež švihá bičíkem jakási mytologická ženská postava. Nevěnoval bych této sice efektní, ale nijak mi srozumitelné skulptuře pozornost, kdybych se o ní po návratu nedočetl v knížce mého přítele Jana Buriana Cokoli o Dánsku. Hledal jsem před odjezdem do Dánska tu brožurku, na jejímž obale je vyfotografován Jan jako ještě poměrně mladý muž, na nohou boty prestige, ale nenašel a tak jsem si ji po návratu musel půjčit od paní Mileny Tučné, která, jak jsem věděl, dělá Janovi občas korektorku. Ta knížka už je historická, vyšla poprvé v roce 1992, když Dánsko byla ještě exotika a člověk o něm mohl číst – už tam mohl i jet - s takovým pocitem objevitelským a pedagogickým, takže když jsme ty Janovy nadšené zápisky teď četl, tak to bylo až jaksi dojemné.

No až tam jsem se dočetl, co to sousoší představuje. Totiž jde o znázornění kosmologické scény z germánského bájesloví. Ta žena je bohyně Gefion,což znamená Dárkyně, a má přidělený resort zemědělství a – panenství. Dívky nebo i ženy, které zemřely jako panny, tvoří její družinu. A ti býci, to jsou její synové, které v této podobě používá pro zemědělské práce, konkrétně pro vyorání kusu země ze Skandinávie. Vyoranou horninu pak bohyně vyzvedla a vrhla ji do moře mezi švédské břehy a Jutský poloostrov, čímž vznikl ostrov Sjælland čili Mořská země, na níž se Kodaň nachází. A tu díru ve Švédsku zalila voda a tak vzniklo největší švédské jezero Vänern. A Jan Burian doporučuje podívat se do mapy, že to přibližně sedí. Podíval jsem se a musím uznat, že docela ano.

Jak je patrné, byl jsme v Kodani jen na skok..

Jak je patrné, byl jsme v Kodani jen na skok..

Jak je patrné, byl jsme v Kodani jen na skok. Dál do Dánska jsem se nedostal a kdybych měl den navíc, jel bych na druhou stranu do Švédska podívat se do Malmö, což je, jak známo největší muslimské město ve Skandinávii. Cesta přes Öresundský záliv vede po jednom z nejkrásnějších evropských mostů. Až když jsem se vrátil do Prahy, dozvěděl jsem se že, že existuje seriál Most, který je, jak jsme se též při té příležitosti dozvěděl, „fenomen“, a je pojmenován po tomhle mostu. No tak příště.

Taková větší městská vila, královské sídlo uměřené velikosti království..

Taková větší městská vila, královské sídlo uměřené velikosti království..

Takže jsme se s tou znalkyní tvarů a předmětů zaměřili na blízké cíle a to především na královskou zahradu, kterou jsme měli u hotelu. Uprostřed té krásné severské zahrady, kterou podzim potáhl zlatým emajlem, trůní něžná renesanční stavba královského zámku Rosenborg. Hned, jak jsem ho poprvé viděl, byl jsem okouzlen jeho minuciozní nádherou, jeho delikátními tvary a pěkným posazením. Taková větší městská vila, královské sídlo uměřené velikosti království, které se sice snažilo stát se říší, ale postupně se rozumně stávalo jen Dánskem, tím pěkným malým výrůstkem, ke kterému se sklání velká ještěří hlava Skandinávie.

Hned, jak jsem ho poprvé viděl, byl jsem okouzlen jeho minuciozní nádherou.

Hned, jak jsem ho poprvé viděl, byl jsem okouzlen jeho minuciozní nádherou.

Nechal ho postavit král Kristián IV. (dánští králové se ve středověku jmenovali Waldemarové, v novověku Kristiánové a do nedávna Frederikové). Onen Kristián IV. zatáhnul Dánsko do třicetileté války, ovšem sotva se začala pořádná dánská kampaň, narazili na našeho Valdštejna, který králova vojska porazil 22. srpna 1627 u městečka Wolgast v Pomořanech. Kristián IV. byl málem zajat, každopádně měl co dělat, aby se stačil vrátit zpátky do Dánska. Tam se pak věnoval rozumnějším záležitostem, takže když se v Dánsku něco jmenuje třeba Christian – je to po něm.

A Dánové jako talentovaní, pracovití a schopní lidé ji skutečně vytvářeli.

A Dánové jako talentovaní, pracovití a schopní lidé ji skutečně vytvářeli.

Třeba Christianhavn, kodaňská čtvrť, která leží na druhém břehu toho úzkého mořského průlivu, který rozděluje Kodaň na dvě nestejně velké části. Kromě toho, že je velmi příjemná část města s hezkými ulicemi a špičatými věžemi kostelů, nachází se tam atrakce zvláštního druhu, feťácká komuna Christiania.

Četl jsem o ní kdysi dávno snad ve Světě v obrazech, což byl takový barevný časopis, kde se se popisovaly hrůzy kapitalistického světa, což bylo velmi přitažlivé. A vyšel tam článek o Kodani a byla tam zmínka o oné Christianii a pravděpodobně i fotografie, která mě tehdy zaujala, předpokládám, že na ní mohli být hippies nebo něco podobně zajímavého. A k tomu výstražný text o úpadku západního světa. Svobodné město Christiania – Fristaden Christiania, komuna, která vznikla v roce 1971 jako výhonek divokého konce 60. let, dosud existuje. Měla to být oáza svobodné civilizace oproštěné od „poručníkování společnosti, kde láska měla zvítězit nad chladným kapitalistickým systémem“, jak píší dánští autoři Dějin Dánska, která česky vyšly v roce 2007.

V Dánsku však přinejmenším od čtyřicátých let nebyl žádný „chladný systém“, byl tu cílevědomě budovaný sociální stát blahobytu, kde měla zmizet chudoba a nerovnost, což se vlastně i podařilo. Gor gode tider bedre – Udělejme z dobrých časů ještě lepší, znělo od šedesátých let heslo sociální demokracie, která v Dánsku vládla do poloviny let devadesátých. Dánsko se stalo zemí s jednou z nejvyšších životních úrovní na světě, dobře tam bylo materiálně skoro všem, nikdo neměl být ponechán v nouzi, všichni měli mít rovné příležitosti, vykání zmizelo a společenské bariéry také, všichni měli být emancipovaní, vtaženi do prosperity, kterou samo vytvářeli. A Dánové jako talentovaní, pracovití a schopní lidé ji skutečně vytvářeli, s pílí a disciplínou, v nichž se ozývalo možná něco z dávné vikingské zarputilosti.

Dánská ale ano..

Dánská ale ano..

Do Christianie jsme přišli už za tmy. Takže fotografovat se nedalo a ani bych to nedělal. Visí tam ostatně cedule s přeškrtnutým foťákem, což má dvojí význam. Jednak ti lidé, kteří tam žijí, nejsou žádná zvířata v zoo či podobná turistická atrakce a za druhé je to z důvodů jejich bezpečnosti. Christiania je místo, kde se skutečně prodávají drogy, ovšem nikoli tvrdé, i když bych se vsadil, že by se tam koupit daly také. Ale kokain, hašiš, různé druhy hulení ano. Oficiálně není v Dánsku a tedy ani tady jejich prodej povolený, ale je tolerovaný. Dýleři tam postávají v kapucích v boudách zabalených do takové té maskovací síťoviny a nabízejí svoje zboží. Sem tam proběhne atrakce, kupec si veme matroš, mnozí ho jdou vyhulit na místě, jsou tu různé boudy a doupata, ovšem vše racionálně skandinávsky zařízeno, takže si můžete koupit pití, kolu či pivo, což jsme i udělali, a máte klid.

Zalezli jsme do jednoho podniku, který vypadal jako klubovna ovšem nikoli revoltující mládeže, ale klubu důchodců. Klientům mohlo být v průměru kolem pětašedesáti: dědci divokého vzezření, dlouhé šedé vlasy a vousy, někteří dredy jiní plešatí, sem tam žena téhož věku, takové ty marihuánové babičky, pokérované a všelijakými korálky ozdobené. Ve vzduchu čmoud trávy a nostalgie po těch dávných letech, kdy byli mladí a pružní a kdy třeba mohli skutečně věřit, že jsou tou alternativou proti tomu chladnému světu venku. Teď tady seděli, pokuřovali nejen tabák, popíjeli pivo z plechovky (nejlacinější v Kodani) a poslouchali z magneťáku hard rock tak z roku 1973. Čas šel kolem nich, poměry se měnily, oni možná měli pocit, že tu našli azyl, že tu vzdorují tomu chladném u systému, ale za ten klid hlavně vděčili tomu, že ta společnost venku je nechala být, což by zdaleka neudělal společnost každá. Dánská ale ano. Něžní vikingové.

Tak to je o Kodani protentokrát všechno.

Mapu s blogy Jiřího Peňáse naleznete zde.

Tak to je z Kodaně protentokrát všechno..

Tak to je z Kodaně protentokrát všechno..

  • 0Diskuse
Jiří Peňás

Autor

Jiří Peňásjiri.penas@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz