Jistě, můžeme spekulovat, nakolik jde o gesta elit a jaký je skutečný postoj většiny. Ale celkové dění opravdu naznačuje obrat.
Prezident Tadić navštívil Srebrenici a Vukovar, místa, kde Srbové vraždili Bosňáky a Chorvaty. A především srbský parlament schválil omluvu za Srebrenici. To přece reprezentuje většinu.
Srbové už nehledají viníky jen u druhých. Lze říci, že až teď přijali porážku včetně toho, že už nikdy jim nebude patřit celé Kosovo.
Ten posun zaslouží úctu, protože k němu dospěli sice pod tlakem, ale nikoliv diktátem vítězů jako třeba Němci po roce 1945.
Sami zatýkají své zločince, sami vycházejí vstříc bývalým nepřátelům. Když už Srbové prokazují sílu k vlastní nápravě, mohli bychom i my v Evropské unii naslouchat jejich argumentům. Třeba tomu, že Kosovo lze rozdělit. Když už jsme uznáním Kosova potvrdili, že Srbové a Albánci nemohou žít v jednom srbském státě, mohli bychom právě tak uznat, že spolu nemohou žít v jednom státě kosovském.
