V časopise PNAS to napsal jedenáctičlenný britsko-španělský tým vedený známými paleoantropology Chrisem Stringerem z Přírodopisného muzea v Londýně a Cliveem Finlaysonem z Gibraltarského muzea.
Gorhamova jeskyně nese jméno kapitána irského pluku, který ji v roce 1907 objevil pro moderní éru, vpravo sousedí s jeskyní Vanguard (Předvoj). Obě leží na východě Gibraltarské skály a mají široké a vysoké (35 metru) portály. Dnes se nacházejí pár metrů nad mořem, za neandertálského osídlení se k nim ale šlo z pobřeží až pět kilometrů. V Gorhamu ani ve Vanguardu se zatím kosti neandertálců nenašly. „Jen“ kamenné nástroje mousterienské kultury spojované s neandertálci.
Jedli i mláďata delfínů
V Gibraltaru však byl neandertálec objeven ještě před „premiérovým“ nálezem v Neanderově údolí u německého Düsseldorfu v roce 1856. Stalo se tak roku 1848 ve Forbesově lomu na severu skály, objev však byl plně rozpoznán a oznámen až v roce 1865. A nešlo o prvního přehlédnutého neandertálce – ten se našel u valonského městečka Engis již v roce 1829.
Nové výzkumy Gorhamu a Vanguardu dokládají, že tam neandertálci vedle suchozemských zvířat dlouhodobě pojídali nejen mořské měkkýše, nýbrž i tuleně, delfíny, ryby, mořské ptáky a želvy. Neandertálci dobře znali, kde a kdy jakou kořist najdou, i její chování. Zaměřovali se na mláďata, u delfínů hlavně ta uvázlá na mělčině.
Tento způsob života byl z pohledu neandertálců úspěšný: jeskyně obývali alespoň 10 tisíc let. A studie z části stejného vědeckého týmu z roku 2006 tvrdí, že Gibraltar byl před 24 tisíci lety jedním z jejich posledních útočišť v Evropě.
Zdatní lovci
Gibraltarské nálezy potvrzují dřívější důkazy z Itálie, že strava našich příbuzných byla pestřejší, než se myslelo. Starší rozbory izotopového složení kostí z chorvatské jeskyně Vindija ukazovaly, že neandertálci tam téměř výlučně jedli maso velkých zvířat, hlavně býložravců.
V jejich lovu byli patrně stejně zdatní jako moderní lidé (Homo sapiens), ukazují zase údaje z Kavkazu. Proto se za jednu z příčin vymizení neandertálců považoval úbytek velkých zvířat – jak lovem, tak přibližováním vrcholu doby ledové. Homo sapiens „výpadek“ jídelníčku nahradil menšími zvířaty, vodními živočichy a rostlinami. Nyní to vypadá, že neandertálci učinili totéž.
O to ostřeji si oba druhy musely konkurovat. Vykopávky v Gorhamově jeskyni prokázaly, že moderní lidé, kteří ji obývali po neandertálcích, se živili stejně.
Gorhamova jeskyně nese jméno kapitána irského pluku, který ji v roce 1907 objevil pro moderní éru, vpravo sousedí s jeskyní Vanguard (Předvoj). Obě leží na východě Gibraltarské skály a mají široké a vysoké (35 metru) portály. Dnes se nacházejí pár metrů nad mořem, za neandertálského osídlení se k nim ale šlo z pobřeží až pět kilometrů. V Gorhamu ani ve Vanguardu se zatím kosti neandertálců nenašly. „Jen“ kamenné nástroje mousterienské kultury spojované s neandertálci.
Jedli i mláďata delfínů
V Gibraltaru však byl neandertálec objeven ještě před „premiérovým“ nálezem v Neanderově údolí u německého Düsseldorfu v roce 1856. Stalo se tak roku 1848 ve Forbesově lomu na severu skály, objev však byl plně rozpoznán a oznámen až v roce 1865. A nešlo o prvního přehlédnutého neandertálce – ten se našel u valonského městečka Engis již v roce 1829.
Nové výzkumy Gorhamu a Vanguardu dokládají, že tam neandertálci vedle suchozemských zvířat dlouhodobě pojídali nejen mořské měkkýše, nýbrž i tuleně, delfíny, ryby, mořské ptáky a želvy. Neandertálci dobře znali, kde a kdy jakou kořist najdou, i její chování. Zaměřovali se na mláďata, u delfínů hlavně ta uvázlá na mělčině.
Tento způsob života byl z pohledu neandertálců úspěšný: jeskyně obývali alespoň 10 tisíc let. A studie z části stejného vědeckého týmu z roku 2006 tvrdí, že Gibraltar byl před 24 tisíci lety jedním z jejich posledních útočišť v Evropě.
Zdatní lovci
Gibraltarské nálezy potvrzují dřívější důkazy z Itálie, že strava našich příbuzných byla pestřejší, než se myslelo. Starší rozbory izotopového složení kostí z chorvatské jeskyně Vindija ukazovaly, že neandertálci tam téměř výlučně jedli maso velkých zvířat, hlavně býložravců.
V jejich lovu byli patrně stejně zdatní jako moderní lidé (Homo sapiens), ukazují zase údaje z Kavkazu. Proto se za jednu z příčin vymizení neandertálců považoval úbytek velkých zvířat – jak lovem, tak přibližováním vrcholu doby ledové. Homo sapiens „výpadek“ jídelníčku nahradil menšími zvířaty, vodními živočichy a rostlinami. Nyní to vypadá, že neandertálci učinili totéž.
O to ostřeji si oba druhy musely konkurovat. Vykopávky v Gorhamově jeskyni prokázaly, že moderní lidé, kteří ji obývali po neandertálcích, se živili stejně.
