Neznám pana Milana J. Hamerského, ale přiznávám, že jeho úvaha, že pokud Vladimír Špidla uspěje ve volbách do Senátu v říjnu 2010 stane se hlavním kandidátem na dobytí Pražského hradu v roce 2013, uvedená v jeho článku "Doběhne maratonec Špidla na Hrad?" působila spíše komicky.
Neznám úmysly mně neznámého pana Hamerského a nemohu proto vyloučit, že se pokouší trochu zakalit vodu v ČSSD. Jasné je, že rozvádět nyní, kdo bude za 3 roky za ČSSD kandidovat na úřad prezidenta a snažit se vytvořit předpokládaný střet mezi Špidlou a Paroubkem je jen trochu méně fantasmagorické, než že by se budoucím prezidentem mohl stát Miloš Zeman (což je s ohledem na jeho současnou taktiku prodloužené ruky ODS a všemi předvídané prohry jeho – jak rád říkával – "pidistrany" se "ziskem" maximálně do 2 % - už úplně mimo realitu).
Základním problémem je ovšem něco zcela jiného. Klíčový politický a strategický význam mají pro celou zemi nepochybně volby do Poslanecké sněmovny. A základní otázkou je a bude, zda vítězem voleb bude ČSSD či ODS. Jinými slovy, zda bude pověřen sestavením vlády Jiří Paroubek či Mirek Topolánek. Od toho se odvíjí vše následující, včetně faktu, zda takto ustavená vláda bude schopna pružně, pragmaticky a neideologicky reagovat na současnou a zřejmě i ještě budoucí nelehkou sociálně ekonomickou, ale i morální situaci země. Uspěje-li budoucí předseda vlády, pak bude nejpřirozenějším kandidátem na úřad prezidenta. A především na něm bude záležet, zda ji třeba neodmítne, tak jak to učinil Donald Tusk v Polsku, který se rozhodl (a logicky) dál vykonávat nejvlivnější funkci v zemi - předsedu vlády.
To, že je Vladimír Špidla vnímán příznivě některými segmenty středových voličů, je věc velmi dobrá a všichni mu držíme palce, aby se to projevilo i v senátních volbách. O budoucím kandidátovi na prezidenta ovšem rozhodne pečlivá strategická a taktická úvaha platící za 3 roky a nestane-li se nic nepředpokládaného, na její formulaci bude mít v ČSSD klíčový vliv právě Jiří Paroubek.
Neznám úmysly mně neznámého pana Hamerského a nemohu proto vyloučit, že se pokouší trochu zakalit vodu v ČSSD. Jasné je, že rozvádět nyní, kdo bude za 3 roky za ČSSD kandidovat na úřad prezidenta a snažit se vytvořit předpokládaný střet mezi Špidlou a Paroubkem je jen trochu méně fantasmagorické, než že by se budoucím prezidentem mohl stát Miloš Zeman (což je s ohledem na jeho současnou taktiku prodloužené ruky ODS a všemi předvídané prohry jeho – jak rád říkával – "pidistrany" se "ziskem" maximálně do 2 % - už úplně mimo realitu).
Základním problémem je ovšem něco zcela jiného. Klíčový politický a strategický význam mají pro celou zemi nepochybně volby do Poslanecké sněmovny. A základní otázkou je a bude, zda vítězem voleb bude ČSSD či ODS. Jinými slovy, zda bude pověřen sestavením vlády Jiří Paroubek či Mirek Topolánek. Od toho se odvíjí vše následující, včetně faktu, zda takto ustavená vláda bude schopna pružně, pragmaticky a neideologicky reagovat na současnou a zřejmě i ještě budoucí nelehkou sociálně ekonomickou, ale i morální situaci země. Uspěje-li budoucí předseda vlády, pak bude nejpřirozenějším kandidátem na úřad prezidenta. A především na něm bude záležet, zda ji třeba neodmítne, tak jak to učinil Donald Tusk v Polsku, který se rozhodl (a logicky) dál vykonávat nejvlivnější funkci v zemi - předsedu vlády.
To, že je Vladimír Špidla vnímán příznivě některými segmenty středových voličů, je věc velmi dobrá a všichni mu držíme palce, aby se to projevilo i v senátních volbách. O budoucím kandidátovi na prezidenta ovšem rozhodne pečlivá strategická a taktická úvaha platící za 3 roky a nestane-li se nic nepředpokládaného, na její formulaci bude mít v ČSSD klíčový vliv právě Jiří Paroubek.
