V pondělí 16. července zemřel ve věku 75 let český chemik světového významu profesor Antonín Holý. Dokázal dotáhnout výsledky základního výzkumu do praktické realizace, stál za objevy řady látek, které dnes pomáhají léčit miliony lidí na celém světě. Na základě licence jeho původních objevů se vyrábí například nejúčinnější dostupný lék proti AIDS, účinný lék působící proti viru pásového oparu, viru pravých neštovic, virovému zánětu oční sliznice nebo virové hepatitidě typu B. Na jednoho z nejvýznamnějších českých vědců posledních desetiletí vzpomíná profesor Václav Hořejší. „Jde spíš o pár obecnějších postřehů z osobních dojmů. S Antonínem Holým jsem nebyl v přílišném styku, i když jsem s ním mnohokrát mluvil a korespondoval a máme i společnou publikaci,“ napsal ČESKÉ POZICI profesor Hořejší, když posílal následující řádky.
Antonínu Holému se podařilo něco, po čem touží asi všichni vědci: za své čistě vědecké výsledky došel všeobecného uznání mezi kolegy na celém světě, jeho vědecké publikace dosáhly velmi vysokého citačního ohlasu, byl zván na prestižní světové vědecké konference. To je zajisté skvělé, ale nikterak výjimečné – podaří se to poměrně mnoha badatelům.
Antonínu Holému se ale podařilo i něco skutečně unikátního: jeho vědecké výsledky měly již během jeho života mimořádné praktické důsledky. Léky, které vzešly z jeho laboratoře, pomohly a ještě dlouho budou pomáhat milionům nemocných po celém světě. To je sen, který se splní opravdu jen nemnoha vyvoleným.
Konzervativec „ze staré školy“
Život Antonína Holého připomíná příběhy dávných slavných vědců, o kterých jsem čítal v dětství. Jsou v něm všechny správné ingredience: mimořádná píle a pracovitost skromného a cílevědomého badatele, šťastná náhoda (která ale, jak známo, přeje připraveným) i happy end světové slávy.
Ačkoli si Antonín Holý mohl dovolit nejmodernější laboratorní vybavení, pracoval v neuvěřitelně staromódně vyhlížející chemické laboratořiJeho příběh je čítankovou ukázkou toho, jak to ve vědě chodí. Všechno začalo „čistým“ základním výzkumem motivovaným touhou odhalit, jak fungují základní životní procesy v buňkách a v jejich parazitech – virech, a jak by se tyto děje daly pomocí nově vytvořených sloučenin ovlivňovat. Zásadní roli hrála, jak to v dnešní vědě bývá, i těsná mezinárodní spolupráce. A teprve poté, co základní výzkum přinesl opravdu světově významné vědecké výsledky, se jaksi automaticky objevila reálná možnost jejich praktické aplikace. Výsledkem bylo několik léků světového významu, na kterých vybudovala svoji existenci od velmi skromných začátků americká firma, jež dnes patří svým ročním obratem mezi světové farmaceutické giganty.
Antonín Holý byl tak trochu „ze staré školy“ a někdy se jevil jako snad až přílišný konzervativec. Ačkoli si mohl dovolit nejmodernější laboratorní vybavení, pracoval v neuvěřitelně staromódně vyhlížející chemické laboratoři. Jeho konzervatismus byl ale v mnoha ohledech zdravý.
Neměl rád, když lidé hledali módní témata, která by mohla rychle přinést publikační „body“. Byl trochu skeptický k moderním přístrojům a ve své práci nejvíce spoléhal na tradiční „řemeslo“ syntetického organického chemika, ale také na svoji pověstnou intuici (která samozřejmě vycházela z dlouholeté zkušenosti). Trval na tom, že správný badatel se má trpělivě držet své problematiky, poctivě a namáhavě se propracovat k solidním výsledkům a nehledat snadné zkratky.
Žádné nedopečené výsledky
Vždycky zdůrazňoval, že pro jeho úspěch bylo mimořádně důležité, že pracoval na ústavu Akademie věd, kde se mohl plně soustředit na experimentální práci a neměl mnoho pedagogických povinností. Je ovšem třeba říci, že se nevyhýbal ani službě vědecké komunitě aktivní prací v různých vědeckých komisích a radách, a také po osm let působil jako ředitel ústavu. Obdivuhodné ovšem bylo, že i v době svého ředitelování pracoval intenzivně rukama v laboratoři.
Vždy jsem obdivoval, že své výsledky zveřejňoval teprve tehdy, když byly naprosto „stoprocentní“, když bylo z klinických pokusů jasné, že nový lék bezpochyby funguje. Nikdy se nedopouštěl onoho dnes tak častého hříchu, kdy badatelé v honbě za popularitou v novinách ohlašují předběžné, „nedopečené“ výsledky a matou veřejnost předčasnými sliby.
I v době, kdy byl již poměrně vážně nemocný, dojížděl do práce denně více než hodinu veřejnou dopravou, ačkoli by mohl klidně jezdit taxíkemVedlejším, ale důležitým produktem Holého úspěchu byl a ještě dlouho bude značný finanční příjem jeho mateřského ústavu z licenčních poplatků. Myslím, že osobní finanční příjem byl ale pro Antonína Holého něco naprosto nedůležitého. Typické pro jeho skromnost bylo, že i v době, kdy byl již poměrně vážně nemocný, dojížděl do práce denně více než hodinu veřejnou dopravou, ačkoli by samozřejmě mohl klidně jezdit taxíkem.
Dobře si pamatuji, že počátkem 90. let, kdy docházelo k drastické redukci Akademie věd, si i někteří renomovaní badatelé mysleli, že Holého výzkum není dostatečně vědecky originální a že není příliš perspektivní. Za několik let ale bylo všechno jinak…
Antonín Holý se dočkal mnoha poct a vyznamenání; myslím, že i přes jeho skromnost ho to docela těšilo. Málokomu se však podaří, aby ta vyznamenání byla vlastně podružná – lidé jako on je vlastně vůbec nepotřebují, protože to, co dokázali, je zcela očividné a žádného medailového potvrzení to již nevyžaduje. Pane profesore, díky za všechno, co jste vykonal!
