Víkendová Mladá fronta Dnes přinesla provokativní rozhovor s vysokoškolským pedagogem Ondřejem Hausenblasem (57), jenž považuje testování školáků za hloupost, brojí proti biflování, učitelům by zakázal nosit do sborovny bulvární škvár a kultivoval je. Vadí mu také, že Češi neumějí řádně formulovat své myšlenky.
„Informací a poznatků je prostě moc. Ale i vzdělaným lidem se často stýská po jednodušším světě. A když to jinde nejde, snaží se to zjednodušit aspoň ve školství. To jsou ti příznivci prostoduchých testů, kteří říkají: Něco se přece testovat musí, něco musí vědět všichni,“ říká bohemista Hausenblas, který vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
Srovnávací testy žáků 5. a 9. tříd jsou nejen hloupé, ale přímo i škodlivé, říká HausenblasVynucené státní testy považuje za nesmysl, což prý platí i o tolik diskutovaných srovnávacích testech žáků 5. a 9. tříd. „Ty jsou nejen hloupé, ty jsou přímo škodlivé. Netestují vzdělanost, ale mechanické školní vědomosti nebo nacvičenost v luštění testů... Z takových testů vzejdou jen statistická čísla vyhodnocená na počítačích a nikdo neví, co znamenají,“ říká lektor, dle nějž se dozvíme pouze to, že nějaké dítě správně odpovědělo na víc otázek.
Z dalších bodů tištěného rozhovoru v Mladé frontě DNES, který již skončil ve sběru starého papíru, vybírá ČESKÁ POZICE několik Hausenblasových vět, jež by neměly zapadnout:
- „Vždyť ani vzdělanci se dnes neshodují, co je vzdělanost. Zda je to vysoká našprtanost, řekněme pilnost, což bylo v době, kdy byl svět jednoduchý, opodstatněné. Chováme se stále jako primitivní národ, který si jen potřebuje roztřídit děti na úředníky, vojáky – a sluhy. To tu ale bylo v 18. století a dál to nemůže obstát.“
- „Bez myšlení nejsou vědomosti, jsou to jen třísky. Vědomosti se dají získat i jinak než šprtáním.“
- „Učitelé by měli dětem nejen něco říkat, ale měli by je opravdu učit. Dobří učitelé – a znám takové – proměnili vyučování, kam až to jde. Hodně s dětmi bádají, mluví, píšou a čtou – samozřejmě o vážných věcech.“
- „Výuka má mít blíž k podstatě dorozumívání. A k tomu, aby se děti v mateřštině dobře dorozuměly, větné rozbory ve školách fakt neslouží... Tradice popisných větných rozborů pochází z výuky latiny coby mrtvého jazyka, ale dřív se zároveň mnohem víc dbalo na rétoriku, bez níž by vás nikdo neposlouchal a nikdo by vám nerozuměl. Jen si vezměte, jak dnes vypadá třeba návod na vyplnění daní. To snad psali negramotní lidé.“
- „Musí se obrovsky investovat do vzdělávání učitelů. A dostat do školství mnoho těch inteligentních a tvořivých... Dobří a tvořiví učitelé nejsou ve školství kvůli penězům, to už by tam nebyli. U nás odboráři stávkují za zachování věkového automatu. To je kulturní hanba. Získávat vyšší plat jenom stárnutím – co to je? To ať jdou dělat vrátného. Na prvním místě je potřeba, aby učitelé měli celoživotní perspektivu růstu ve své učitelské profesionalitě, a lepší plat ať z ní vyplývá.“
- „Děti čtou hodně, ale v jiných situacích, s jiným záměrem a na jiných médiích. A dokonce se přitom i učí, například při popisu strategické hry na internetu musí pochopit poměrně složitý odborný výklad pravidel.“
- „Mimochodem spousta učitelů dnes nemluví spisovně. Spousta učitelů ani nepíše na tabuli – možná se bojí, že by udělali chyby? A ještě jedna věc: je nepřístojné, aby si učitel cestou do školy v autobuse četl Blesk... V soukromí ať si čte, co chce, ale veřejně nemá být s ničím takovým viděn, protože to říká o jeho inteligenčním profilu něco smutného. Bulvár nemá co dělat ve sborovnách a ředitelé by na to měli dbát. Osobně bych zavedl i kulturu oblékání ve školách a vykázal z nich pouliční módu. Ne povinně, ale po dohodě s rodiči.“
- „Jak se rozšiřuje slovní zásoba? Tím, že hodně čteme, protože významy slov vyvstávají až ve větách a použití synonym dostává svůj význam také jen ve větách či rovnou v příbězích. A také tím, že děti hodně píšou. Pomocí příběhů a různých pojednání, čtených i tvořených, lze učit i jiným věcem a zároveň hodnotám, jako je láska, krása, mravnost. Snažím se přesvědčit učitele, aby i o těchto hodnotách s dětmi mluvili, protože to samy děti považují za zajímavé.“
- „To, že se u nás rodiče nestěhují za dobrou školou, je dáno špatnou bytovou situací, ale po pravdě, kolikrát v životě budete mít ještě dítě a kolikrát ještě rozhodnete o jeho životě tak jako nástupem do první třídy? Tady možná máme všichni velký dluh.“
Hausenblas, jenž je synem předního jazykovědce Karla Hausenblase, se podobně vyjadřuje i v jiných médiích. Koncem března vystoupil v České televizi, kde potěšil mnohé učitele: „Dnes se prosazuje badatelský přístup, aby se děti – i když jsou věci dávno objevené –, aby se hlavně naučily ptát se, otvírat svět jako něco neznámého, koukat do něj a přicházet na to. Vědět dnešní pravdy je sice užitečné, ale musíte vědět, že jsou určeny k tomu, aby byly překonány a že je společně vybádáme,“ připomínal Hausenblas odkaz J. A. Komenského.
