Z napsaných slov se opět staly zbraně sui generis. Nikoli ovšem takové, že by v nich obsažené myšlenky ničily cizí říše a převracely dějiny, ale politikou hýbou opravdu mocně. Týká se to pochopitelně plagovaných, opsaných, cinknutých a obšlehnutých diplomových, rigorózních i dizertačních prací, kterými se ČESKÁ POZICE nejednou zabývala. V pravý čas vytažený plagiát – jasný to důkaz mravního selhání politikova – může být devastační rozbuškou, která smete sebenadějnější personu.
Vezměte si třeba „barona zu Googleberga“, respektive německého ministra obrany Karl-Theodora zu Guttenberg, jehož dizertace byla z části opsaná a stála ho parádní kariéru. Vyprávět by o tom mohl i maďarský prezident, bájný a bájivý šermíř. Studijní hříchy mládí jsou zkrátka mediálně-společenskou bombou, neboť vědecká poctivost je dosud jednou z posledních domén, kde se podvádění netoleruje. Alespoň tedy v civilizovaném světě.
Nicméně i mediální střelba někdy pálí slepými anebo míjí terče. Jakkoli jsou snahy žurnalistů o dohled nad studijními podvody záslužné a společensky potřebné, přinášejí občas lehké rozpaky z neodvolatelné skandalizace...
Nebylo tak tomu v případě škváru Stanislava Grosse o 33 stranách z Právnické fakulty UK (odhalení týdeníku Respekt) ani u podměrečného ríga Marka Bendy v Plzni (práce České televize), ani u opisujících výtečníků Miroslava Svobody z Vysoké školy finanční a správní (objev Aktuálně.cz) nebo Dalibora Mlejnského, jenž na Univerzitě J. A. Komenského zjistil, že k tématu „už není možné napsat nic nového“ (kauza Českého rozhlasu). Cílený zásah dostala od týdeníku Reflex i šéfka premiérova kabinetu Jana Nagyová.
Véčkářské studijní supertrio
Přede dvěma roky nebesa nadělila českým novinářům komediální soubor Věcí veřejných. A hned tři akademické práce jejich vrcholných představitelů se dostaly do mediálního hledáčku: diplomová práce exministra školství a psychologa Josefa Dobeše, rigorózní práce teoložky Kateřiny Klasnové a nejnověji i dvě „ríga“ kriminalistických bratří Víta a Matěje Bártů, kteří podle časopisu Reflex opisovali ve svých textech z necitovaných skript známého profesora Jiřího Strause. Týdeník též u těchto „XeroxJudrů“ nahlásil státnímu zastupitelství na Praze 5 podezření z korupce, neboť oponent prací Straus je vychválil, ač měl být v textech „plagován“. On sám to ale výslovně odmítá.
Ale postupně. Plytkou diplomku z roku 1994 vytáhla na ministra Dobeše Mladá fronta DNES, která si nechala udělat i odborné posudky. Práce postrádala citace, měla chabý seznam literatury (25 prací) a nabídla triviální závěry ze vzorku 40 osob. Sociolog Jan Keller ji označil za „karikaturu diplomky“. Že nešlo o dobrou práci si nemá cenu namlouvat, leč rozcupování na titulní straně novin si přece jen (asi) nezasloužila.
Kauza druhá je jednoznačnější. Server Aktuálně.cz totiž prolustroval rigorózní práci o antických kultech od Kateřiny Klasnové, místopředsedkyně sněmovny, aby přišel se skandálním titulkem „Klasnová je doktorkou, ačkoliv nepsala doktorskou práci“. Nadpis sice pěkný, ale článek ignoroval v ČR běžnou praxi, že (kvalitní) magisterská práce může být navržena jako dostatečný opus k udělení malého doktorátu typu PhDr. nebo ThDr., jako se tomu stalo v případě Kačenky Klasnové-Bártové s její prací o 57 zdrojích.
Akademie pro opisující šéfy policie?
Poslední případ, který rozpoutala čtyřstránka Reflexu, bude mít jistě pokračování. Vít Bárta se proti nařčení, že od Strause opisoval, ohradil a tvrdí, že na necitovaných pasážích rovněž pracoval – údajně už v dávném výzkumu. Serveru Parlamentní listy ukázal i „důkazy“, že se na bádání podílel už v letech 1997 až 2003 a svou odbornou způsobilost dokládal slovy o čtyřech letech studií na medicíně – odtud prý rozumí biomechanice a tedy i trasologii.
Na práci Víta Bárty z Akademie policejního sboru v Bratislavě, která má 150 stran, se už u slovenského ministerstva vnitra poptávali i novináři z deníku SME. „Na základě pozitivního hodnocení obou součástí zkoušky byl Vítu Bártovi udělen akademický titul,“ uvedla tamní tisková mluvčí. List SME však napsal, že údajné opisování v obou pracích úřad nijak více nekomentoval; podezření z opisování diplomových prací při studiu na této akademii už v minulosti čelili dva nynější viceprezidenti slovenské policie...
Posuzovat akademické přehmaty a podvody není zvnějšku snadné. To, že byl Josef Dobeš špatným ministrem, je neprůstřelným faktem. To, že je Klasnová prazvláštní teoložkou, jež dokáže u soudu vyřknout v jedné větě slova Ježíš + ženský genitál, už také víme. A o záměrech Víta Bárty, jenž pod své rígo připojil legrační podpis o rozměru Bááááááártáááááááá, si už nedělají iluze snad ani notoričtí odmítači „kmentovin“ a „tendenčních článků“.
Zůstává však validní otázkou, zda se toto trio nestalo příliš vděčným terčem, na kterém se může každý vyřádit, zpranýřovat ho a zadupat do země až hanba. Těžko (v novinách) soudit. Nezavedeme akademický tribunál?
