Téměř rok po svržení Muammara Kaddáfího čekají Libyi konečně volby. Libyjci se však po půl století teprve znovu seznamují s konceptem politických stran. Nakolik bude sobotní hlasování svobodné, je otázka. Situace je totiž chaotická, část země nekontroluje Přechodná národní rada, ale ozbrojené milice, jak o tom vypovídá incident z tohoto týdne.
V pondělí Libye propustila na svobodu čtyři pracovníky Mezinárodního trestního soudu (ICC), kteří byli zhruba měsíc zadržení. Důvod jejich prodlouženého pobytu v zemi je bizarní – australská právnička Melinda Taylorová u sebe údajně měla tajný dopis pro svého klienta Sajfa Isláma Kaddáfího, syna svrženého diktátora Muammara Kaddáfího. Navíc u právníků prý bylo nalezeno psací pero, ve kterém byl skrytý fotoaparát… Do Zintánu, kde byli zástupci ICC drženi, si pro ně v pondělí přijel dokonce předseda Mezinárodního trestního soudu Sang Hjon-song.
Zadržení činitelů významné mezinárodní instituce, kteří měli diplomatickou imunitu, vyvolalo poprask a tlak na „vládnoucí“ libyjskou Přechodnou národní radu (NTC). To však moc nezabralo – ostatně, ani nemohlo. Důvod je prostý: všechny čtyři zástupce ICC zadržela takzvaná Zintánská milice neboli Zintánská brigáda. A nad tou, podobně jako nad dalšími milicemi, jež vznikly v průběhu loňského konfliktu a odmítly se po něm odzbrojit, nemá NTC kontrolu.
Pod palbou milicí
Jak však podotýká komentář francouzského serveru France24, případ Melindy Taylorové a jejích kolegů je jedním z těch, kde se zájmy Přechodné národní rady a Zintánské milice příliš nelišily. Zatímco NTC nemá radost z představy, že by Libye měla Sajfa Isláma vydat mezinárodnímu tribunálu a nechat ho soudit v zahraničí, pro Zintánskou milici je zase Kaddáfího syn jakýmsi esem v rukávu při vyjednávání s NTC. Skandální zadržení zástupců ICC určitě proces vydání prodlouží. Z podobných důvodů nemá důvěru v libyjskou justici například ani prezident sousedního Tuniska. Ten důrazně pokáral svého premiéra, který souhlasil s vydáním libyjského expremiéra Bagdádího Alího Mahmúdího a označil extradici za nelegální.
Zintánská milice patří mezi ty nejsilnější a zadržení pracovníků mezinárodní organizace nebyla její jediná eskapáda. Například letos v březnu její ozbrojenci vtrhli do luxusního hotelu Rixos v Tripolisu, který je hojně navštěvován členy NTC, a rozstříleli tam strop. K incidentu došlu kvůli několik měsíců starému nezaplacenému hotelovému účtu jednoho z jejích členů. Stalo se tak pouze dny potom, co jedna z konkurenčních milic, Misurátská brigáda, přímo dva členy NTC unesla, údajně kvůli jejich vazbám na někdejší Kaddáfího administrativu. Zajatí členové rady byli propuštěni až po intervenci jejich výše postavených kolegů.
Milice se zdaleka nepohybují pouze ve „svých“ regionech. Mají silnou přítomnost i v hlavním městě. Zintánská brigáda čítající přes tisíc ozbrojenců do dubna kromě města Zintán ovládala také letiště v Tripolisu. To sice už předala NTC, která ale stejně letiště opět svěřila jiné milici, tentokrát tripolské. Armáda je totiž stále slabá, protože kvůli tomu, že ji vedou generálové z Kaddáfího éry, se do ní nikdo z řad rebelů nehlásí.
Za pouhé čtyři měsíce po Kaddáfího smrti se západním firmám podařilo vrátit těžbu ropy do předválečného stavu
To Misurátská milice, jež má k dispozici několik stovek tanků, zase kontrolovala tamní přístav. Ke vzniku této situace došlo po bojích o Tripolis, kdy na metropoli z několika stran útočilo několik povstaleckých skupin. Ty si pak hlavní město rozdělily na jakési okupační zóny. Moc, kterou nyní ve svých rukách milice soustřeďují, je ale pouze vynucená jejich zbraněmi. U toho se ovšem jejich velitelé nechtějí zastavit. Nově mají i politické ambice. Například šéf „pobočky“ Zintánské brigády v Tripolisu hodlá kandidovat ve volbách do místní samosprávy. To samé mají v plánu i další představitelé zdivočelých paramilitatních organizací i jinde v Libyi.
Situace v Libyi téměř rok po svržení Kaddáfího je chaotická. Některé věci se však prý vrátily do normálu. Podle blogu Llywelyna Lenherta, zaměstnance libyjské pobočky organizace British Council, jež se začátkem roku opět otevřela, se na ulicích Tripolisu opět vyskytují dopravní policisté, ulice jsou relativně čisté a děti chodí do školy šest dní v týdnu a dohánějí učivo, které promeškaly v revolučním roce 2011. A pozitivní a pro někoho možná nejdůležitější je skutečnost, že za pouhé čtyři měsíce po Kaddáfího smrti se západním firmám podařilo vrátit těžbu ropy do předválečného stavu.
Konečně se bude aspoň něco volit
V sobotu 7. července pak mají konečně proběhnout volby do instituce zvané Všeobecný národní kongres (GNC – General National Congress). Zhruba 70členná Přechodná národní rada, která zatím plní jak funkci exekutivní, tak zákonodárnou, a kterou kongres a z něj vzešlý kabinet nahradí, volby již musela přesunout z června, protože země na ně jednoduše nebyla organizačně připravená. Prováděla se totiž složitá registrace voličů – těch se podle oficiálních dat zaregistrovalo přesně 2 865 937. Což je zhruba 80 procent občanů Libye způsobilých volit.
Kongres stále ještě nebude plnohodnotným parlamentem, ale pořád pouze jakýmsi odrazovým můstkem. Bude mít 200 členů, z toho 120 z nich budou nezávislí kandidáti (je jich celkem 2563) bojující o mandát v okrscích podle většinového systému, a zbylých 80 křesel poměrně obsadí politické strany (vyberou se z 349 straníků). Kongres pak sestaví nový kabinet, který nahradí exekutivní část NTC a vybere 60člennou komisi, jež během 120 dní bude muset přijít s návrhem nové ústavy. Tu bude schvalovat nejprve kongres a posléze ještě Libyjci v referendu. Do půl roku od ratifikace nové ústavy by se měly konat nové volby, tentokrát už do „skutečného“ parlamentu.
Libyjci se po půl století teprve znovu seznamují s konceptem politických stran
Spousta Libyjců se na své ve většině případů vůbec první volby těší. Už teď ale volby bojkotuje například samozvaná Kyrenajská přechodná rada v Benghází, která žádá větší autonomii pro východ země a proporčně větší zastoupení v Kongresu: za současných pravidel má nárok na 60 křesel, zatímco západ země na 100 a jih na 40. Přestože drtivou většinu Libyjců z východu autonomie je nezajímá, Kyrenajská přechodná rada se minulý týden na protest proti podle nich nespravedlivému rozdělení křesel dokonce odvážila vojensky zablokovat pobřežní silnici vedoucí ze západu na východ.
Přechodná národní rada volební pravidla několikrát měnila. Podle některých, aby zabránila příliš velkému vlivu Muslimského bratrstva. Někteří členové NTC se údajně obávali, že získá v kongresu většinu. To se podle nových pravidel nemůže stát. Muslimské bratrstvo se o 80 křesel popere například s nově vzniklou stranou bývalého šéfa Tripolské vojenské rady Abdulem Hakímem Belhadžem nebo se stranou bývalého šéfa NTC Mahmúdem Džibrílem.
Volby jsou pro Libyjce složitým procesem. Kupodivu je nedoprovázejí žádné ohromné kampaně. Libyjci se po půl století teprve znovu seznamují s konceptem politických stran. Nakolik budou sobotní volby svobodné, je otázka. Největší hrozbou je manipulace voleb ozbrojenými milicemi a jinými paramilitantními organizacemi, zvlášť v situaci, kdy jejich velitelé v některých okrscích také kandidují. Trefný je komentář jednoho z Kaddáfího bývalých poradců, jenž je také kandidátem do nového kongresu: „Milice mluví tím samým jazykem, jakým jsme mluvili my. Používali jsme sílu. Oni používají sílu. Nic se nezměnilo, jenom vlajka a hymna.“
