Nevím, zda vůbec chcete tuto glosu číst, protože ji napsal absolvent Filozofické fakulty UK. Navíc oboru úplně zbytečného. A sice etnologie – zastarale řečeno národopisu. Po úvodním varování a jisté formě disclaimeru, abychom byli féroví, pojďme k tématu. Mladá fronta DNES zveřejnila článek „Stát chce nadržovat technickým školám. Filozofů je prý moc“. Troufám si tvrdit, že článek zapadá do obecného vnímání našeho školství: vychováváme příliš nepraktických absolventů ve společenských vědách, kteří si jen prodlužují mládí, a máme nedostatek techniků.
Deník v podtitulku píše, že vysoké školy produkují množství humanitních vzdělanců, kteří „často končí na úřadu práce“. Ve fiktivní konfrontaci rektorů Univerzity Karlovy a ČVUT varuje rektor pražské techniky Václav Havlíček před katastrofou – nedostatkem studentů technických oborů. A vytýká jiným školám, že vychovávají nezaměstnané.
Je na tom kus pravdy, ale jen kus. Podle MF Dnes se ministerstvo školství spolu s Petrem Nečasem (ODS) pouští do sociálního inženýrství, když podpoří techniky a nutí humanitní obory k ústupu. „Pokud zavedeme poplatek za semestr, tak na strojní či matematicko-fyzikální fakultě bude mít symbolickou hodnotu. A naopak bude mít nesymbolickou hodnotu na právnické fakultě či fakultě sociálních věd,“ cituje premiéra deník.
Když člověk čítá, jací jsou absolventi „humanities“ budižkničemové, snad aby se zastyděl, že měl neutilitární zájem dozvídat se něco o světě a šel studovat filozofickou fakultu. V české společnosti též převládl názor, že znalost matematiky je jakousi všenápravou, která donutí znuděnou mládež k analytickému myšlení, a že jaksi ti, kteří prošli technikou či přírodovědou, jsou – zjednodušuji – „chytřejší“ a „užitečnější“.
Jaká je nezaměstnanost „humanistů“?
Také jsou prý zaměstnatelnější, jak tvrdí Havlíček. Jsou ale lidé z humanitních oborů (veřejných VŠ) takovou ohavnou zátěží? Pojďme se oprostit od dojmů a emocí a podívejme se na fakta, jak by řekla Barbora Tachecí. Podkladem budiž analýza Střediska vzdělávací politiky UK, o které jsme psali v únoru a již přikládáme opět v PDF.
Jak se to tedy má s nezaměstnaností absolventů? Na 22 fakultách humanitních, sociálních a teologických uvádějí výzkumníci nezaměstnanost hodně pod deset procent. Z těch nejznámějších fakult uveďme FF UK (tři procenta), FSV UK (dvě procenta), FHS UK (procento), FF MU (osm procent), FSS MU (pět procent) a ještě FF UP (šest procent). Pojďme na právníky: pražská univerzita vykazuje procento, brněnská pak dvě procenta nezaměstnaných. Ekonomických fakult je v zemi 23, šest fakult pražské VŠE osciluje v míře nezaměstnanosti mezi jedním až třemi procenty.
Jasnými vítězi z hlediska zaměstnatelnosti napříč obory jsou fakulty lékařské, jichž je třináct: zaměstnání najde prakticky každý; studie uvádí u všech fakult jen nula až dvě procenta! Znatelně horší je to ale u (devíti) přírodovědeckých fakult. Z těch nejznámějších: PřF UK (čtyři procenta), PřF MU (jedenáct procent), PřF UP (jedenáct procent) a třeba ústecká PřF UJEP dokonce až patnáct procent! Dobře se uplatňují lidé z devítky chemických fakult, kteří jsou bez práce jen v jednom až pěti procentech případů. Naopak vcelku špatně najdou lidé práci v agronomii; jedna z fakult Mendelovy univerzity vykazuje dle studie až 19procentní nezaměstnanost.
A konečně jsme u technických fakult. Těch je v Česku 28. A co je podstatné, nijak dramaticky se čísla neliší od humanitních fakult. Na ČVUT, jejíž rektor káral ostatní, mají fakulty při užití téže metodiky od dvou do pěti procent nezaměstnaných (výjimkou je specifická Fakulta biomedicínského inženýrství se 17 procenty). Nejlépe si vede elektrotechnika (dvě procenta). Vysoké učení technické v Brně má ukazatele od tří do sedmi procent.
Hampl: Rušení kateder vede do pekel
Snaha státu o podporu technicko-přírodovědného vzdělání je pochopitelná; filozofové nevytvoří nový lék, čip ani bezpečnější škodovku. To by zavánělo cargo kultem a amatérskou brikoláží, jak říkal Claude Lévi-Strauss. Nicméně stavět dichotomizaci vzdělání na úrovni „prospěšná technika“ a „neprospěšné humanities“ je škodlivé.
Důvodem, proč jde tolik mladých lidí na humanitní obory, je kromě jiného i to, že mají punc snadnějších škol. Ale proč by, proboha, měly být lehčí? Záleží na školách, aby se zbavily nálepky „vyššího gymplu“ a byly náročnější, aby chtěly místo vzývané matematiky jiný náročnostní filtr: logiku, systematiku, dennodenní čtení i psaní. Matematika není všenápravná. Ano, je to druh myšlení. Je potřebná a klíčová. Ani řada společenských disciplín se bez ní neobejde: stačí uvést sociologii či ekonomii.
Ale i tam, kde se nemusí počítat, mají školy vyžadovat výkon. Je zajímavé, že mezi „uvadajícími filozofy“ nebývají zmiňováni historici či jazykovědci; zkrátka proto, že ve svém oboru projdou povinnou latinou, gramatikou či sémiotikou, která jim vštěpuje řád, píli a systematičnost. Tlak na náročnost i u těchto škol by v důsledku mohl uchazeče přimět k vážnějšímu rozhodování, zda nejít třeba i na tu chemii...
Za menší zájem o přírodovědné obory nemůžou jen jejich kolegové. „Jsem přesvědčen, že je to ve skutečnosti především problém nižších stupňů školství – toho, jak jsou na středních školách lidé připraveni a motivováni pro studium. Začít zkoušet napravovat problém na úrovni VŠ tím, že bychom zavírali humanitní katedry, je cesta do pekel, protože lidi kvůli tomu stejně nepůjdou studovat to, co studovat nechtějí, co neodpovídá jejich talentu,“ řekl Právu rektor UK Václav Hampl.
Musím souhlasit. Krátce jsem studoval VŠCHT, pak na Přírodovědecké fakultě UK, než jsem se dostal na obor vytoužený: na etnologii, abych se dozvídal něco o pestrém světě lidí a jejich způsobech života. Nemohla za to ani matematika, ani zvýhodnění, ale můj zájem. Patnáct let pracuji, odvádím Česku daně a necítím se jako přebytečný „filozof“. Mimochodem, o směřování českého školství nyní rozhodují na ministerstvu ve vrcholných funkcích češtinář-historik-politolog, právník a také ekonom specializovaný na mezinárodní vztahy.
