Ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Ladislav Jakl už poněkolikáté promluvil o tvorbě amnestie. Na zásadní otázky – třeba proč bylo zastaveno stíhání osob podezřelých a někdy i již odsouzených za závažnou hospodářskou trestnou činnost – jako obvykle neodpověděl, zato dodal několik perel, které zřejmě mají zastínit zoufalé vystupování jeho nadřízeného.
Václav Klaus totiž nezažívá nejpovedenější období. Jeho obhajoba novoroční amnestie má s fakty pramálo společného a brožura Spor o amnestii připomíná spíše parodické dílo. K tomu se odstupující prezident Klaus obsesivně vymezuje vůči svému předchůdci Václavu Havlovi, vysmívá se jeho krédu o pravdě a lásce, přidává nesmyslné výkřiky o vytrhaných poličkách, které na Hradě po Havlovi našel, popřípadě prvního českého prezidenta iracionálně označuje za jakobína.
Ještě absurdnější výroky
A tak se v médiích objeví Jakl a pronáší výroky ještě absurdnější. Ve Dvaceti minutách Radiožurnálu například vysvětlil, že při psaní amnestie nemá co dělat žádný právník, že se Klaus o amnestii radil možná ve frontě na vlek na lyžích, nebo že předem věděl, na koho konkrétně se vztahuje aboliční článek, tedy zastavení trestního stíhání, přestože až dosud z Hradu jasně znělo, že o konkrétních dopadech Klausova kroku nebylo předem nic známo.
Jaklův postoj není nepodobný tomu, co lze pozorovat v českých hospodách v době přenosů fotbalových zápasů
Asi nejpůvabnější ideu Jakl vyslovil, když zdůvodňoval, proč se amnestií zabýval zrovna on. Právníkem totiž Jakl není, absolvoval fakultu žurnalistiky. (V duchu argumentace hradní squadry bychom proto mohli amnestii označit za další ránu, kterou české společnosti uštědřila štvavá médiokracie.) „Právník nejsem, ale právem se zabývám 25 let (tedy od roku 1988 – pozn. red.). Mým denním chlebem je posuzování zákonů, některé zákony jsem i sám napsal a není to pro mě úplně cizí,“ pravil ředitel politického odboru KPR v Radiožurnálu.
Tento postoj není nepodobný tomu, co lze pozorovat v českých hospodách v době přenosů fotbalových zápasů. Mnoho štamgastů se na fotbal také dívá už 25 let, dívání se na kopanou u piva je jeho denním chlebem, a během té doby určitě s kolegy mnohokrát i vymyslel lepší sestavu a taktiku, než zvolil trenér národního týmu. Že je ve sportu naprosto nevzdělaný a trénováním se nikdy neživil, nevadí – vždyť se fotbalem zabývá poctivě a dlouhodobě.
Prezident a jeho okolí dlouhodobě odmítá vysvětlovat své kroky – naposledy byli žalovaní právě za neposkytnutí informací o přípravě amnestie. Se zvolením Klausova favorita Miloše Zemana lze však na Hradě kromě bohorovnosti pozorovat i otevřený cynický výsměch občanům. Pokračující vláda „odvěkých nesmrtelných nepřátel“ (další z mnoha Klausových neologismů, tentokrát označující sousloví „partneři až za hrob“) z opozičně smluvního bratrstva nejspíš Jaklovi a jemu podobným zaručuje, že i ty nejkontroverznější kroky dosluhujícího prezidenta a jeho lidí zůstanou navěky pečlivě utajovány.
