Zákon, který ve středu prošel vládou, je natolik absurdní, že by ho poslanci měli vládě hodit na hlavu. Podpora jednotlivých obnovitelných zdrojů energie (OZE) podle něj nesmí překročit úředně stanovený roční limit. Konečným stropem těchto ročních limitů je pro každý typ zdroje příkon určený do roku 2020 národním akčním plánem. Ani o kilowatt víc! Jenže fotovoltaika už svůj strop při budování solárních velkoparků za nečinného přihlížení státu dávno překročila. Zákon tedy upravuje neexistující schvalovací proces. Bude-li se postupovat podle tohoto zákona, drobní investoři solárních článků na domovní střechy nebudou mít šanci.
Nepředstavitelně složité to budou mít i jiné OZE, které mají pro svůj rozvoj do naplánovaného stropu ještě dost časoprostoru. Taková větrná či malá vodní elektrárna se však projektuje, schvaluje a staví nejméně čtyři roky, a tak investoři, aby se do toho pustili, musejí alespoň na tu dobu znát výhled. To by ovšem podivuhodný zákon nesměl ukládat Energetickému regulačnímu úřadu, aby rok od roku měnil roční limit a reguloval počet možných přihlášek.
Výsměchem je, že ten nekvalitní a nezvládnutý akční plán byl vytvořen, aby podněcoval rozvoj OZE. Česká vláda z něj na popud navrhovatelů zákona z ministerstva průmyslu a obchodu vytváří nepřekročitelný limit. Místo aby byl pobídkou k rozvoji, slouží jako jeho brzda.
Osvícení ministra Kocourka
Lidé ze společnosti Czech RE Agency se rozhodli na překážky stavěné v Česku obnovitelným zdrojům, s nimiž se dnes a denně ve své práci potýkají, reagovat happeningem. Jeho účastníci ve středu pomocí donesených zrcátek nejprve „osvítili pracovnu“ ministra Martina Kocourka a pak se přemístili před sídlo vlády, aby nespokojenost s přístupem kabinetu k OZE vyjádřili vrháním slunečního světla, tak málo využívaného přírodního zdroje, do zasedacího sálu vlády. „Osvítit vládu“ se ovšem nezdařilo. Návrh zákona vláda postoupila sněmovně.
Osvícení ministra Kocourka
Účastníci happeningu požadovali především podporu malých lokálních výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů, které mohou jejich vlastníkům ušetřit významnou část nákladů na energie. Dále zrušení nezákonného stop-stavu připojování nových větrných elektráren a malých fotovoltaických systémů a zejména „zveřejnění pravdivých informací o skutečných celospolečenských nákladech špinavých fosilních a jaderných elektráren“ ve srovnání s pozitivními přínosy OZE.
Usilovali rovněž o zrušení finanční podpory spoluspalování biomasy s uhlím, které návrh zákona prosazuje až do roku 2015. Považují to za velmi sporné opatření, které pomáhá zaostalým uhelným elektrárnám formálně snižovat emise. V jejich neúčinných kotlích však biomasa jen proletí komínem. Přitom na trhu s biomasou toto spoluspalování blokuje příležitosti pro malé účinné zdroje a zvyšuje jim cenu paliva. Zařazení spoluspalování do dosud platného zákona bylo chytrým tahem velkoproducentů energie, jejichž nejšpinavější zdroje se tak přiživují na dotacích čisté energie. A bude to s posvěcením vlády pokračovat dál!
Vytřít zrak občanům
Z loňské malé novely převzal navrhovaný zákon opatření, které omezuje užití státem podporovaných solárních článků pouze na budovách. To je princip, který uvítali občané i většina solárních firem. Investiční horečku, která loni skončila solárním šílenstvím, nikdo nechce. Jenže režie i tvorby zákona se ujali „fosilní energetici“, jimž jsou OZE na překážku. Nikdo neudělal ani půlkrok k tomu, aby se deklarované střechy mohly osazovat solárními články. Plánuje se Potěmkinova vesnice.
Správně by se nový zákon měl jmenovat „na umrtvení obnovitelných zdrojů energie“
Nikdo z tvůrců návrhu zákona nepomyslel ani na to, že pro velké solární fasády je limit 30 kilowattů málo. Ani s fasádami vyrábějícími elektřinu se tedy nedá počítat. Takže Česko solárně ustrnulo a začne záhy v tomto směru upadat. Co nám je platné, že na každého Čecha připadá 191 solárních wattů, tedy celý panel, když ty jsou především v držení Skupiny ČEZ a velkých investorů, takže občané z tohoto rekordu (jsme druzí za Němci) nic nemají. Jen málo vskutku osvícených občanů si na střeše stačilo vybudovat solární instalaci. Ostatním nezbývá než závidět.
I s tím se však vyplatí kvůli záludnému návrhu zákona raději počkat. Pro všechny OZE končí éra povinného výkupu vyrobené čisté energie distribuční společností. Povinnost se naopak přesouvá na výrobce, tedy u malých střešních instalací přímo na občana. Státní pomoc výrobce dostane prostřednictvím takzvaného zeleného bonusu. Spotřebuje, to co potřebuje a zbytek si sám prodá. Jenže komu? Půjde na sobotní trh prodávat elektřinu?
Dosavadní zákon se jmenoval „na podporu obnovitelných zdrojů energie“. Z názvu toho navrhovaného zákona se slovo „obnovitelný“ vytratilo. Jmenuje se „o podporovaných zdrojích energie“. To je nespravedlivé. Správně by se měl jmenovat „na umrtvení obnovitelných zdrojů energie“. Tak je alespoň koncipován.
Svět má jiné starosti
Evropská asociace fotovoltaického průmyslu počátkem května zveřejnila studii, jež na základě zjištěných údajů předpokládá v příštích pěti letech rozmach fotovoltaiky z dosavadních 40 gigawattů na 200 gigawattů, z toho polovinu v Evropě. Jiří Dvořák z Ligy ekologických alternativ ze studie vybral tři hlavní faktory úspěšného růstu, jež v Česku s novým zákonem přestanou platit:
- OZE již nejsou vnímány jako kuriozita, ale jako ziskové a bezpečné zdroje ve všech regionech světa.
- Komponenty zlevňují a brzy se předpokládá dosažení takzvané Grid Parity, kdy solární proud bude stát stejně jako konvenční elektřina, což by mělo přitáhnout nové investory.
- Uvědomělí politici nastavují v klíčových zemích adekvátní výkupní ceny a jiné pobídky k rozvoji trhu, snižování cen a růstu povědomí investorů o technologii.
