Předseda Akademie věd ČR (AV ČR) profesor Jiří Drahoš poskytl 20. června ČESKÉ POZICI rozhovor, v němž současné dění kolem přípravy státního rozpočtu pro oblast výzkumu, vývoje a inovací interpretuje jako cílenou snahu o poškození či přímo likvidaci AV ČR. Mnohé formulace z tohoto rozhovoru mě nutí k reakci.
Už nějakou dobu se plně shoduji s panem předsedou na tom, že letošní proces přípravy tohoto rozpočtu je nejen nešťastný, ale i vysoce problematický. Už méně se shodujeme v tom, proč tomu tak je. Zatímco profesoru Drahošovi nejvíce vadí – jak se silně odráží i ve zmíněném rozhovoru – pokles prostředků pro kapitolu AV ČR, ke kterému proces nakonec vedl, a to lze samozřejmě chápat, mně se hrubě nelíbí něco jiného a nepoměrně vážnějšího. Nemohu se smířit s úplným ústupem od předem stanovených pravidel směrem ke zcela netransparentnímu dohadování se za zavřenými dveřmi.
Rozpočet na výzkum by měl podle platného zákona reflektovat doložitelně dosažené vědecké výsledkyV současnosti platný zákon (číslo 130/2002 Sb.) ukládá vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) připravit návrh rozpočtu takzvaných institucionálních prostředků na vědu na základě tří konkrétně specifikovaných podkladů. Jedním je mezinárodní hodnocení jednotlivých vědeckých institucí, druhým vyhlášené státní priority výzkumu. Ani jeden z těchto podkladů není v současnosti k dispozici. Občas používaný argument, že výsledky takzvaného Auditu vědy v ČR realizovaného firmou Technopolis jsou takovým mezinárodním hodnocením, lze snadno vyvrátit tím, že v tomto případě jde o hodnocení systému jako celku a nikoliv jednotlivých institucí. Nemůže tedy sloužit jako východisko pro návrh rozdělování prostředků mezi instituce.
Zbývá tedy třetí ze zákonem vyjmenovaných podkladů, kterým je zhodnocení výsledků vědeckých institucí v uplynulém víceletém období pomocí metodiky schválené vládou. Jak metodika, tak pomocí ní zpracované výsledky institucí k dispozici jsou. Rozpočet by podle platného zákona měl reflektovat doložitelně dosažené vědecké výsledky.
Jako basketbalová soutěž
Ve skutečnosti však letos koncem jara RVVI schválila návrh rozpočtu, v němž žádnou vazbu na doložitelné výsledky nalézt nelze. Osobně mám značný problém uvěřit krkolomnému ujišťování, že i tak je vše v souladu s platným zněním zákona. Jisté je, že výsledný návrh přiděluje kapitole AV ČR výrazně více (!!) prostředků, než pokud by návrh – dle zákona – odpovídal zhodnocení vědeckých výsledků. S vysokými školami je tomu právě naopak, byť v řádu stovek tisíc korun.
Celý proces lze zjednodušeně přirovnat k basketbalové soutěži, v níž se některým týmům znelíbí, že výsledky se počítají podle získaných bodů a že za koš z větší dálky jsou body tři. Místo, aby se na základě argumentace případně pravidla pro příští ročník upravila, direktoriát uprostřed soutěže určí, že se výsledky stanoví v debatě s předsedy některých klubů za zavřenými dveřmi.
Vzhledem k proceduře vzniku je zdůvodnění návrhu RVVI opravdu logicky celkem chatrné a není divu, že pan předseda v rozhovoru doufá, že se mu „podaří neodůvodněný návrh RVVI odvrátit“. Jsem však velmi zvědav, na úkor kterých výzkumných institucí se tak případně stane.
Souhrn všech vědeckých ústavů začleněných do AV ČR má dohromady podobně velký rozpočet jako Univerzita KarlovaSkutečnost, že až do letošního roku už několik let platil (respektive nabíhal) systém financování vědeckých institucí na základě doložitelných výsledků a částečně jejich kvality, je prostým vysvětlením toho, co pan předseda ve svém rozhovoru interpretuje jako cílevědomou snahu poškodit AV ČR, respektive podivení se nad tím, že financování výzkumu na vysokých školách rostlo. V podstatě jde o to, že při celkovém nárůstu vědeckého výkonu hlavních hráčů (tedy zejména ústavů AV ČR a vysokých škol) byl tento nárůst někde rychlejší, někde méně dynamický a poměry dané v minulosti uměle nastavenou startovní pozicí se mění. Při v zásadě obdobných celkových prostředcích na vědu tato skutečnost logicky a správně vede k přesunům peněz v závislosti na změnách relativní výkonnosti.
Trochu to souvisí i s některými poněkud nedoloženými tvrzeními ve zmíněném rozhovoru, například s líčením Akademie věd jako nejprestižnější či nejefektivnější vědecké instituce v Česku. Nevím, co se v tomto kontextu přesně rozumí efektivností, ale je mi nápadné, že souhrn všech vědeckých ústavů začleněných do AV ČR má dohromady podobně velký rozpočet jako vysoká škola, kterou znám nejlépe – Univerzita Karlova (UK). Ta má i srovnatelný počet vědeckých, respektive akademických pracovníků a podobný počet vědeckých výstupů v relevantních mezinárodních databázích. Jenomže UK navíc k tomu má na starosti 50 tisíc studentů.
Tak jak je to vlastně s tou efektivitou? Co se mezinárodní vědecké prestiže týče, jediný mezinárodní žebříček, který srovnává výsledky výzkumu jak vysokých škol, tak výzkumných ústavů, zařadil v roce 2010 AV ČR i Univerzitu Karlovu okolo stého místa z přibližně tisícovky hodnocených institucí.
Zavádějící srovnání
Pan předseda Drahoš varovně mluví o podprůměrném počtu výzkumníků na tisíc obyvatel v ČR, zejména ve srovnání se skandinávskými zeměmi, a dovozuje z toho, že případná redukce počtu pracovníků v ústavech AV ČR (kterou prosím pěkně tímto nechci nijak propagovat) nás od těchto vzorů ještě více vzdálí. Naprosto souhlasím s profesorem Drahošem, že nemůžeme počty pracovníků ve vědě a výzkumu snižovat, nicméně srovnání se skandinávskými zeměmi ukazuje ještě jednu důležitou věc: vědci v těchto zemích v daleko větší míře pracují na univerzitách, nikoliv v ústavech obdobných naší Akademii věd.
Akademie věd dostává ze státního rozpočtu v institucionálních prostředcích 40 procent všech svých příjmů a 25 procent získá z vlastních příjmů. Na UK vlastní příjmy tvoří zhruba 30 procent rozpočtu.Zatímco podle údajů Eurostatu pracuje v ČR ve vládním sektoru (dominantně ústavy AV ČR, i když nejenom) 10 200 z celkového počtu 52 tisíc vědců, tedy skoro 20 procent, ve Finsku je to jen 6800 z 56 tisíc (12 procent), ve Švédsku 3100 ze 77 tisíc (čtyři procenta) a v Dánsku 1400 z 53 tisíc (necelá tři procenta). Argumentovat příkladem skandinávských zemí ve prospěch početně mohutné AV ČR je proto poněkud zavádějící.
Profesor Drahoš by také rád viděl v tomto státě vysokou školu, která má podobně úspěšnou bilanci v získávání prostředků jako všechny ústavy AV ČR dohromady. Akademie věd jako celek dostává ze státního rozpočtu v institucionálních prostředcích 40 procent všech svých příjmů a 25 procent získá z vlastních příjmů. Na UK vlastní příjmy tvoří zhruba 30 procent rozpočtu, dalších 30 procent jsou prostředky na vědu a výzkum získané na základě dosažených vědeckých výsledků nebo soutěžním způsobem, zhruba necelých 30 procent představuje státní příspěvek na vzdělávání studentů (ano, peníze na studenty nejsou ani třetina rozpočtu!) a deset procent obnášejí ostatní dotace a příspěvky. Nepochybuji o tom, že podobnou skladbu rozpočtu mají i některé další univerzity. Takže?
Destruktivní krok
Pan předseda také mluví o snaze prosadit celosvětově unikátní systém, kdy by nejvyšší stupeň vysokoškolského vzdělání – doktorské studium vedoucí k titulu Ph.D. či Th.D. – mohla mít akreditována instituce, která by neměla akreditaci a nevzdělávala v nižších stupních vysokoškolského vzdělávání. Nevím, co – snad kromě zcela krátkozrakých skutečných či domnělých benefitů pro AV ČR – vede profesora Drahoše k prosazování kroku tak destruktivního pro kvalitu vysokoškolského vzdělávání.
Dále bychom prohloubili rozdělení vědců na ty, kteří kromě bádání společně s několika doktorandy nemají jiné vzdělávací povinnosti, a na ty, kteří na vysokých školách kromě své vědecké práce nesou nemalou zátěž péče o pregraduální studenty. Vážně by tak hrozila postupná destrukce kvality zejména magisterského studia. A bez kvalitního magisterského studia je dobrá doktorská příprava jen iluzí.
Údajná větší byrokracie na vysokých školách oproti AV ČR je – mírně řečeno – neférová poznámkaTo mě vede k předposlední poznámce (i když by jich mohlo být ještě více): Údajná větší byrokracie na vysokých školách oproti AV ČR je – mírně řečeno – neférová poznámka. Ano, samozřejmě je co zlepšovat a možná nám to jde pomaleji, než by mohlo. Ale pan předseda opravdu nejspíš nemá ani tušení, jak velkou administrativní zátěž představuje zodpovědnost právě za činnosti, kterými se AV ČR a vysoké školy liší, totiž výuku.
Spravedlivé a transparentní přijímací řízení, zabezpečení celé výuky, dohledatelné a doložitelné zkoušky, příprava rozsáhlých a podrobných podkladů pro akreditační řízení, pravidelné hodnocení výuky, přesné záznamy o průběhu obhajob a státních zkoušek atd., vyplácení stipendií, vydávání desítek tisíc rozhodnutí, dokladů, diplomů a podobně – to vše pochopitelně musí mít solidní administrativní podporu. Odvozovat z toho větší byrokracii ve vědecké práci je nesmyslné.
A na závěr nezbývá než oponovat tvrzení, že „silná Akademie věd je garantem skutečné a dlouhodobé prosperity České republiky. Bez silné akademie bychom brzy ztratili civilizační, industriální a intelektuální konkurenceschopnost“. To je nepochybně pravda pro silnou VĚDU a také pro kvalitní vzdělávání, zejména univerzitní. Tvrdit toto jen o AV ČR je ale velmi zavádějící. Odporuje to i zkušenosti mnohých států, které nepochybně dlouhodobě prosperují a mají vysokou míru civilizační, industriální a intelektuální konkurenceschopnosti, ale nemají silný ekvivalent Akademie věd.
Raději společně ve prospěch vědy
Je mně velmi líto, že po zveřejnění rozhovoru s předsedou Akademie věd nemohu jinak, než s ním veřejně polemizovat o takových věcech, zda mají být pravidla dodržována (a v případě potřeby zlepšována), anebo spíše obcházena. Mnohem raději bych s ním vystupoval společně a jednotným hlasem ve prospěch kvalitní vědy a její adekvátní veřejné podpory. Místo toho jsme konfrontováni s podivnou obhajobou jedné formy institucionálního uspořádání, která je ztotožňována s vědou jako takovou.
To vše samozřejmě vůbec nic nemění na tom, že si velmi cením vědecké práce mnoha špičkových odborníků pracujících ve vysoce respektovaných ústavech AV ČR, mezi nimiž mám i řadu přátel a kolegů. Vždy také vítám, plně podporuji a budu podporovat všechny případy plodné spolupráce univerzitních pracovišť a akademických ústavů.
