KOMENTÁŘ Václava Hořejšího / Před nedávnem jsem si na ČESKÉ POZICI přečetl rozhovor s ing. Zbyňkem Frolíkem, ředitelem firmy Linet vyrábějící inovativní nemocniční lůžka, o některých otázkách podpory výzkumu a vývoje. Na podobné téma poskytl pan inženýr rozhovor také Českému rozhlasu.
Pan Frolík je mimořádně úspěšným podnikatelem; obzvláště obdivuhodné je, že se dokázal ve světovém měřítku prosadit především na základě originálních inovací založených na vlastním firemním výzkumu a vývoji. Inu, asi se zde projevuje to, že původně pracoval v Akademii věd… (Trochu mě mrzí, že firma tohoto člena vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace a laureáta prezidentské medaile Za zásluhy nedávno přesídlila do Nizozemska.)
V obou rozhovorech se pan inženýr projevil jako zastánce názoru, že by stát z veřejných prostředků měl přispívat podnikům na jejich vývojové a inovativní aktivity (přirovnával to k „hnojení pole“, které pak přinese větší úrodu). S tímto podle mě velmi sporným názorem, prezentovaným na ČESKÉ POZICI mnohem agresivněji také docentem Jiřím Ciencalou, jsem již polemizoval.
Ing. Frolík v obou rozhovorech vyjadřuje také určité pochybnosti o některých „velkých“ projektech výstavby výzkumných infrastruktur z programu Výzkum a vývoj pro inovace, včetně projektu BIOCEV (Václav Hořejší šéfuje instituci, která je příjemcem dotace, a z tohoto titulu je dočasně, dokud není jmenován ředitel BIOCEV, předsedou Rady BIOCEV – pozn. red.). Pokoušel jsem se na ČESKÉ POZICI uveřejnit o současném stavu tohoto projektu a jeho perspektivách obsáhlý článek, ten však nebyl redakcí přijat (uznávám, že se sem svým stylem moc nehodil…). Publikoval jsem jej proto jinde pod názvem „Projekt BIOCEV se naplno rozjíždí“.
A co takhle homeopatika a horoskopy?
Rád bych se jen krátce a trochu s nadsázkou zastavil u jedné věty z rozhovoru se Zbyňkem Frolíkem. Na otázku, jak by jeho firma mohla spolupracovat s Akademií věd při snahách o vývoj ještě dokonalejších nemocničních lůžek, mimo jiné říká:
„Existují třeba patogenní zóny, jež možná ovlivňují vznik onkologických onemocnění, dráty v místnosti vyzařují elektromagnetická pole a vzniká možná škodlivý elektromagnetický smog.“
Pan inženýr tedy navrhuje, aby se pracovníci Akademie věd pustili konečně do něčeho smysluplného s komerčním potenciálem – výzkumu geopatogenních zón! Takový výzkum by měl ještě další velkou výhodu – zajisté by mohl badatelům přinést i prestižní ocenění cenou Bludný balvan spolku Sisyfos. Ostatně dobře si vzpomínám, jak si Václav Havel v nějakém televizním pořadu liboval, že se mu začalo lépe spát poté, co mu senzibil doporučil posunout postel o několik metrů z dosahu patogenní zóny!
Možná bychom tuto myšlenku mohli ještě dále rozvinout: ona chytrá nemocniční lůžka firmy Linet by mohla být vybavena nejen detektory patogenních zón, ale také automatickými dávkovači homeopatických léků a výstražnými indikátory upozorňujícími na rizikové postavení hvězd vzhledem k horoskopu pacienta.
Zcela nezištně bych poskytl ing. Frolíkovi k lepšímu ještě poslední nápad – navázat spolupráci s úspěšným podnikatelem Jiřím Langem, jehož firma je členem Asociace inovativního podnikání. Ten se zaměřil na světově unikátní inovativní produkty, které pomocí jedinečné nanokvantové technologie dokážou spoustu věcí: zvyšují osobní i kolektivní výkonnost s nižší únavností, životní prostředí, pracovní prostředí, zdraví, kvalitu života, elektrickou vodivost, produktivitu, výkonnost, rentabilitu, obraty, zisky, a naopak snižují náklady, spotřebu, únavu, ztráty, rizika a nemocnost. (Tento aplikovaný výzkumník je ostatně také laureátem výše zmíněného sisyfovského ocenění.)
Myslím, že nemocniční lůžka vybavená těmito doplňky by neměla konkurenci!
