Server Aktuálně.cz zveřejnil ve čtvrtek 13. března pozoruhodný rozhovor s českým ukrajinistou Davidem Svobodou o kontroverzním ukrajinském nacionalistovi Stepanu Banderovi. Svobodův Bandera je romantický terorista, ale především prostě jen romantik, který vyrůstal mezi Ukrajinci ujařmenými Polskem, bolševickým Ruskem, Rumunskem a Československem.
Svoboda popisuje Banderu jako muže, který se nenarodil pro demokracii: „Osvobozující účinek mělo podle Bandery pouze násilí a teror.“ A dodává: „Byl nesnášenlivým násilníkem. Z jeho popudu byly spáchány zločiny na Ukrajincích, ale i na lidech jiných národností.“
Pro Svobodu je Bandera rytířem smutné postavy a jeho záměrem je sejmout z tohoto ukrajinského nacionalisty a zakladatele banderovců mytologický nános, který na něm ulpěl. Chce otupit hrot ruské propagandy vůči ukrajinským demonstrantům a na Banderu pohlížet neideologicky a objektivně.
Zamlčování faktů
Nic proti tomu. Proč nemluvit o Banderovi jako o romantickém teroristovi, patří-li lyrika a násilí koneckonců k sobě? Není náhoda, že například šéf gestapa Heinrich Himmler u sebe nosil výtisk jedné z nejposvátnějších knih hinduismu Bhagavadgítu. Vraždění není nic pěkného, a proto člověk potřebuje mít pocit něčeho vyššího, aby mohl vraždit. Třeba pocit, že vraždí pro národ nebo pro ideu, a ideu často dodává nějaký poeta.
Zdá se, že Ukrajinista David Svoboda některá fakta o Stepanu Banderovi zamlčuje, aby mohl prosadit vlastní názor na něhoNemám nic ani proti postavám smutných rytířů, kteří se narodili v zemích, jež ničí mocné říše, proti čemuž se demokracií příliš nezmůže. A jednou z takových zemí byla třeba Ukrajina v době tvrdého drcení v rámci Sovětského svazu. Vadí mi však, že Svobodova rozprava o Banderovi se pouze tváří, že je objektivní. Je mi záhadou, proč se v rozsáhlém rozhovoru neobjevuje ani jedna explicitní zmínka o Banderově spolupráci s nacistickým Německem. A je mi to záhadou o to více, že je v rozhovoru naopak pasáž o Banderově pobytu v koncentračním táboře v Sachsenhausenu…
Banderův vztah k nacistům však nebyl omezen pouze koncentračními tábory. Co třeba Banderovo vůči Hitlerovi servilní provolání ukrajinské státnosti z roku 1941, kterým chtěl Ukrajinu začlenit do Hitlerem budovaného „nového řádu“? Kdyby moralizující Svoboda toto Banderovo propojení s nacistickým Německem uvedl, vyvolalo by to otázky, kterým se však vyhýbá:
- Lze se spojit v boji proti stalinskému režimu s Adolfem Hitlerem?
- Lze mít pro takový krok pochopení?
- Může se takto rozhodnout rytíř smutné postavy?
- Je možné akceptovat (třeba z pragmatických důvodů) vraždění na základě rasy, abychom unikli vraždění stalinskému?
Teprve pokud odpovíme kladně, můžeme, postoupit dál a mluvit o poetice rytířů smutné postavy a romantických teroristů.
Diskuse o Banderovi, k níž Svoboda vybízí, je relevantní (ostatně jako diskuze o čemkoli). Jsem přesvědčen, že neexistují předem dané „pravdy“ o nikom, ani o Banderovi, existují jen společností momentálně akceptované argumenty či převažující významy jednotlivých událostí a historických postav. Proto klidně seriózně argumentujme a například tvrďme, že Bandera byl rytíř smutné postavy i ukrajinský hrdina, či naopak zloduch ukrajinské historie.
To však David Svoboda nedělá. Je totiž třeba uvádět všechna známá fakta, vážit je a až poté dospívat k závěrům. Zdá se však, že Svoboda bohužel některá fakta odsouvá do stínu, aby mohl prosadit vlastní názor na tohoto ukrajinského nacionalistu.
