Jak vypadá čínské Silicon Valley?

Okno opulentní restaurace v 99. patře druhé nejvyšší budovy Šen-čenu, mrakodrapu KK100, nabízí fascinující výhled. Na jednu stranu je vidět zářící a téměř nekonečné město, kde rostou mrakodrapy jako houby po dešti a na jehož okraji se to hemží továrními halami. Na straně druhé je tmavý pás země, který Šen-čen, technologický pupek Číny, odděluje od sousedního Hongkongu.

Jedno z hlavních světových finančních center a možná nejdůležitější technologické centrum světa tu žijí ve zvláštní symbióze. Ultramoderní Šen-čen je určitou protiváhou historií protkaného, úctyhodného a luxusního Hongkongu, představuje dynamický svět 21. století v celé jeho nahotě. Tady vznikají technologické produkty pro celý svět, ve stovkách továren v okolí města panuje zběsilé pracovní tempo a historii a tradici si ve městě připomínají místní a turisté jen díky obřímu skanzenu, který patří k nejpopulárnějším zábavním parkům Číny. Není to hezké město, ale v duchu svého technologického zaměření se neustále mění. A to divokým tempem. Ještě v roce 2015 byl zmíněný mrakodrap KK100 místní nejvyšší budovou, ale od loňska to už neplatí.

V roce 2016 se po celém světě postavilo 128 mrakodrapů. Z toho 84 jich bylo v Číně a rovnou jedenáct právě ve městě Šen-čen. Tato neustále rostoucí megapole tak postavila více výškových budov než Spojené státy a Austrálie dohromady. A jedna z nových budov výškou překonala štíhlý KK100. V souvislosti s Čínou se často mluví především o Pekingu, Šanghaji a případně Kantonu, Šen-čen ale v technologiích hraje minimálně stejně důležitou roli.

Hardwarový pupek světa

Šen-čenu se dnes přezdívá „hardwarové Silicon Valley“. A podle mnohých název odkazující na křemíkové údolí odpovídá realitě více než samotná legendární oblast v Kalifornii. Zatímco dnešní americké Silicon Valley se točí zejména kolem softwaru, služeb či rizikového kapitálu, Šen-čen skutečně je o křemíku, hardwaru a všemožných fyzických součástkách, to vše s připojením do sítě.

„Šen-čen je první místo, kam dnes jít za hardwarem. Je zde všechno, dodavatelský řetězec, výroba, prodejci, výzkum a vývoj, firmy i startupy,“ říká Jan Šmejkal, který v této čínské metropoli žije a v rámci projektu Startup Grind pomáhá lidem s orientací ve zdejším technologickém světě.

Šen-čen byl ještě před 40 lety shlukem malých rybářských vesnic, nyní už má více než dvanáct milionů obyvatel. Jihočínská oblast v deltě Perlové řeky bývala chudou oblastí, čínská vláda z ní nicméně v roce 1980 udělala první speciální ekonomickou zónu. Ta v tamním komunismu vytvořila jistou formu kapitalismu a Šen-čen se začal otevírat světu a obchodu.

V okolí Šen-čenu vyrostla řada továren na elektronické produkty. Západní firmy se sem rychle nahrnuly s vidinou levné pracovní síly, a do Číny se tak postupně dostaly peníze a v průběhu času i know-how a ambice dělat něco více. Zatímco Západ se dobrovolně vzdal výroby elektroniky s tím, že peníze jsou ve vrstvě nad ní (služby, software), Šen-čen si tuto pozici stále drží, a navíc kolem toho vystavěl veškeré podhoubí.

Od výroby k výzkumu

„Největší výhodou celé oblasti je to, že zde funguje kompletní ekosystém schopný efektivní výroby prakticky čehokoliv a také dodávající všemožné komponenty,“ popisují například zástupci české společnosti Angee, která se v oblasti rozhodla vyrábět u partnera Sky Light Holdings svůj stejnojmenný „chytrý válec“ fungující mimo jiné jako bezpečnostní prvek do domácností.

„Navíc to není jenom o výrobě. Stále více čínských výrobců má vlastní výzkumná a vývojová centra, kde vyvíjí specifický software a hardware s přidanou hodnotou,“ doplňují v Angee. Tato R&D centra už využívají i technologické firmy z Tchaj-wanu, Singapuru, Hongkongu a dalších zemí. Do skládačky zapadá i pokrok v oblasti designu. Šen-čen je rovněž napojený na pár desítek kilometrů vzdálený Hongkong, jeho finanční kapacity a obrovský dopravní hub.

Mít toto všechno na jednom místě má kromě sdílení informací a zkušeností jednu zásadní výhodu – rychlost. Debaty v Číně se zahraničními firmami mají jedno společné: to, co by na Západě trvalo několik měsíců, lze v Šen-čenu zvládnout za měsíc. Prototypy lze vyrobit hned, součástky sehnat okamžitě. Výrobek je možné dostat do produkce za dva až tři měsíce. To do města přitahuje technologické podnikatele z celého světa. V Šen-čenu už je podle statistik více než milion malých a středních firem. Kolem 20 procent nových firem zakládají lidé ze Spojených států, aktivní jsou také Britové a další národy.

Síla hardwarového ekosystému Šen-čenu je vidět i v historických detailech. V zapadlejších uličkách je ještě občas možné narazit na prodejce, kteří vám funkční čipy prodají na váhu. Jsou zde také fyzické několikapatrové „obchoďáky“. V tom nejslavnějším v části Huaqiangbei se počet prodejců pohybuje kolem tisícovky. Je těžké zde něco nesehnat. A když se to skutečně stane, místní prodejci dokážou díky svým vazbám na vlastníky továren velice rychle zjednat nápravu a zboží v řádech jednotek dnů obstarat.

Propletenec podobných kontaktů je pro Šen-čen výhodou ženoucí pokrok rychle dopředu. Pro lidi ze Západu už to ne vždy musí být pochopitelné a podle místních je třeba se pořádně zorientovat, jinak námluvy s obchodními partnery nemusejí být přínosné.

„Mám řadu známých, se kterými si vyměňujeme informace. Patří mezi ně vlastníci a provozovatelé továren, inženýři, opraváři hardwaru, prodejci a pár přepravců,“ popisuje v Šen-čenu jeden z vlastníků dvou továren na elektroniku, který chce být prezentován pouze jako pan Xu. „To, co tady umíme velice dobře, je zefektivnění a snížení nákladů. Díky výzkumu a vývoji navíc dokážeme zvyšovat kvalitu a nad původními produkty vystavět své inovace. Díky propojenosti a tomu, že máme vše na jednom místě, dokážeme být velice rychlí.“

Jinými slovy, postupné kopírování v hardwarových továrnách v Šen-čenu vytvořilo generaci technologických podnikatelů, kteří už nemusejí jen kopírovat, ale postupně na sebe nabalili vlastní inovace. Lidé se něco naučí v továrně, řeknou si, že to zvládnou také, navíc rychleji a levněji, a vydají se podnikat.

Šančaj a sebevědomí

Západní mentalita může kopírování know-how říkat krádež, v Číně tomu ovšem říkají „šančaj“ a o krádež podle nich nejde. Inspirují se a vylepšují, sdílejí informace. Debaty s výrobci v Šen-čenu se navíc často stočí směrem k tomu, že Spojené státy mají zbytečně přebujelý aparát patentových práv a podobně, a to brání inovacím a rychlému rozvoji.

„S možnými partnery v Číně jsme jednali. Chtěli, ať jim pošleme veškerou dokumentaci a podobně, a mluvili o tom, že patenty z Evropy u nich neplatí,“ popisuje například David Miklas, který založil společnost be3D vyvíjející 3D tiskárny. Nakonec se dělají v Kralupech nad Vltavou.

Na Šen-čenu a Číně obecně je vidět i to, že tato země získává větší sebevědomí. To, že je někdo nebo něco ze Západu, už nemusí hrát takovou roli. Na vzestupu je určitý nacionalismus a moderní čínské oddechové filmy vykreslují třeba to, jak se čínská studentka vydá do Ameriky, tam se jí stane něco ošklivého, tak se vrátí domů a začne se jí dařit. „Spojené státy už nejsou zemí neomezených možností, dnes je to Čína,“ hlásají postavy v těchto filmech.

Do Číny se tak po studiích vracejí mladí lidé, kteří už mají své vzory jako zakladatele Alibaby, Tencentu, dronů DJI, Huawei, Xiaomi a tak dále. Vláda je podporuje v podnikání, a čínské školství je navíc postaveno tak, že z univerzit vycházejí lidé zdatní v matematice a technice, takže není problém najít inženýry.

Kultura podnikání do Číny dorazila, z vlády tečou peníze na všemožné (a občas prázdné) technologické konference a Šen-čen je plný hardwarových akcelerátorů, inkubátorů a co-workingových center. Číňané navíc začínají více kupovat domácí výrobky – proto lze sledovat například i propad Applu na tamním trhu.