Obětí sexuální revoluce je žena

Kniha Une jeunesse sexuellement libérée (ou presque) (Sexuálně osvobozená mládež /anebo téměř/) Thérèse Hargotové vyvolala ve feministickém hnutí pozdvižení. Hargotová se totiž považuje za feministku nového typu, která na rozdíl od těch výstředních čtvrté generace požaduje tradiční postavení žen. Francouzský časopis Les Inrocks ji označil za „puritánskou“ feministku.

Hargotová vyučuje sexuální výchovu na prestižním gymnáziu Stanislas v Paříži a vede soukromou sexuální poradnu. Hargotová analyzuje sexuální revoluci ve Francii v roce 1968, jež vymanila sex z tradičního pojetí, a zamýšlí se, zda toto osvobození přineslo lidem štěstí, jak hlásali její představitelé.

Pornografie

Hargotová uvádí příklady z vlastní praxe a poukazuje na problematické chápání rovnosti muže a ženy, protože se opírá pouze o teorii. Oficiálně sice rovnost existuje, ale přirozené rozdíly mezi mužskou a ženskou psychikou jsou nepopiratelné. Zatímco se francouzští teenageři předhánějí, kolik měli dívek (čím více, tím jsou úspěšnější a atraktivnější), dívka s mnoha partnery je považována za „lehkou“. Současný model rovnosti se tedy neuchytil.

Hargotová kritizuje sexuální revoluci a jejím tématem je rozšíření pornografie díky internetu a v poslední době i chytrým telefonům. Hargotová není pro zákaz pornografie, s výjimkou dětí, ale zamýšlí se, jak mění pohled na ženu. Pornografický průmysl útočí především na mužskou představivost, a aby ji mohl rozvíjet, unifikuje sexuální praktiky a přání.

Podle Hargotové je prvním důsledkem sledování pornografie znásilnění představivosti a druhým neschopnost dosáhnout sexuálního uspokojení. Profesionální pornografie představuje nedostižný ideál a běžný pohlavní styk je zklamáním, protože neodpovídá výkonům profesionálů. Třetím důsledkem je závislost na ní, protože pornografický průmysl stejně jako každý jiný o ni usiluje.

Hledání ideální lásky

Pornografie podléhá zákonům reklamy a trhu, a proto se nabízí otázka, nakolik přispěla k sexuálnímu osvobození. Určitě ne tím, že vytvořila u části mládeže závislost, jež zmenšuje cíl této revoluce – svobodu. Další obětí sexuální revoluce je partnerský vztah. Navzdory rozšíření pornografie si mládež si klade sentimentální otázky – například, jak říct druhému o své zamilovanosti.

Mít s někým vztah obsahuje štěstí, ale jen pokud je pocit zamilovanosti autentický. Ve skutečnosti je dnes narcistický, protože o jeho autentičnosti rozhoduje každý sám. Pokud se tento pocit změní, není žádný důvod ve vztahu pokračovat. Proto jsou současné partnerské vztahy vratké.

Jednou z příčin je znehodnocení celibátu – v důsledku sexuální revoluce nemá tato volba v životě místo. Díky antikoncepci je milostný život osvobozen od přirozené odpovědnosti mít děti. Partner představuje základní potřebu člověka být milován, dnes však jde pouze o iluzi, protože toto naplnění zmizí, jakmile se změní city. Sexuální revoluce neosvobodila od základní potřeby být milován, ale vyvolala hledání ideální lásky, která nemá nic společného s realitou.

Zdrženlivost a věrnost

Dalším tématem Hargotové je vztah sexuální revoluce k homosexualitě. A v kapitole Být, či nebýt homosexuálem – otázka, která nemá být položena ukazuje rozpor v dnešním vnímání vlastní identity. Obecná otázka identity je zakázaná. Ptát se například, co znamená národní identita, může vést k nařčení z fašismu. Jedinou oblastí, kde má tato otázka smysl, je homosexualita.

Hargotová vidí souvislost mezi pornografií a sexuální identitou, protože se setkává s případy, kdy sledování homosexuální pornografie vede k otázce ohledně vlastní identity: Pokud se mi líbí tento typ pornografie, jsem homosexuál? Problémem není homosexualita jako taková, ale omezení vlastní identity na sexuální zkušenost. Hledání vlastní identity se však nemůže omezovat na sexuální identitu, a proto tato otázka nemá být kladena existenciálně.

Dalším problémem je sexuální výchova ve školách, jež se dnes omezuje na použití prezervativu a nebezpečí AIDS a navíc je cílem reklamních kampaní, často z veřejných financí. Pařížská radnice například nechává každý rok vylepovat plakáty, že je třeba při pohlavním styku ochrana. Kvůli minimalizaci sexuální výchovy na ochranu při sexu se zapomíná na témata, jako je partnerské soužití.

Opomíjí se, že nejbezpečnější sex není záležitostí ochranných prostředků, ale zdrženlivosti a věrnosti. Hargotová přidává úsměvný argument – použití prezervativu je jednoduché a navíc vysvětlené na obalu. Člověk, který neumí číst nebo nechápe obrázky, by si měl rozmyslet pohlavní styk.

Antikoncepce

Současné feministky sloganem „Moje tělo mi náleží“ zdůrazňují, že pouze žena rozhoduje o svém těle. Rozhodování o vlastním těle však ovlivňuje, co je ženské tělo. Kriteriem pro moderní ženu je, že se sexem souhlasí. Nakolik však jde o vědomý souhlas u 14leté dívky, která nabídne soulož svým stejně starým spolužákům? Otázku lze položit obecně: Je třeba vědomého souhlasu, aby se oddělil sexuální akt od početí? A nakolik lze dnes odmítnout sexuální revoluci? Líbivé svobodné rozhodování se rychle rozpadá, protože jednat svobodně mohou dospělí lidé, nikoli adolescenti.

Jedním z pilířů sexuální revoluce je antikoncepce jako nejlepší řešení, jak si užít a uniknout následkům v podobě dětí. Hargotová upozorňuje na malou informovanost o rizicích jejího používání. Nejde jen o obtížně prokazatelnou neplodnost, kterou může způsobit i vyšší věk žen, ale i o jiné dopady.

Podle oficiálních údajů ve Francii zemře ročně 20 dívek na následky antikoncepce. To je sice málo ve srovnání s jejím rozšířením, navzdory tomu by ženy o tomto riziku měly vědět. Toto číslo se často marginalizuje, což podle Hargotové jen zdůrazňuje cynický postoj k lidskému životu. Dvacet lidských osudů se promění ve statistické čísílko. Navíc antikoncepce nemůže být obecným řešením, protože je třeba brát v úvahu věk ženy.

Mnoho dětí se dříve považovalo za požehnání, dnes se však velké potomstvo stává nežádoucí. Dítě je navíc považováno za zlo nebo překážku. Antikoncepce kromě toho často mění libido ženy. Což je paradoxní, protože důvodem používání antikoncepce je si co nejvíce užít. Co si počít, když žena v důsledku hormonálních změn libido ztratí?

Rodina versus kariéra

Hargotová se věnuje i potratům, jež považuje za „pozáruční servis“ k antikoncepci. Pokud antikoncepce zklame, je možné radikální řešení v podobě potratu. Pokud žena tuto možnost nevyužije a zůstane těhotná, jde o důkaz, že dítě chce. Hargotová se zamýšlí, zda je smyslem potratů ukázat, že dítě je chtěné, a byly-li děti chtěné i v době zákazu potratů.

Ukazuje to na sobě, protože první dítě měla ještě za studií na vysoké škole. Její velké břicho vyvolávalo otázky: Jak se jí to neštěstí přihodilo? Neumí používat antikoncepci? Proč nepotratila? Hargotová píše, že její dítě bylo chtěné, protože už byla rok vdaná. Antikoncepce a potraty ukazují postmoderní nestálost přání člověka a posilují jeho iluzi, že si může dělat, co chce. Toto naivní přání má jediný důsledek – nezodpovědnost.

Hargotová se také zamýšlí nad stereotypy a feminismem v současné společnosti. Obětí sexuální revoluce je žena, protože o všem rozhoduje – s kým bude mít pohlavní styk, o antikoncepci a poslední slovo má i o potratu. K početí dítě jsou však třeba dvě osoby, a proto je Hargotová pro obnovení odpovědnosti obou partnerů.

Feminizace mužů společnou odpovědnost neposiluje, navíc rozhodnutí mít dítě je pro ženu mnohem závaznější než pro muže. Je jen málo žen, které mají rodinu i kariéru. Pro většinu současných žen je to volba. Pokud se rozhodnou pro kariéru, riskují, že nebudou mít rodinu, navíc jejich rozhodování omezují biologické hodiny. Kromě toho je sázka na kariéru v dnešním ekonomickém světě nejistá a skrývá přesvědčení, že štěstí se měří penězi, což je iluze.

Ani rozhodnutí pro rodinu však není dnes pro ženu výhrou, protože společnost nepovažuje tuto činnost za produktivní a chápe mateřskou dovolenou jako čas odpočinku. Současné feministky bojují především za ženu, která si vybrala kariéru, zatímco žena-matka zůstává v pozadí jejích zájmu. Thérèse Hargotová nepředkládá mnoho řešení současné krize, ale jedno ano – společnost by měla více zdůrazňovat sociální vzdělávání, v jehož předávání hraje největší roli matka. Nový feminismus má proto především hájit roli matky v rodině.