V pěkném článku o právu na luxus upozorňuje Lenka Zlámalová na relativní půvab luxusního zbytného zboží, na jeho statutární symbolickou hodnotu i devalvaci. Jakmile však přijde na téma lidské spokojenosti zaplete se se špatným českým chápáním anglického slova happy a happiness a začne mluvit o štěstí. Štěstí, muška jenom zlatá, je v češtině absolutní výraz jako anglické bliss, joy, vypůjčená nirvana nebo beatific vision. Happy znamená anglicky jen spokojený, v pohodě a lze je nahradit obyčejným "are you all right?" Jen výjimečně lze překládat jako šťastný – v případě šťastného manželství, šťastné náhody nebo výhry, případně ironizovat - Šťastný Jim.
Pokud jde o indexy a tabulky spokojenosti či výrazy jako "štěstí masového luxusu" tak to nezní česky hezky a "světová databáze štěstí" či "úroveň štěstí," "sledované období štěstí" už nedává v češtině vůbec žádný etymologický smysl a to nejen proto, že Češi dobře ví, že opravdové štěstí v tomto slzavém oudolí být nemůže.
Pokud jde o indexy a tabulky spokojenosti či výrazy jako "štěstí masového luxusu" tak to nezní česky hezky a "světová databáze štěstí" či "úroveň štěstí," "sledované období štěstí" už nedává v češtině vůbec žádný etymologický smysl a to nejen proto, že Češi dobře ví, že opravdové štěstí v tomto slzavém oudolí být nemůže.
