Poslanec KSČM trýznil vězně

„Byl neuvěřitelně aktivní. Jeho smysl pro spravedlnost nelze pojmenovat jinak než šikana. Neustálými kázeňskými tresty jen zhoršoval život vězňů,“ vzpomíná Gruntorád, který v Minkovicích seděl v letech 1981 až 1983.

Vondruška včera svůj mobil nezvedal. Už ve čtvrtek ale v Denících Bohemia popřel, že by se někdy dopustil šikanování vězňů a rozdával zbytečné tresty.  Gruntorád má ovšem na „bachaře Filipsa“ úplně jiný názor. Vondruška ho třeba neustále posílal na samotku kvůli tomu, že během práce nedokázal plnit normu. „Jsem levák a na stroji pro praváky jsem normu prostě splnit nemohl,“ krčí rameny disident.  Na dvacet dní do „díry“ ho Vondruška poslal i na Štědrý den roku 1982. Z vězeňských materiálů plyne, že trest dostal Gruntorád za to, že se „dostavil do kanceláře vychovatele nepředpisově ustrojen“. Kvůli zimě si totiž pod oblečením nechal kalhoty od pyžama.
„Byly to opravdu hezké Vánoce. Okno nešlo zavřít a já se ráno probudil zasněžený. Místo záchodu tam byla díra do země, která v zimě zamrzala a v létě z ní lezly krysy. Spalo se na betonovém kvádru uprostřed, na který se večer položila prkna. Matrace nebyly,“ dodává Gruntorád.

 Vondruškovi spolustraníci problém v jeho vězeňském angažmá v Minkovicích nevidí. „Už před volbami jsme samozřejmě věděli, že dělal ve věznici vychovatele. Jakékoliv šikanování vězňů vylučuje a my mu pochopitelně věříme. Pokud má někdo výhrady, musí se obrátit na soud,“ řekla LN mluvčí KSČM Monika Hoření.

Minkovické vězení bylo podle Gruntoráda jedno z nejtvrdších. „Vězni i dozorci tam většinou chodili za trest. Práce se nedala stihnout, a navíc tam byla pořád zima,“ popisuje podmínky v Minkovicích Gruntorád. Vězni tam brousili pro podnik Preciosa křišťálové lustry. Norma byla podle Gruntoráda trojnásobná oproti civilistům. Šéfové věznice prý také odsouzence zapřahali do sněžních pluhů, aby ušetřili naftu.

 Bachaři včetně Vondrušky se podle Gruntoráda zaměřovali na politické vězně. „Představte si, že jdete z práce a dozorce ukazuje -vy, vy, vy - a vybere tři lidi. Ti se svléknou do naha a na takovém pódiu ukazují, že nic neschovávají v konečníku. Lidi jako já jsme byli vybíráni pořád,“ vzpomíná.  Takové jednání Vondruška ve svém vyjádření popírá. „Rozhodně tam neseděli žádní beránci. Vrahů tam bylo nemálo. I pár za trestné činy proti republice. Nedělali jsme mezi nimi rozdíly,“ hájí se Vondruška.