Povinné nošení přileb škodí

Fakt, že cyklistická přilba podstatně zmírňuje následky kolizí, je nesporný. V Austrálii už na počátku devadesátých let převážil názor, že když se ježdění bez přilby zakáže, klesne počet vážných úrazů a sníží se náklady na zdravotní systém. Byla tato kalkulace chybná? Nejspíš ano. 

Málokdo totiž počítal s tím, že restriktivní zákon znatelně sníží chuť mnoha lidí vůbec na kolo usednout. Aby kvantifikoval následky tohoto jevu, vytvořil matematik Piet de Jong z Macquarie University v Sydney model, jehož parametry, jako je odklon od cyklistiky vyvolaný přísným zákonem, náklady způsobené nehodami, cena léčby a zlepšení zdravotního stavu, se mohly v širokých intervalech měnit.
 
V těchto oblastech totiž panuje značná nejistota. Při zdůvodňování zákazu jízdy bez přilby se často argumentovalo studií z vědeckého časopisu New England Journal of Medicine z roku 1989, podle které helma snižuje riziko poranění hlavy o 85 procent. To skeptici považují za přehnané.

Na druhé straně lze jen těžko odhadnout, kolik cyklistů zákon ze silnic opravdu vyhnal. Statistika v medicínské publikaci British Medical Journal pokles v některých australských městech odhadla na 20 až 40 procent. Není ale jasné, jestli jde o trvalý jev, nebo jen o krátkodobý výkyv.

De Jongovým přínosem je, že zkombinoval shromážděné důkazy a propočetl varianty s různými hodnotami vstupů. Pro USA de Jongovi vyšla nejpravděpodobnější výše ztrát 4,8 miliardy dolarů, pro Nizozemsko 1,9 miliardy a pro Velkou Británii 400 milionů dolarů.
 
Kritici namítají, že práce otištěná v Social Science Research Network přeceňuje zdravotní přínosy cyklistiky. Sám de Jong připouští, že výše škod se může podle okolností lišit, ale je si jistý, že celková bilance politiky vynucování nošení přileb je negativní. Opačný výsledek vychází jen v případě, že se zkombinují nejnižší počty odpadlíků od cyklistiky se scénářem, kdy většina utrpěných zranění se týká hlavy a současně se jízdě na kole přizná jen malý vliv na zdravotní stav.