LN Jsme v hluboké politické krizi, jak říká Jiří Paroubek?
Nejsem si jist, to je příliš silné označení. V každém případě ale situace dobrá není. Není dobrá především proto, že politika se občanům zřetelně odcizuje a jeví se jako pouhá série skandálů. Kráčíme od skandálu ke skandálu a lidé jsou zvědavi na ten příští. Je to zvláštní hra, kterou občané sledují.
LN Myslíte, že ji ještě sledují?
Sledují ji asi s určitým pobavením. Noviny jsou lehounce bulvarizované, alespoň ve svých titulcích, ne-li v obsahu. Chystá se například reforma. To mě samo o sobě zas až tolik nefascinuje, protože reforma se tu chystá celých sedmnáct let, to není novinka či senzace. Přesto by politici a noviny měli srozumitelně vysvětlit, v čem spočívá, proč se někomu líbí více a někomu méně, proč ji někdo nazývá dokonce „deformou“. Ale o tom se nedočtete. Noviny informují především o skandálních příhodách a málokdy něco z toho, co tvoří skutečný obsah politiky, dokážou aspoň trochu poutavým způsobem občanům přiblížit.
LN Začal jste politikou a odbočil k médiím. Vzpomínáte si, kdy jste řekl, že tu v posledních týdnech „kolem nás rostou noví Bassové, Peroutkové, Čapkové, kteří dospívají a mohou přijít každou chvíli“? To bylo velmi optimistické prohlášení o českých novinářích.
No, asi jsem to řekl v trošku jiné době.
LN Bylo to 13. prosince 1989 ve vašem úvodníku Lidových novin.
Ano, citát v sobě samozřejmě nese pečeť své doby. Bylo to psáno v euforických revolučních dnech, nicméně v jakési střízlivější podobě bych za tím stál dodnes. Opravdu jsem překvapen, kolik nových mladých novinářů se objevuje. Jsou to začasté ještě studenti, ale narážím u nich na velmi kvalifikované články o rozmanitých zemích a tématech. Zároveň je ale pravda, že stav médií v úhrnu dobrý není.
LN Nedávno jste si vyzkoušel roli šéfredaktora v Hospodářských novinách. Bavilo by vás to dělat v kontextu dnešní doby?
Ve svém věku bych už nechtěl být šéfredaktorem ničeho. V mládí jsem trochu novinářské spády měl, neboť už jako dvanácti- třináctiletý jsem se pokoušel psát „noviny“. V šestnácti jsme s přáteli vydávali samizdatový časopis jménem Rozhovory. Sympatie k žurnalistickému prostředí jsem v mládí cítil také asi proto, že můj dědeček byl sice mužem devatera povolání, ale také novinářem.
LN To mluvíte o minulosti. Jak vás ale novinařina oslovuje v této době?
Před několika lety jsem dostal nabídku založit a patronovat nový zcela nezávislý deník. Měl jsem ho docela promyšlený, pak z toho ale sešlo. Teď už je na takovou věc pozdě. To je pro ty mladé Peroutky a Bassy, kteří se mezi námi objevují. 
LN Vraťme se k vládě. Nelegitimita, neprofesionalita, nespravedlnost. Těmito třemi „ne“ častují vládu Mirka Topolánka sociální demokraté. Souhlasíte s některým z těch ne?
Netroufl bych si říct, že je to tak hrozné. Neužil bych takových slov, i když mě některé věci velmi zneklidňují.
LN Které?
Například nejkvalitnější kriminalisté, skutečná policejní elita, masově odcházejí od policie. Jde o lidi, kteří se zabývali souvislostmi mezi kriminalitou a politikou a pronikáním jednoho do druhého. A proč odcházejí především oni? Není to zneklidňující? Nepochopím, jak je možné, že pan Pitr je pravomocně odsouzen a před nástupem trestu ho nechají utéct. Lidé, kteří za to mohou, by měli být přísně potrestáni.
LN Co z toho vyplývá? Prorůstání organizovaného zločinu do politiky, policie, státních zastupitelství?
Na tom je zneklidňujících několik dalších věcí. Proč dochází k tak ohromným únikům informací? Vždyť televize Nova je u každé havárie dřív než policie sama! To znamená, že jí musí někdo volat a ona jim za to možná i platí. Tyto věci mohou velmi komplikovat vyšetřování, znevěrohodňovat práci policie, nebo ji dokonce znemožňovat. Kroky nejvyšší státní zástupkyně z posledních měsíců - především související s panem Čunkem - sice budily u mnohých nelibost nebo podiv, ale rád bych věřil, že všechny měly tentýž motiv. Za každou cenu ohlídat nezávislost státních zastupitelství, jejich profesionalitu a skutečnou odolnost vůči politickým tlakům. Takové úsilí by bylo samozřejmě správné. Zároveň ale svědčí o poněkud bídném stavu věcí, protože úniky informací se týkají snad všech větších kauz z poslední doby.
LN Dá se říct, že úniky informací z vyšetřovacích spisů jsou pro vás nejvíce zneklidňujícím jevem současnosti?
Je to velmi zlé. Ale nejen to. Jak může u policie s úsměvem sloužit člověk, který dovolí panu Krejčířovi, aby během domovní prohlídky, kde se motá dvacet policajtů, uprchl na Seychelské ostrovy? Pro mě jako pro bývalého vězně a člověka mnohokrát v životě stíhaného je to něco naprosto nepochopitelného. To je diletantismus, anebo svinstvo. A za to přece někdo musí nést politickou odpovědnost.
LN Ministr spravedlnosti Pospíšil pro vás zatím zůstává důvěryhodnou osobou?
Nezdá se mi, že se ve struktuře státních zastupitelství či justice obecně děje tolik hrůz jako v oblasti vnitra.
LN Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká je pro vás v souvislosti s kauzou Jiřího Čunka osobou na svém místě?
Připouštím, že působí divně, jak se případ přesouvá od jednoho k druhému, jak se uzavírá a zase otevírá. Pevně ale věřím, že to vyrůstá ze skutečně odpovědné starosti o čistotu celého řízení.
LN Stává se pro vás, jak opět tvrdí ČSSD, vláda Mirka Topolánka kvůli Čunkovi nedůvěryhodnou?
Ne, mně se vláda nezdá být nevěrohodná. Je tam dokonce několik ministrů, kterých si velmi vážím. Pokud něco této vládě vytýkám, tak je to totéž, co jsem vytýkal sociálnědemokratickým vládám. Totiž technokratismus. 
LN Jak se projevuje?
Projevuje se tupým kultem růstu růstu růstu, ať to stojí co to stojí. Za cenu zničení krajiny, země, jazyka, ducha, všeho, co kolem sebe máme a co skutečně tvoří naši vlast. Tu netvoří přece občasný nacionalistický výkřik.
LN Kterých ministrů si tedy vážíte?
Zajisté tušíte, že si vážím Karla Schwarzenberga. Vážím si pana Bursíka i několika dalších. Saša Vondra má talent, vím to, protože jsem s ním dlouho spolupracoval. Jen mě trochu překvapuje, že se stal tak kovaným straníkem.
LN Tím váš výčet skončil?
Já bych nerad z počítače vytáhl seznam vlády a jednoho ministra po druhém hodnotil. To se opravdu nehodí.
LN Došlo ke zvláštní situaci. Někteří zelení v čele s Matějem Stropnickým, kterého vy jste podporoval ve volbách, říkají, že Karel Schwarzenberg je málo zelený ministr a měl by odstoupit. Uvnitř Strany zelených jsou kvůli tomu velké boje.
Není pravda, že jsem dělal kampaň Matěji Stropnickému. Vyfotil se se mnou a já dal svolení s uveřejněním té fotografie. Se mnou se od rána do večera někdo fotí. Jinak se mi zdá, že to je chlapec pravděpodobně chytrý a hezký, který by měl být asi trochu skromnější a sbírat víc zkušeností. Jsem si jist, že Karel Schwarzenberg ví o tom, jak pečovat o kulturní krajinu, stokrát víc než jeho mladý oponent.
LN Jednoduchá otázka, k níž vlastně předcházející dotazy ohledně vlády směřovaly. Měly by být předčasné volby, po kterých volá opozice?
Vzpomínám si, že po volbách vzhledem k jejich patovému výsledku tato vláda jako dočasná vznikala. Na to se ale potom jaksi zapomnělo. Teď se to někomu hodí, tak tu myšlenku opět vyvolává.
LN Myslíte, že se hodí Jiřímu Paroubkovi, protože se mu zvýšily preference?
Není důležité, jestli budou či nebudou předčasné volby. Nejdůležitější je, aby vláda vládla naplno, s ohledem na dlouhodobé výsledky, s ohledem na to, co bude nejen po volbách, ale za deset či padesát let. Vlády by si měly počínat odpovědně a neohlížet se na to, kdy budou volby.
LN V čem konkrétně se podle vás projevuje, že vláda nevládne naplno? Zdá se, že Mirek Topolánek má opačný dojem.
Neříkám, že nevládne naplno. Jsem jen trochu zdrženlivý ve chválení vlád, protože toho příliš mnoho pamatuji a vím, že každý nový ministr vždycky nastupoval s tím, že provede reformu. Už ji takhle provádějí sedmnáct let a já nevím, co si o těch reformách mám myslet. Nevím, jestli jsou to reformy nové, nebo jestli jsou to reformy reforem předchozích ministrů... Přece má existovat obecná shoda, která se těší podpoře veřejnosti, a jednotlivé vlády, které se střídají, se mají pohybovat v mantinelech společně domluvené základní koncepce.
LN Vy si umíte představit, jak se Topolánek s Paroubkem pohybují mezi domluvenými mantinely?
Když se dokáží shodnout na ideologii růstu růstu růstu, tak by mohli respektovat i jinou, smysluplnější koncepci. Samozřejmě že každý z nich má jiné priority, vlády se liší a vždycky lišit budou. Ale měly by se lišit v rámci nějaké základní vize státu, a ne se lišit kvůli odlišení.
LN Neříkáte si, co se to vůbec na té české politické scéně děje? Vezměte si jen kauzy z posledních měsíců. Stanislav Gross a jeho stovka milionů. Jiří Čunek a jeho pobírání dávek v době, kdy měl doma uložené miliony. Nadace Zuzany Paroubkové, jež není ochotná zveřejnit, kde vzala čtrnáct milionů, které ani nezdanila, přičemž je získala v době, kdy byla ještě provdána za tehdejšího předsedu vlády Jiřího Paroubka...
Nejvíc mi na tom vadí, že to, co má být předmětem klidného vyšetřování policie, státního zastupitelství a posléze zvažováno soudem, je jen nekonečnou potravou bulvárních novin a časopisů a potravou tvorby titulků a senzací. 
LN Ona je to nekonečná potrava proto, že Stanislav Gross si poté, co vyšlo najevo, jak hezky si vydělal, vypne telefon a odjede. Jiří Čunek novinářům řekne, že na něj tahají svinstvo a on nemá chuť se k tomu vyjadřovat. Zuzana Paroubková novináře odbude, že je jim do toho doslova prd. To je pak těžké.
Samozřejmě že tohle všechno svědčí o obecném úpadku politické kultury. Patří k němu i to, že politici neumějí odpovědět na jednoduchou otázku. Kdyby například pan Čunek ve věci svých milionů a dávek na jasnou otázku jasně odpověděl, tak to celé trvá pár minut. Ale on se kroutí už rok a z jeho kroucení se stala národní zábava. Na pichlavou dotěrnou otázku novináře by politici měli umět sympaticky odpovědět. Ale nechci se z toho vyčleňovat, ani já to moc neumím.
LN U Jiřího Čunka jste to řekl jasně. Buď měl věc jasně vysvětlit, nebo měl být odvolán. Co by měla ČSSD udělat se Stanislavem Grossem?
Jestli jsem správně vyrozuměl, Stanislav Gross velmi zbohatl a jde o to, zda zbohatl čistým, nebo nečistým způsobem. Pakliže nečistým, musí být vyšetřován a trestně stíhán, posléze obžalován a souzen. To jsou ovšem věci, které se u nás málokdy dějí, a čím je kdo výše, tím se dějí méně. Pakliže si pan Gross ty peníze vydělal čistým způsobem, pak mu mohou čtenáři bulvárního tisku akorát závidět. Mně vadí, že novinové komentáře v sobě začasté obsahují prvek závisti a apelují na závistivost ostatních. Jako by byla hanba být bohatý. Na jedné straně tu vládne fundamentalistická ideologie trhu bez přívlastků, která nás učí, že lidé se budou vždycky dělit na bohaté a chudé. Na straně druhé se v nás pěstuje tichá závist, a jakmile někdo trochu zbohatne, je automaticky podezřelý.
LN Já bych panu Grossovi ty miliony přála, kdyby vysvětlil, kde je sebral. Já bych paní Paroubkové přála těch čtrnáct milionů, kdyby zveřejnila, kdo jí je daroval. I vy s manželkou děláte charitu. Nezřídili jste si ale jako paní Paroubková občanské sdružení, kdy je vše anonymní. Máte nadaci a vykazujete dárce, zveřejňujete výroční zprávy. Samozřejmě že činnost paní Paroubkové budí podezření, že její dárci jsou jakýmsi způsobem zavázáni premiérovi, dnes už bývalému.
Ano, naše nadace zveřejňuje své dárce. Je ale pravda, že někteří chtějí zůstat v anonymitě, a to pak napíšeme, že nám třeba paní M. Š. ze Šumperka poslala půl milionu. Její vůli musíme do jisté míry respektovat. Ve výroční zprávě je povinnost vše vykazovat kvůli daním. To ale nedělají všechny nadace. Vyžádáte-li si i u mnoha slavných nadací výroční zprávu, zeptají se vás, co to je. Ale k paní Paroubkové. Čeho se dopustila? Mám dojem, že především něco nezdanila. Jinak přece platí presumpce neviny. Tedy princip, že se dokazuje vina, nikoli nevina. To znamená, že se jí musí dokázat, že peníze ukradla, a ne aby ona dokazovala, že je neukradla. U nás je naprosto běžné se ptát, odkud kdo peníze má. Pakliže někdo bere podporu a ukládá si vedle toho tři a půl milionu, tak je žurnalistou položená otázka na místě. Ale jinak mi třeba i v případě Grossově připadalo divné trápit ho dva měsíce otázkou, odkud vzal milion na byt, a netrápit pana Tlustého, odkud vzal peníze na svou vilu. Asi to bylo možné proto, že jim řekl, polibte mi prdel. Dokažte mi, že jsem je ukradl. A novináři sklapli.
LN S Tlustým máte pravdu, ale nesouhlasím s vámi v případě paní Paroubkové. Přece tu hraje roli, že jde o tehdejší ženu významného politika. Jiří Paroubek jí dokonce sháněl sponzory. Sice dva odtajnil, ale znamená to, že jí někoho dalšího nedohodil? Bylo to v době, kdy byl premiérem. Není pak slušné vůči lidem, o jejichž hlas jednou za čtyři roky žádám, se k nim potom taky chovat - byť prostřednictvím médií - zodpovědně?
Mám dojem, že věc je trošičku složitější. Že to není pouze bída a nekulturnost českých poměrů, ale že jde spíš o českou nezkušenost a snahu napodobovat velký svět. V Americe je opravdu zcela samozřejmé, že když mě pozve Hiltonova nadace na slavnostní večeři a já tam pronesu přípitek, tak dá slušnou částku naší nadaci. Mně osobně je tento způsob byznysu cizí, nicméně to tak chodí a případy, o nichž mluvíte, jsou asi zpotvořenou karikaturou právě tohoto. Co mohl pan Paroubek udělat pro pana Vopičku, který poslal paní Paroubkové příspěvek? No šel se s ním vyfotit, šel s ním na večeři...
LN ...možná dostal státní zakázku.
Ano, jediná možnost je, že bylo zmanipulováno či podplaceno výběrové řízení na nějakou zakázku. To je samozřejmě trestný čin, který má být stíhán. Ale automaticky říkat, že když dostane nadace politika či jeho ženy od někoho peníze, tak za to někdo někomu něco určitě přihrál, by se nemělo. Já se s tím setkávám od rána do večera. Pořád se se mnou chce někdo fotit, chce moji záštitu, chce, abych se s někým někde ukázal. Pořád mě zvou na své recepce, večeře a vždy jakoby mimochodem řeknou, že na naši nadaci nezapomenou. To je způsob, který v demokratickém světě běžně funguje. A je velké umění, které v našem postkomunistickém prostředí stále ještě neovládáme, vycítit hranici, kdy je to ještě nevinné, nebo dokonce bohulibé a kdy už to začíná být podezřelé. Dostane-li manželka ministerského předsedy pro nadaci peníze, automaticky vycházíme z toho, že je za tím cosi temného. Ale přitom to skutečně temné nedokážeme odhalit a odsoudit. Krejčíř s Pitrem jsou přece školskými příklady. To je přece urážka celé společnosti! Jestli by měl jít někdo sedět, tak právě ten, kdo dovolil, aby Pitr, Krejčíř a jim podobní na nás z různých kontinentů vyplazovali jazyk. Tím se vracím k odpovědnosti ministra vnitra. Ivan Langer často mluví o reformě, mluví hezky, souvisle, zdá se býti mužem na svém místě. Já si tím však vůbec nejsem jist. Nikdy nebylo tolik průšvihů. Samo sebou byly i za Bublanova ministrování a dříve, ale aby odešlo vedení celého útvaru pro odhalování organizovaného zločinu s padesáti nejlepšími kriminalisty i se svou mluvčí a o den později i vedení protikorupční služby... Myslím, že ministr vnitra i policejní prezident by měli být hnáni k odpovědnosti. Já jim prostě už nevěřím. Ale ono to jen tak projde a oba se jakoby nic na nás dál usmívají v televizi.
LN Druhé hlavní téma je blížící se prezidentská volba. Ve chvíli, kdy tady spolu my dva sedíme, komunisté mají na koberečku Jana Švejnara a poslouchají jeho vize. To je zvláštní vyústění situace osmnáct let po 17. listopadu.
Myslím, že jsme to my, voliči, kteří jsme dali své hlasy této straně. A my tedy musíme nést následky své volby. Já vím, že vy ani já jsme je nevolili, ale jsou bohužel v parlamentu, jsou validním partnerem a všichni s nimi jednají...
LN Jsou demokratická strana?
Máme-li na mysli vnitřní fungování té strany, tak KSČM pravděpodobně není o nic méně demokratická než naše ostatní strany. Máme-li tím však na mysli tradice, k nimž se hlásí, je to samozřejmě horší. Odsoudili sice gulagy a Stalina, ale jen velmi povrchně. Castra, Lukašenka a podobné zřejmě docela uctívají. Já jsem tento problém v době svého prezidentství řešil tak, že jsem s nimi jednal pouze tehdy, pokud jsem s nimi měl co do činění služebně. Pokud jsem pozval na Hrad některý z výborů a oni byli jeho členy, tak samozřejmě byli pozváni i oni. Pokud jsem mluvil v parlamentu, mluvil jsem ke všem. Ale nikdy jsem je nepozval na neformální konzultace. Neměl jsem s nimi co konzultovat.
LN Pomohl Václav Klaus komunistům tím, že je zval i na přátelská setkání?
No, nevím, jestli jejich připíjení pomohlo jim, anebo Václavu Klausovi.
LN Ještě k Janu Švejnarovi.
Jan Švejnar je především krajně slušný a zdvořilý člověk, gentleman, mladší generace, mezinárodně respektovaný. Má veliký mezinárodní rozhled, hluboké ekonomické vzdělání a velkou zkušenost. Na Michiganské univerzitě jsem dostal čestný doktorát a byl svědkem toho, jak je tam ceněn. Léta řídil známý Davidsonův ekonomický ústav, má přehled o ekonomických reformách v nejrůznějších zemích světa a je to skvělý profesionál. Má navíc tu ohromnou výhodu, že byl dvacet let ve světě.
LN To je výhoda?
Ano, samozřejmě. Není zapleten do všech těch divných sítí, o nichž jsme tu mluvili, nemusel se v životě hrbit jako my doma, znamenal by příchod vskutku čerstvého a zdravého vzduchu. Pravděpodobně by s ním přišlo významné zkulturnění naší politiky. Jako příklad bych uvedl pana Adamkuse v Litvě a paní Freibergovou v Lotyšsku. Ti také přišli po dvacetiletém nebo čtyřicetiletém exilu, a jak přispěli ke zkulturnění domácích poměrů! Zdá se mi, že je velikou výhodou, když někdo v dnešním globálně propojeném světě přijde s mezinárodní zkušeností a trošku to tady provětrá. Z mnoha důvodů se mi tedy jeví jako dobrá alternativa. Václav Klaus by se měl radovat, že má opravdu důstojný protějšek.
LN Přál jste si v duchu, aby z těch jmen, která padala, tedy Pačes, Dienstbier a další, vyšel vítězně právě Švejnar? Byl on tím vaším kandidátem?
Já jsem si neměl co přát či mít svého kandidáta. Pouze jsem při různých nahodilých setkáních apeloval na předsedy politických stran, aby se zavčas zamysleli a vyhnuli trapasu, k němuž došlo minule, když se na poslední chvíli hledal kandidát téměř na inzerát. Nepokoušel jsem se radit, na kom se mají strany shodnout, nevyjadřoval jsem se úmyslně ani k Jiřímu Dienstbierovi, ani k Václavu Pačesovi, prostě k nikomu. Jen jsem opakoval obecnější myšlenku, že by to měl být někdo mladší a pokud možno dáma. Švejnar splňuje bohužel jen podmínku první, ale s ohledem na jména, která dosud padla, mám důvod říci: Jsem rád, že v čele je právě on.
LN Končí první období Václava Klause na Hradě. Nerad ho hodnotíte, přesto ale z pozice jeho předchůdce zkuste vyjmenovat některé věci, za něž byste ho pochválil.
Pokud jde o Pražský hrad, raduji se z věcí, které zachoval tak, jak byly za mne, přestože on je v té době nesmírně kritizoval.
LN Třeba?
Třeba se mu nelíbilo, že se příliš dlouho hraje Libuše, když jako prezident přicházím. Teď se samozřejmě hraje stejně dlouho jako dřív. Přichází pouze jiný prezident. Uniformy hradní stráže, nazvané kdysi operetními, ale ve skutečnosti jedny z nejstřízlivějších, co znám, jsou dodnes užívány. Určitá kontinuita byla zachována, i když některé movité věci byly odstraněny. Je ovšem pár věcí, které mě zneklidňují. Souvisí s koncepcí celého Hradu a jeho okolí. Já například považuji za nesmysl dělat v Salmovském paláci další galerii a dávat klíče příteli Knížákovi. To bude velmi drahé, protože palác je obrácen k jihu a kvůli exponátům a mezinárodním předpisům se budou provádět velmi nákladné přestavby. Na Pražském hradě je už mnoho galerií a nechápu, proč tam má být další. Celé toto městečko ve městě, Pražský hrad, se v pět hodin umrtví, protože život se postupně vykazuje pryč. Tam by se měly proplétat všechny funkce velkého města. My jsme o tom přemýšleli dlouhá léta, dělali jsme mezinárodní soutěže... Uskutečnili jsme nakonec asi jen dvě tři procenta z toho, co jsme chtěli, nicméně dali jsme si s tím vymýšlením hodně práce. Ale pak přišli na Hrad úplně jiní lidé, kteří se s ničím netrápí. Bojím se hlavně dlouhodobých nebo nevratných následků. Ale opakuji - v některých věcech se pokračuje, některé se udělaly, a dobře. Samozřejmě to souvisí i s trochu jiným rozpočtem kanceláře soudobého prezidenta, než jaký jsme měli my. Naštěstí se to obrací i ve prospěch dobrých věcí. Livie Klausová například zařídila celé třetí patro zámku v Lánech, na něž jsme my neměli peníze. A udělala to velmi hezky, s vkusem. To já oceňuji. Všechny politické kontroverze časem pominou, ale tyto věci jsou dlouhodobé. Ale práci současného prezidenta opravdu rozebírat nechci. Shodli jsme se s Madeleine Albrightovou, že jedno z našich největších překvapení po odchodu z funkcí je, že máme zábrany kritizovat své nástupce.
LN Když jste odcházel z Hradu, hodně se mluvilo o tom, že váš nástupce by měl být spíše úředník. Třeba jeden z kandidátů Petr Pithart tvrdil, že příští prezident už nesmí stát na piedestalu, na němž jste byl vy. Stalo se to? Změnil Václav Klaus pohled na hlavu státu? Je více úřednický?
Je nejen naivní, ale dokonce nesprávné chtít udělat z prezidenta úředníka mezi úředníky. Nejsme ve Švýcarsku. Jakási tradice úcty k hlavě státu a její autoritě je u nás hluboce zakořeněná. A je to dobrá tradice, která nezačala až Masarykem, ale už dávno před ním. Pravda, můžeme být v podezření, že je to tradice trošku monarchistická, ale zdá se mi, že v dnešním chaotickém a rozvráceném světě, se všemi zmatky, skandály, zlodějnami, útěky, úniky, neškodí, je-li tady hlava státu těšící se určité vážnosti. Toto funguje i za Václava Klause. Jeho pozice je ovšem přece jen trochu snazší, například proto, že některé základní věci se staly už před ním. Prosadili jsme rozšíření Severoatlantické aliance a Evropské unie i členství v nich. Základní kameny nového vývoje byly zkrátka položeny. V tom měl Václav Klaus svou pozici lehčí, protože nemusel všechny objíždět a přemlouvat, nemusel vymetat všechny summity.
LN Možná by ho to spíš bavilo. Takhle vymetá konference OSN a mluví o globálním oteplování.
Na druhé straně je pravda, že jeho pozice je v něčem silnější, než byla moje. Má svou politickou stranu, která je vedoucí silou ve státě a vychází mu ve všem vstříc. Což má vliv i na média. Občas si představuji, jaká mela by byla, kdybych udělal něco z toho, co jemu běžně prochází. To je nepochybně významné usnadnění výkonu prezidentské funkce.
LN Třeba v tom rozpočtu, o němž jste se před chvílí zmínil?
Ano.
LN Vážíte si svého prezidenta?
Ano. Je hlavou státu, já to absolutně respektuji a podle toho se k němu chovám. Jen mám na spoustu věcí jiný názor a občas mi na počínání Hradu i leccos vadí.
LN Například?
Třeba když je nařízeno mít na hradní oslavu státního svátku 28. října smoking. To je svátek celého národa a většina národa smoking nemá. Ani ti vyznamenaní, kteří si docházejí k prezidentovi pro řád či medaili, ho nemají. Nejsem žádný nepřítel smokingu, jen se mi zdá, že právě tento den by nás neměl rozdělovat na správně a nesprávně oblečené.
