Pro nové vlasy se musí trpět

Muži s holou hlavou, kterým se stýská po vlasech, by to neměli zkoušet doma, ale dobrým řešením jejich problému by mohlo být citlivé skalpování. Nebo třeba rozškrábání kovovým kartáčem či jiným mučícím – vlastně léčebným – nástrojem.

Podkladem pro tyto mírně sadistické představy je výzkum skupiny vědců z Lékařské fakulty při Pennsylvánské univerzitě ve Philadelphii, kteří zkoumali pochody probíhající v hojící se pokožce myší. Chirurgicky hlodavcům odhalili kousek pokožky o rozměru několika centimetrů čtverečních a sledovali jejich hojení.
 
Velká část biologů by něco takového pokládala za ztrátu času: obecně platil za uznaný fakt, že poškozené vlasové váčky už se nikdy nezhojí a tělo je nedokáže nahradit. Ale experimenty dokazují zcela jasně, že opak je pravdou.

Myším během několika týdnů vyrostl na poškozené pokožce zbrusu nový porost. Nebyl sice tak hustý jako na nepoškozených částech těla, rozdíl ale nebyl veliký.

Jak křivolaké mohou být cesty vědy ukazuje fakt, že nejde o „objev“: důkazy o podobném mechanismu se v odborné literatuře objevily už v 50. letech minulého století, ale zapadly.

Skupina z Pensylvánie měla proti svým zapomenutým předchůdcům ještě výhodu v tom, že mohla využít služeb genetiky a zkoumat funkci genů, které stály v pozadí „nemožného“ dorůstání. George Cotsarelis spolu s kolegy zjistil, že v poškozené pokožce dochází k znovu spuštění pochodů, které se odehrávají v těle plodu. V buňkách, které se před zraněním nepodílely na funkci vlasových váčků, stoupla aktivita genů, které jsou spojovány s růstem vlasových váčků na začátku života. Podařilo se také objevit gen, který byl pro tvorbu nových váčků zásadní. Pokud tento gen (tzv. gen wnt) „vypnuli“, myším nové vlasové váčky vůbec nevyrostly. A naopak, pokud byl wnt zapnutý na vyšší rychlost, zraněným myším narostlo na jizvě více chlupů, než kolik měly na jiných, stejně velkých částech těla.

Cotsarelis a jeho kolegové doufají, že jim podaří proces dorůstání ztracených vlasů napodobit i u člověka a vyvinout během několika let účinnou léčbu: „Do tří let, pokud půjde všechno úplně hladce,“ řekl Cotsarelis časopisu Nature. Na trh by se pak snad dostal pod značkou společnosti Follica, kterou podnikaví profesoři za účelem vývoje nového preparátu založili.

Výsledky výzkumu nejsou důležité jen pro léčbu plešatosti, která (bez urážky, pánové) představuje v lékařství okrajovou záležitost. Tým z Philadelphie ukázal, jak málo se ví o regeneračních schopnostech pokožky.

Des Tobin z univerzity v Batfordu, který výzkum komentoval pro BBC, poznamenal, že od „nezajímavých buněk v pokožce“ biologové neočekávali, že dokáží znovu vytvořit něco tak složitého jako vlasové váčky. Výsledek podle něj dobře předvádí všestrannost dospělých kmenových buněk, kterou by bylo možno využít také k léčbě zranění či regenerativní medicíně.