Mám před sebou každý den desítky obálek. Jsou to kopie materiálů souvisejících s trestním stíháním lidí, kteří u nás sedí ve vězení za „terorismus“, nebo se ještě nacházejí ve fázi vyšetřování. Proč je v tomto případě slovo „terorismus“ v uvozovkách? Protože převážná část těchto lidí byla za teroristy prohlášena. A tato praxe „výroby teroristů“ nejen v roce 2006 vytlačila jakýkoliv poctivý způsob boje s terorismem, ale sama začala vyrábět mstitele - potenciální teroristy. Když prokuratura a soudy pracují nikoliv ve jménu zákona a potrestání viníků, ale na základě politické objednávky a v honbě za antiteroristickou statistikou, která je po chuti Kremlu, trestní případy se pečou jako buchty...
Tady je, co mi napsaly matky skupiny odsouzených mladých Čečenců: „...nacházejí se ve strašných podmínkách, jsou ponižováni... začínají všechny nenávidět. Vždyť to je celá armáda, která se vrátí mezi nás s pokřivenými osudy a zvyky...“ Mám-li říct pravdu, bojím se jejich nenávisti. Bojím se, protože ona překročí všechny hranice. Dříve nebo později...
„Ne, ty jsi zabíjel“
Nedávno vydala Ukrajina na žádost Ruska jistého Beslana Gadajeva, Čečence, kterého zatkli začátkem srpna při kontrole dokladů na Krymu. Zde žil oficiálně jako nucený přesídlenec. Tady jsou řádky z jeho dopisu z 29. srpna: „...Poté, co mne převezli z Ukrajiny do Grozného, mě zavedli do kanceláře a hned se zeptali, jestli jsem zabíjel lidi z rodu Kalichových, Anzora a jeho přítele, ruského „kamazistu“ (řidič nákladního vozu Kamaz, pozn. red. LN). Přísahal jsem, že jsem nikdy nezabíjel a ničí krev neprolil, ani Rusa, ani Čečence. Oni s přesvědčením prohlásili: „Ne, ty jsi zabíjel.“ Opět jsem to odmítnul. Když jsem jim odpověděl podruhé, že jsem nikoho nezabil, hned mne začali bít. Nejdřív mne dvakrát udeřili pěstí do oblasti pravého oka. Jak jsem přicházel k sobě po těch ranách, zkroutili mě a dali mi pouta zepředu, a mezi nohama z boku prostrčili trubku, abych nemohl hýbat rukama, i když jsem měl náramky. Pak mne vzali, lépe řečeno, vzali tu trubku, kterou jsem k sobě měl připevněnou, za oba konce, a pověsili mne na dvě u sebe stojící stolice, vysoké asi jeden metr.
Hned potom, jak mě tam zavěsili, začali upevňovat na malíčky rukou dráty. Za pár vteřin do mne začali pouštět proud a zároveň mne mlátili gumovými tyčemi, všude, kde jen mohli. Nevydržel jsem bolest a začal jsem křičet, volal jsem jméno Boží, zapřísahal jsem je, aby přestali. Jako odpověď na to, aby neslyšeli, jak křičím, navlékli mi na hlavu černý pytel...
...Pak mě zbavili té závěsné polohy, sundali trubku a mrskli mnou na zem. Řekli: „Mluv.“ Na to jsem odvětil, že jim nemám co říct. Na moje slova odpověděli tím, že mne udeřili tou samou trubkou, na kterou mě pověsili, opět do oblasti pravého oka. V důsledku těch ran jsem upadl na bok a téměř v bezvědomí jsem cítil, jak mne začali bít... Znovu mne zavěsili zopakovali to samé, co dělali před tím... znovu a znovu mě polévali vodou.
Následující den mě vykoupali a něco namazali na tvář i na tělo. Přibližně kolem oběda ke mně zašel vyšetřovatel v civilu a řekl, že přišli novináři a že budu muset na sebe vzít tři vraždy a loupež. Vyhrožoval, že jestli nebudu souhlasit, čeká mě všechno znova, a také mne poníží, protože mě budou sexuálně zneužívat. Souhlasil jsem. Poté, co jsem dal novinářům rozhovor, donutili mne ještě pod stejnými výhrůžkami prohlásit, že ta zranění, která mi způsobili oni, jsem utržil při pokusu o útěk...“
Ve ošetřovně vyšetřovací vazby číslo 1 ve městě Grozném, kde se nyní nachází B. Gadajev (je obviněn podle článku 209 trestního zákoníku Ruské federace - banditismus), byl sestaven protokol o lékařském vyšetření, ve kterém jsou obsaženy údaje o mnohočetných stopách bití, tělesná zranění, jizvy, modřiny, krevní podlitiny, zlomená žebra a stížnosti na bolesti vnitřních orgánů.
Žádost moskevské redakce
V tomto místě materiál Politkovské končí. Není úplný. Redakce Nové gazety nyní zjišťuje, které epizody zůstaly mimo tento text. Žádá také informátory Anny Politkovské, a ty, kteří jí dodali videomateriály. aby se v moskevské redakci přihlásili.
