Projev? V pořádku

Před tímto parlamentem přednesl Mirek Topolánek projev, který česká média (na rozdíl od europoslanců) pojednala jako událost prvořadého významu. Co tam má říkat? Premiér shrnul priority našeho předsednictví, jež jsou nejen realistické, ale také jsou opatřeny zkratkou tří E, což je v době mediální demokracie podmínka úspěchu. V pořádku. Rázně reagoval na neomalenější připomínky europoslanců, což je taky v pořádku. Ti totiž pochybovali, že Česko bude schopno formulovat unijní názory, čím mysleli své názory. Když Topolánek vypočítal politické krize, jimiž v minulosti předsednické země prošly, nebylo to možná zdvořilé, ale to je taky v pořádku - bylo třeba hned zkraje dát najevo, že se nenecháme zastrašit. A, což je neméně důležité, Topolánkovo vystupování bylo suverénní a těžko si vybavit českého politika, který by na jeho místě působil líp.
 
Bohužel jeho projev taky musel mít nějakou „ideovou omáčku“. Ještě štěstí, že se případná nedorozumění dají svést na tlumočníky. „Česká otázka je otázkou evropskou,“ připomněl Topolánek, což je věta, kterou by, nebýt Masaryka, nikdo dnes nevyslovil, neboť by netušil, co se tím asi tak vůbec může myslet. A to přesto, že jak Topolánek připomněl, jsme se hrabali ve své identitě déle a urputněji než kdo jiný a že Evropě tuto zkušenost nabízíme. Pozdravpámbu! To si snad ani ta unie nezaslouží. Na závěr premiér uvedl výrok filozofa F. V. Krejčího: „Říkáme si proto, že jsme na křižovatce duševních proudů a že z toho vyplývá naše poslání zprostředkovat, a to hlavně zprostředkovat mezi západem a východem.“ Tím nás ovšem přenesl rovnýma nohama do atmosféry prvních let po druhé světové válce, kdy byla u nás tato představa vysoko v kurzu. Bohužel jen u nás - a víme, jak to dopadlo.
 
Ještě štěstí, že na tomto projevu nezáleží.