Radar v mlhách

Nebude-li amerických ani ruských raket, nebude třeba ani radaru. Ta logika nemá chybu – až na to, že ji nelze vykládat jako výměnu něco za něco.

Až dosud zněly argumenty jinak: radar odhalí útok ze strany lotrovských režimů, ne z Ruska. I proto ministr obrany Robert Gates v Praze navrhl ruský monitoring u radaru. Tak dlouho jsme to jako americko-ruskou dohodu za našimi zády odmítali, až teď, za Obamy, zažijeme americko-ruskou dohodu skutečnou.

„Výměnou za redukci jaderných hlavic nabídne Rusku odstoupení od protiraketového štítu,“ píše iDNES. Jaká výměna, když počty hlavic sníží oba stejně? Zajímavější je otázka, jak – bez protiraketového štítu – odhalovat a ničit hrozby odjinud. Íránská hrozba má být ničena politicky, společným tlakem Washingtonu a Moskvy na Írán, lze číst Obamův plán. Jenže způsob, kterým Obama razí své první kroky, nabádá k opatrnosti.

Přikázal zavřít Guantánamo, ale hned se ukázalo, že nenachystal druhý krok, neví, kam s vězni. Omlouvá se za nominace ministrů, kteří pak neprošli sítem. Moskva, Peking, Teherán & spol. to berou jako slabost.

Když už je Obama veřejností tlačen do pozice muže, jenž definitivně vymaže Reaganovu éru, možná chce uzavřít s Ruskem dohodu jako Ronald Reagan s Michailem Gorbačovem. Reagan nabídl takové jaderné odzbrojení, až z toho Západoevropanům – kteří by potom čelili konvenční převaze Moskvy – zatrnulo. Teď asi zatrne Mirku Topolánkovi. Jenže kdo je dnes Reagan a kdo Gorbačov? Reaganem, tedy tím, kdo soupeře nakonec převálcoval silou, ač ekonomickou, je teď spíše Vladimir Putin, zatímco Obama se ocitá v roli tolik obdivovaného Gorbačova. Není to nic nečekaného. Vždyť jeho heslo zní „změna“.